Malá piva v pražských minipivovarech I.

Při volbě trasy jsme vycházeli ze dvou skutečností. Jednak bylo jasné, že pivovary U Fleků, U Medvídků, Novoměstský a Pivovarský dům se musí navštívit po sobě vzhledem k jejich blízkému umístění a také bylo zřejmé, že zakončení celé túry musí být v Pivovarském domě, protože šíře zde nabízených piv je takřka likvidační.

Vzhledem k tomu, že pracuji na České zemědělské univerzitě a že tamní Výukový a výzkumný pivovar Suchdolský Jeník je nejvzdálenější pivovar z centra, tak jsme začali právě tam. O pivovaru se již dále rozepisovat nebudu, neb jsem o něm zde již referoval zhruba před rokem. Na koštování tohoto moku jsme zašli to zdejší restaurace nazvané stylově Na Farmě, kde mimo značné části produkce Plzeňského Prazdroje nabízejí na soutoči právě toto pivo, bohužel ale jen světlé. Tmavé se točí naprosto výjimečně. Podle názorů účastníků této expedice (aktuálně 9 členů, z toho jeden zahraniční kolega z partnerské Slovenské poľnohospodárské univerzity v Nitre) se jednalo o nejlepší ležák českého typu (pánové Žalio a Jobánek prominou), který jsme ten den pili, zrovna jsme narazili na velmi povedenou várku; přece jen v případě minipivovarů nelze v žádném případě hovořit o „standardizaci“.

Další naší zastávkou byl pivovar Svatý Norbert na Strahově. To už nás ale tři jedinci opustili, ne že by s nimi ono malé pivo natolik zamávalo, ale na rozdíl od nás ostatních museli za jinými (bezesporu méně příjemnými) povinnostmi. Vzhledem k tomu, že bylo hezké počasí, tak jsme se uvelebili venku. Začali jsme pšeničným pivem a nutno dodat, že zdejšímu sládkovi panu Martinu Matuškovi plným právem náleží titul Sládek roku 2006 udělený Sdružením přátel piva. Jeho pšeničné pivo je naprosto srovnatelné s těmi nejlepšími bavorskými či rakouskými pšeničnými pivy. Je dobře, že se k nám tento u nás již takřka zapomenutý pivní styl pomalu ale jistě vrací. Dále jsme pokračovali jantarovým a tmavým ležákem, které rovněž dělají dobré jméno zdejšímu pivovaru. Když už jsme měli takřka dopito, tak jsme se dali do řeči s tamním provozním a ten nás provedl celým pivovarem, což byl velmi nevšední zážitek. Skoro jsem zalitoval, že nemám tu čest zde pod panem Matuškou sloužit.

Pšeničné pivo ve Strahovském pivovaru nemělo chybu Foto: Marek Dvořák

Opět následoval přesun, tentokráte k panu Richterovi (a jeho ženě) na Bulovku(Richterpub). Jinak velmi ochotná slečna servírka (kvalita obsluhy zde jednoznačně byla nejlepší ze všech navštívených podniků) nám ale uštědřila první podpásovou – nevedou zde malá piva, což mě nikdy předtím nenapadlo. Na čepu měli aktuálně pšeničné, světlé a černé pivo. Přiznám se, že nejenom mně zdejší pšeničné pivo přišlo velmi hutné, kvalita ostatních piv byla spíše průměrná. Rovněž jsme si řekli, že by nebylo od věci něco pojíst a tak jsme se pěkně nadlábli; jídlu nebylo co vytknout a já ve víře, že dnešní den je výhradně o pivu, jsem vše zakončil pivní zmrzlinou, která byla samozřejmě vynikající. Nicméně nebyl to úplně šťastný nápad, nakonec jsem ale vše rozdýchal. Škoda jen, že nebyl přítomen pan Richter, určitě by nás ochotně provedl.

Tomáš Maier, Sdružení přátel piva