Sonda do pivního světa Kréty II.

Vzhledem k tomu, že Řecko skutečně není pivní země, tak v tavernách narazíte v drtivé většině pouze na jeden druh točeného piva, někde dokonce mají pouze lahvová, i když vývěsní štít může deklarovat točené. Nejčastěji čepují pivo v tavernách z takových zvláštních mobilních výčepů do tvaru velké kostky s pípou. Rovněž se velmi často můžete setkat s tím, že půllitry, do kterých pak pivo točí, mají namražené. U nás bych to asi moc nekvitoval, ale člověk to v teplotě kolem 40 °C velmi rád uvítá – pivo déle drží teplotu. Holt účel světí prostředky. Pro mě bylo rovněž velmi příjemné zjištění, že pivo čepují do masivních těžkých půllitrů, patrně to zase bude mít opodstatnění v držení teploty.

Řeckému trhu dominují tři značky piva – Amstel, Heineken a Mythos. Jak už bylo výše uvedeno, první dvě jmenovaná patří do jedné skupiny a v licenci je vaří Athénské pivovary. V tavernách v točené podobě nejčastěji narazíte na Amstel, jehož funkce na řeckém trhu je velmi podobná té, kterou u nás plní naše nejprodávanější pivo. I senzoricky je tomu našemu protějšku dosti podobné. Naproti tomu Heineken má být vnímán jako něco prémiovějšího a v točené podobě na něj narazíte podstatně méně. Spíše dominuje v lahvové podobě. Je senzoricky přece jen zajímavější, ale při poměru cena a kvalita by vehementně propadl. Bohužel ho nemohu porovnat s Heinekenem vyráběným v Polsku, který se vozí na náš trh, protože jsem ho už dlouho nechutnal, nicméně bych řekl, že ten řecký je poněkud sladovější. Nedávno jsem ochutnal Starobrno Medium (11°) a asi není náhoda, že z českých piv je mu nejpodobnější. Pokud bych měl komukoliv v Řecku doporučit dobré a dobře dostupné pivo, pak by to byl určitě Mythos. Je to pivo zlatavé barvy s velmi výrazným sladovým charakterem jak vůně, tak chuti. Vaří ho společnost Mythos Breweries, která patří pod potravinářský koncern Bourari Group.

Tím opustíme tento „triumvirát“ a další pivo v dostupnosti je patrně Alfa. To nejlepší na něm je patrně jeho logo, jinak není ničím zajímavé. Je takřka výhradně v točené podobě, v plechu či v lahvi jsem na něj nenarazil. Trochu zajímavějším je pivo Zorbas pojmenované po románové postavě od jistého řeckého spisovatele. Vaří ho obdobně jako předchozí stejná společnost jako Heineken. Celkem se dá pít, ale jedno veledůležité varování, ráno po něm pekelně bolí hlava, stačí si dát večer dva kousky.

Zajímavou kapitolou je pivo Vergina, jež rozhodně patří mezi produkty, které by měl turista ochutnat. Vaří ho společnost Makedonian Thrace Brewery, stejně jako Edelstainer. Za velmi dobré pivo lze rovněž považovat Pils Hellas, ovšem pouze v točené podobě. V lahvi (plechovce) nestojí za moc. Vaří se v pivovaru Hellenic Breweries of Atlanti, který dále produkuje nepříliš zajímavá piva Hellenic Star a Berlin Lager Beer. Ochutnal jsem je pouze z plechovky a už bych se k nim vracet nemusel. Rovněž se zde vaří již v prvním článku zmiňované pivo Fix Hellas, ale na něj jsem nikde nenarazil. Pak zde jsou další poměrně nezajímavá piva jako Holland Import,

Velmi zajímavý pivní zážitek mě čekal po zdolání soutěsky Samarie, která je nejdelší v Evropě. Dole čepovali pivo nazvané Rhodos Magnus Magister a vaří se v pivovaru Papadimitrou EMM. Nevím, jestli to bylo tím, že jsem byl po několikahodinovém pochodu na slunci, ale zdá se mi, že je to jedno z nejlepších řeckých piv. Bohužel číšník byl neoblomný a nenechal se ukecat k prodeji půllitru.

Ještě jednou bych se vrátil k Amstelu. Ještě jsem od nich narazil na Amstel Bock a Amstel Light. První jmenované je asi podobně zajímavé jako Bud (samozřejmě americký), který jsem zde rovněž ochutnal a chuť onoho bocku si už moc nevybavuju. Patrně dalším bockem, na který jsem narazil, byl německý Paulaner Salvator, podrobnosti si už rovněž nevybavuju. Od Paulanera tam bylo možné (samozřejmě v lahvové podobě) zakoupit pšeničné pivo. Největší výběr lahvových zejména německých piv (mimo jiné i tohoto) měla jistá taverna pod již výše zmíněnou soutěskou Samarie v městečku Agia Roumeli. Tato taverna se jmenovala Kri-kri (pojmenováno po velmi vzácném druhu kozy kri-kri neboli koze bezoárové, která v soutěsce žije). Rozhodně vás od návštěvy tohoto podniku odrazuji, neb tento podnik je na hony vzdálen tradiční řecké taverničkové pohostinnosti. Jídlo zde nestojí za nic, pivo je dost drahé a obsluha je mnohdy horší než u nás v polovině devadesátých let. Nejedná se totiž o rodinný podnik, jak by se turista mohl domnívat, ale vlastníkem je jistý německý podnikatel, který své tržní chování dává, i když patrně neúmyslně, velmi okatě najevo. Doporučuji navštívit podnik naproti (jméno jsem již zapomněl), kde můžete mimo jiné ochutnat řecké (skutečně řecké) točené pivo Craft.

Další piva, na která se dá na Krétě narazit, jsou Karsbrau, Warsteiner, Krombacher, Kaiser, Löwenbrau a Edelstainer, které se zde dokonce vaří v licenci v Macedonian Thrace Brewery. Na Kypru se pak ještě vaří v licenci Carsberg, nicméně ten jsem neochutnal (něco si také musím schovat na příště). Poměrně atypickým je pivo Buckler. Jedná se o nepříliš zajímavé nealkoholické pivo a chuťově je velmi podobné pivu Rallye, které donedávna vyráběl Staropramen.

Ač jsem primárně nechtěl, tak to vyjde ještě na jedno pokračování, kde se můžete těšit na referování o řeckém pivovaru, který vaří 8 druhů piv (už zmíněný pivovar Craft) a dokonce na návštěvu jediného krétského pivovaru.