Pivo pod nejvyšší španělskou horou (VI.)

I když jsem tento „světový ležák“ (mimochodem vůbec první vyrobený v severní Evropě) nikdy předtím neochutnal, panoval u mě na něj do našeho osudového setkání mnohem smířlivější názor, než na podobně velká pivní esa (která, to ať si každý z vás dle vlastního uvážení doplní…). Nedokáži ale přesně vyjádřit proč. Snad charisma, image, opravdu nevím. Nemalou roli v tom určitě sehrává také fakt, že po uskutečněných akvizičních taženích světem a z nich následně plynoucích ekonomických kroků, nezanechává tolik pivní krve ve formě opuštěných pivovarů, jako jeho jiní velcí konkurenti. Rovněž i obchodní politikou a marketingovou strategií nepůsobí tolik agresivně a arogantně. Kritika na kvalitu jeho vlajkového pilsneru nezní z řad pivařů výrazně negativisticky a halasně v porovnání s podobně světoznámými „prémiovými lagery“. A to, že český trh, už dost deformovaný a permanentně ohrožovaný jihoafricko-americkými, belgicko-brazilskými či nizozemskými mamuty nechává zatím na pokoji, mu přidává na mých malých sympatiích. Malých!

Mezinárodní skupina Carlsberg Breweries, též zvaná United Brewers, má zastoupení přes své dceřiné společnosti především na evropském, asijském a severoamerickém kontinentu. V licenci se stejnojmenné pivo vyrábí na celé řadě míst, ve více jak 140 zemích je prodáváno prostřednictvím spřízněných pivovarů a distribučních firem. U nás jakoby neexistoval…

Ale pojďme na „Kanáry“. Právě tyto ostrovy jsou jednou ze 70 destinací, kde se pod supervisí (jak Španělé licenční výrobu nazývají) vaří. Děje se tak díky domácí pivovarnické společnosti Compaňia Cervecera de Canarias. I když se na etiketách „zdejšího“ Carlsbergu uvádí tenerifská adresa, sem je dovážen ze sousední (cca 100 km vzdálené) Gran Canarie, z hlavního města Las Palmas. V něm se nachází druhý pivovar tohoto koncernu. V samotném Španělsku ho distribuuje uskupení Mahou San Miguel.

Proto, když jsem spatřil pípu s typicky oválným zeleným logem dánského národního šampiona, dostavila se u mne jistá zvědavost. Konečně ho vyzkouším. „A hin sa hukáže“, jak na tom opravdu je. Bude patřit k tomu „lepšímu“, co dnes svět velkých pivních hráčů nabízí nebo nad ním nemilosrdně zlomím svoji hůl a „naliju“ ho do stejného sudu jako všechny ty nej…Holaňďany, Američany, Mexičany a já nevím které ještě…? Těch už je na světě přespříliš, nemyslíte?

Carlsberg (místními pivaři nazývaný Kásberk) byl i tady čepován do pro něj charakteristických, celosvětově známých tenkostěnných sklenic. Nemohu si pomoct, ale pokud odmyslím zlatý proužek na hrdle a zelený nápis (zde bez typické korunky, naznačující, že pivovar dodává pivo dánské královské rodině), velmi nápadně se podobají těm, jaké dostáváte u praktického lékaře za účelem „kontroly kvality vaší tělní tekutiny“…Alespoň jsem si jimi trochu připomenul cca 4 000 km vzdálenou domovinu.

První dvě piva (necelé míry 0,8 l) mně nepřipadala naprosto ničím zajímavá. Od třetího už ale v chuti cosi patrného bylo, co se při dalších objednaných kouscích během následujících dnů rozvinulo do celkem příjemného pocitu.

„Carlsberg Beer“ je hlavnín představitelem stejnojmenné dánské pivní stáje, ležákem plzeňského typu (spodně kvašeným), s obvyklým množstvím alkoholu pro tuto kategorii, tj. 5 %. Vyznačoval se zlatožlutou barvu, nasládlejší, slabě až středně plnou chutí s decentními suššími tóny, doznívajícími do neutrálna. Ve vůni se daly poměrně dobře rozpoznat chmelové akcenty. Sklenice je navržena právě tak, aby aroma dobře vyniklo.

V chuti sice absentovaly výraznější složky, o produkt nízké jakosti se však rozhodně nejednalo. Oproti třeba Amstelu či Heinekenu měl v sobě něco, co připomínalo (a nikoli jen barvou) pivo. Pravda, od celosvětově proslulého ležáku bych čekal rozhodně víc hořkosti než jakou mi nabídl. I španělští zástupci, věhlasem mu nesahající ani po kotníky, ho v tomto, pro pivo důležitém parametru, předstihly. A to bych zrovna nepředpokládal…

Přes to „Kásberk“ nezatracuji. Nudné, bezduché pivo chutná jinak. I přesto, že za svoji slávu vděčí zejména důrazné marketingové strategii, s klidným svědomím prohlašuji, že v místním provedení se dal bez problémů pít. Kdybych ho měl ohodnotit, v pětibodové stupnici mu dávám 3, tedy průměr.

