Vojkovice, Nošovice a Frýdek-Místek – co mají společného?

Opět nastala jedna krásná slunečná srpnová neděle a my se vydali na kolmopivní výlet za novými obzory. Tentokrát jsme si vytýčili cíl poznat chuťové nuance Ryzáka z Vojkovic.

Po ujetí prvních osmnácti kilometrů jsme si prohlédli nádherný dřevěný kostel v Kunčicích pod Ondřejníkem. Byl sem převezen z Podkarpatské Rusi v roce 1931 a pochází z 18. století.

Poté jsme projeli okolo nové hospody U Draka v Čeladné, kde logo Ostravaru slibovalo změnu v pivně fádní nabídce zelených Bohů a žlutých Géček. Žel zavřeno, nikde žádná otvírací doba. Domorodý stařík nám prozradil, že se zde otvírá až někdy v pozdním odpoledni a přidal radu, že jsme právě museli minout hospodu s výborným Radegastem. Tak díky a šlapeme raději dál na zatímní vodní pohon z cykloflašky.

První zastávku jsme učinili až v Bašce u Frýdku-Místku. Ve zdejším kempu je na čepu Zlatý bažant. Domníváme-li se správně, tak tmavý je ještě stále originální z Hurbanova a volba padla na něj. Chutné a pitelné. Jen pohled na vodní plochu nás odradil od delšího posezení a vykoupání – nechtěli jsme vypadat ani jako vodníci, ani jako marťané (chápejte – nechtěli jsme být tak zelení).

Minuli jsme po vedlejších cestách F-M a projížděli Nošovicemi. Nedalo mi to a musel jsem zapózovat před branou velkofabriky na pivo – naštěstí čočka nepraskla. Dostal jsem nápad- být v Nošovicích a neochutnat nošovické? A tak jsem nejméně po roce ochutnal v jediné nošovické hospodě dvanáctku Radegast. Pro jistotu jsme si nechali natočit jen malé pivo, to aby ztráty nebyly tak velké ... Vypít se samozřejmě dalo – jen mi vadila mírná vodovost a především prázdá plochá hořkost, žádné zakulacení, žádné krásné aroma.

Vyjeli jsme z Nošovic a spatřili nově stavěnou dálnici – jelikož vedla naším směrem, tak jsme se po chvilce váhání po ní pustili. Je to opojný pocit jet po čtyřproudovce na kole, žádné auto, jen občas jsme potkali další cyklisty.

U Vojkovic jsme sjeli z dálnice a hned na okraji nás uvítala pěkně opravená stavba s venkovním posezením a spoustou cyklistů. Hostinec a minipivovar U koníčka byl založen před několika měsíci a vaří velmi chutný „domácky vesnický“ kvasnicový světlý ležák Ryzák.

Připočtu-li chutné a levné jídlo v pěkném prostředí – nezbývá mi nic jiného, než doporučit všem milovníkům dobrého piva a jídla k návštěvě. Jen jsme litovali, že zde nebyl nikdo, kdo by nám ukázal varnu. Co zde vše čepují? Ryzák 11 za 16,- Kč, Radegast 12 za 19,- Kč. Až na náš stůl jsem všude viděl jen logo R na sklenicích hostů. Ach jo...

Nechtělo se nám opouštět toto místo, ale „dom sa musi jet, tož jedem“. Opět jsme najeli na „cyklodálnici“ a po pár minutách jsme už sesedali z kola v Dobré u F-M u Restaurace Na Sýpce.

Proč zrovna tato restaurace? Jediné místo, kde je možné ochutnat pivo Arthur´s z Frýdku-Místku. Pivo se dle mých informací vyrábí ve F-M v likérce Kwaczek na zařízení vlastní výroby už od března 2005. Pivovarská technologie se zde vyrábí a několik jich již putovalo i za naše hranice (například Vietnam). Jedno z nich stále zůstává v bývalém Seliku a vaří se na něm velmi chutný světlý ležák s podtitulem Old keltik beer. Jde o chuťově výrazné originální pivo, syté až skoro měděné barvy, ve vůni i v chuti se projevuje krásný chmelový akcent. Výrazná hořkost, kulatost, plnost chuti s dlouhotrvajícím velmi výrazným hořkým zakončením. Jde o jedno z nejhořčích piv, co jsem zatím ochutnal. Ale nejde zde o prázdnou hořkost jako v případě Radka (ač je vyšší a výraznější), ale skutečně o plnost a chlebnatost s mírnou kvasničnou stopou. Na soutoči měli R 10 za 17,- a Prazdroj za 24,- (Arthur´s byl za 16,-). Hádejte co měla většina osazenstva restaurace. Ti z vás co hádali Arthurśe prohrávají, Ach jo podruhé ...

Ten den jsme najeli 99 km a ještě doma jsme stále v ústech cítili hořkost starých Keltů.