Pivní kultura v Česku...?

Pivní kultura: Jde o velmi široký pojem. Především a hlavně - jde o vnímání a postavení piva v naší společnosti. Nynější úhel pohledu je především deformován z časů nedávno minulých. Pivo jako levný a lidový nápoj, jako něco podřadnějšího - jen pro zahnání žízně, pro levné vstřebávání alkoholu. Vždyť je pivo pořád vnímáno jako nápoj, kde je kladeno rovnítko mezi pivem a ochlasty, zakouřenou pivnicí, podřadný nápoj pro lidové vrstvy. Přitom pivo je velmi ušlechtilý nápoj, s poměrně složitou výrobou, se spoustou pozitivních zdravotních vlastností. Pivo (a to i jen ten jeden typ - Pilsner lager, pod nímž si 99% Čechů představí - řekne-li se pivo) má spoustu chuťových nuancí nejen mezi výrobci, ale i jednotlivé produkty každého výrobce. Osobně si myslím, že pivo by si zasloužilo obdobné postavení ve vnímání, jako má víno, nebo ušlechtilé destiláty. Domnívám se, že se máme od světa v tomto směru hodně co učit, snad nejvíce je pivní kultura v tomto směru rozvinuta v Belgii, ale i v Anglii. Přípitek vínem při slavnostní příležitosti je běžný, ale přípitek pivem? - zatím nejsme tak daleko.

Pivo a gastronomie - dříve bylo pivo častěji užíváno i u nás v kuchyni. Dnes jsme oproti rozvinutému světu (a opět bych mohl jmenovat Belgii, ale i Německo) ve velkém odstupu.

Pivo - minimálně 90% mužské populace u nás je přesvědčeno, že pivo zná a pivu rozumí. Opak je pravdou - nejen, že znají (jak jsem výše popisoval) víceméně jen jednu kategorii ze širokého spektra druhů, ale ještě ani v ní se nedokáží orientovat. Respektive se orientují jen dle loga na sklenici, loga, jež je mohutně oslavováno marketingovými specialisty velkých pivovarů. K tomuto se přidají pijáci jedné až dvou značek, které pijí celý život (komínová věrnost). A nic víc neznají. Zeptejte se pijáka kolik značek znají, zeptejte se jaký je mezi nimi rozdíl. A hodnocení typu "jen toto pivo - dosaď dle libosti- je nejlepší a ostatní se nedají pít (většinou se vyjadřují více pejorativně)" - je pravé hodnocení neznalce. Pokud tomu člověku dáte jiné pivo ve sklenici jeho oblíbeného loga - naprostá většina nic nepozná (hovořím z vlastní zkušenosti). Neznají další kategorie piv, ani je nechtějí ochutnat, a pokud je již ochutnají, tak se většina z nich od tohoto piva odvrátí. Jejich chuťové pohárky dostaly zcela jiný impuls, než čekaly od slova pivo. Ale i o tom je pivní kultura - hledat rozmanitosti, hledat co tím chtěl sládek říci, nacházet potěšení v dalších chutích. Pivo není jedno, není to jen o knedlu-zelu, ale i o anglickému rostbífu, maďarském perkeltu, asijské, arabské, balkánské kuchyni. Tato jídla nám také můžou chutnat a můžeme si je střídavě dávat.

Pivní kultura v pohostinství - další úhel pohledu - a není to jen o značce piva ve svém skle, na svém podtácku, ubrusu, out a in doorové reklamě. To by mělo vždy sedět a ladit. Je to i o skladování piva, údržbě a čištění pivního vedení, správném čepování, správné teplotě a správné nasycenosti piva (nepřesycení), správné míře a správném podání hostovi na stůl. To vše je (či mnohde není) pivní kultura.

Podívám-li se na pivní kulturu z výše jmenovaných úhlů pohledů, pak mi nezbývá než konstatovat, že až na výjimky jsme v tomto ohledu velmi zaostalí. A je to především na nás pivovarských, hostinských a skutečných znalců piva abychom dělali osvětu na půdě pivní kultury.