Vzhledem k tomu, že Carlsberg je superglobální brand, navíc ještě vyráběný na „Kanárech“ (i když ne přímo na Tenerife), očekával jsem, že se v hospodách druhého největšího města ostrova bude hojně pít. Bohužel, jednalo se o špatný odhad. Kromě naší hotelové pivnice, kde dotvářel velmi interesantní směsici čepovaných značek, byl vidět v typických anglických pubech (ty se však daly spočítat na prstech jedné ruky). Tam doplňoval na soutoči ostrovní nabídku. Na letišti pak dělal garde místní Doradě.

Zato v každém, byť sebemenším obchodě, jste si mohli bez problémů typickou, sytě zelenou třetinkovou lahev, malou plechovku, popřípadě sixpack (0,25 l) Carlsbergu bez potíží koupit.

Právě kvůli jeho skoro až nedostupnosti v restauracích se mně dlouho nedařilo si obstarat trofej v podobě pivního tácku. Místo nich měli většinou pouze mini froté utěrky. Nakonec se štěstí usmálo (nebo znavené sedlo na vola…). Při opětovném procházení řady podniků padl můj znavený zrak na jeden venkovní kiosek. Čepovali Reinu. Vlastně ani nevím, proč jsem zamířil právě sem. Možná telepatie…Papírové čtverečky s Carlsbergem tady byly v komínku pěkně poskládány a jakoby čekaly až si pro některý šáhnu. To snad není možné, ono to fakt vyšlo. Konečně. Vynaložená energie ve formě mnoha nachozených kilometrů bude po zásluze zhodnocena. Hurá, mám ho. V klidu můžu odletět…Nejsme my chlapi někdy jako malá děcka?…

Carlsberg se pil z KEGů určitě mnohem víc na jihu ostrova. Proč? Na rozdíl od severu, který patřil Němcům a jejich domácím pivům (řeč o nich bude příště), okupovali jižní část kvůli nepřetržitému slunečnímu svitu ve velkém Angličané, Švédové, Finové a kdoví jací seveřané. A pro ty je „Danish beer“ přeci velmi populárním…

Chtěl bych někdy vyzkoušet i toho originálního, kodaňského, vařeného už od roku 1847. Abych mezi nimi zjistil rozdíl. Nevěřím totiž, že bude chutnat stejně jako ten z města palem. Věřím, že by mohl být jiný, hořčí,...anebo také ne. Na srovnání si musím počkat, do Skandinávie se zatím nechystám…

Nakonec i za jeho kanárský duplikát mohu být vděčný. Alespoň jsem poznal dalšího evropského „velikána“ a udělal si jeho chuťový otisk do své soukromé „pivní databanky“. O ten už nikdy nepřijdu. A také srovnání s těmi podobně velkými, již mnou dříve vyzkoušenými, může být svým způsobem zajímavé. Už jen proto, že si člověk mnohem více váží těch skutečně poctivých, rozměry a velikostí pivní výroby (oproti těmto takypivovarům) zcela zanedbatelných českých drobků, v jejichž podání je ležák opravdovým Ležákem…

P.S. Pro zajímavost ještě přidávám můj osobní žebříček degustovaných piv, o nichž byla ve článcích řeč.

1. Cruzcampo Pilsen (4,8 % alk.), Heineken Espaňa, Fábrica Cruz del Campo Sevilla, region Andalúsie, Španělsko
2. Dorada Pilsen (4,7 % alk.), Compaňia Cervecera de Canarias, Fábrica Santa Cruz de Tenerife, Španělsko
3. Bock Damm (5,4 % alk.), Grupo Damm, Fábrica Damm SA El Prat de Llobregat Barcelona, region Katálansko, Španělsko
4. Carlsberg Beer (5 % alk.), Carlsberg Breweries/v licenci Compaňia Cervecera de Canarias, Fábrica Las Palmas de Gran Canaria, Španělsko
5. Mahou Clásica (4,8 % alk.), Mahou San Miguel, Fábrica Mahou Alovera Guadalajara/v licenci Fábrica Cervezas Anaga, lokalita Candelaria, ostrov Tenerife, Španělsko
6. Estrella Damm (5,4 % alk.), Grupo Damm, Fábrica Damm SA El Prat de Llobregat, Barcelona, region Katalánsko, Španělsko
7. Reina Oro (5,5 % alk.), Mahou San Miguel, Fábrica Cervezas Anaga, lokalita Candelaria, ostrov Tenerife, Španělsko