Festival nevšedního piva

I letos jsem na ní samozřejmě nechyběl. Mohu srovnávat, jednalo se o moji již pátou účast v řadě. Oproti loňsku jsem tady byl sice jen první den, avšak z předchozích ročníků dobře vím, že pokud někdo chce zkoušet a degustovat co největší množství pivních vzorků, je lepší si na tuto akci udělat čas právě v pátek, neboť v sobotu jsou už někteří účastníci takříkajíc vypiti…Tato neblahá „tradice“ se týká především Svijan, loni třeba i Sentic a Fleků.

Tím jsme se dostali k obsazení. Moravu zastupovaly z minipivovarů „domácí“ Pegas a od Brna nedaleké Sentice, kategorii o řád větší reprezentovalo trio Pivovar Černá Hora, Pivovar Janáček Uherský Brod a Pivovar Vyškov. Účast z Čech byla početnější a tvořily ji již výše zmíněný Pivovar Svijany, dále pak Pivovar Broumov-Olivětín, Žatecký pivovar, Pivovar Eggenberg Český Krumlov, Pivovar Chodovar z Chodové Plané, Měšťanský pivovar v Poliččce, Pivovar Náchod a nejznámější pražský minipivovar U Fleků. Suma sumárum, 13 velmi atraktivních představitelů české pivní scény, jejichž loňský výstav sice dohromady nepřekonal milion hektolitrů vystaveného moku (cca 823 000 hl), avšak pro všechny opravdové pivaře znamenají přínos, jehož hodnota je podstatně vyšší než cifra se šesti nulami na konci…

Peloton účastníků byl v porovnání s loňským rokem de facto stejný. Po letech chyběl jen tradiční zástupce Vysočiny, Ježek. Naopak po roční odmlce se objevil náchodský Primátor. Škoda Jihlavy, hodně jsem se těšil na překonání rekordu v počtu vypitých osmnáctistupňových Grandů mým kamarádem…

Nejvíce „in“ jsou už po léta v Brně Svijany (škoda, že zase bez Rohozce). To je doslova a do písmene pivní šlágr. Bez diskuse. Nekonečně dlouhá a několikrát zatočená fronta před jejich pivním karavanem toho byla opětovným důkazem. Jako vosy na med útočili lidé pohledy na svijanskou pípu, pracující už tak na nejvyšší možné obrátky, ve snaze ji ještě víc popohnat a urychlit tak přesun perfektně hořkého Mázu ze sudu do kelímku či sklenice tomu, na něhož se právě dostala řada u výčepu. Nutno dodat, že letos nejen pivem, ale i propagačními předměty Svijany v Brně ostatní konkurenci válcovaly. Na dračku šla především dárková balení. V jednom byly ukryty dvě půllitrové plechovky výše uvedené světlé jedenáctky, v tom druhém se nacházel speciál Kníže a sklenice. Velký zájem přitahovaly i ostatní suvenýry s logem maličké dědinky z Českého ráje, jako trika, kšiltovky, všelijaké druhy pivního skla, tácky, otvíráky, zapalovače, přívěsky na klíče nebo propisky. Při pohledu na tu masu čekajících pivařů bych si za všechny přál, aby už konečně i v Brně byla alespoň jedna hospoda, kde potečou pravidelně (přeci jen v „Hluché zmiji“ se tak ne vždy děje…). Jak dlouho na Vás budeme ještě hoši čekat?…

Svijanským víc než zdatně konkurovala Černá Hora. Nejen na rozdíl od nich měla největší počet prodejních míst (to již tradičně). Zejména pak (jako vždy) velký pivní stan, v němž v černohorských barvách oblečená obsluha čepovala pivo ze stylových dřevěných soudků. Ale i přesto se před jejími stánky tvořily řady pivních nedočkavců. Podle toho co jsem měl možnost sledovat, většinou vyžadovali „čtrnáctku“ Kvasara. Kromě tohoto naprosto dokonalého „medového“ speciálu, mohli nejen příznivci „Čéháčka“ vychutnávat další černohorské pivní skvosty. Ať už nefiltrovanou desítku Sklepní, polotmavou, taktéž „desinu“ Kern nebo černou dvanáctku Granát.

K mání byla na pultech s Černou Horou i dárková balení lahvových piv, vypadajících dost atraktivně či občasník pivovaru „Černohorský Máz“. Při letmém pohledu do něj jsem se dozvěděl a na vědomost tak pivní veřejnosti dávám jednu horkou novinu. Na hlavní sezonu (tj. od června) se připravuje stáčení jedenáctky Páter do půllitrových plechovek a to z důvodu rostoucího zájmu ze strany zákazníků, hlavně cestovních kanceláří a turistů vyjíždějících do zahraničí. Dalšími potenciálními odběrateli by se měla stát drobná občerstvení, koupaliště nebo benzinky. Plechovky však nebudou plněny přímo v pivovaru, poněvadž se jedná o velmi nákladnou technologii. Příznivci se ale nemusí obávat o kvalitu, pivo bude samozřejmě vařené v Černé Hoře. Mimochodem právě Páter s Granátem se mohou chlubit prestižní národní známkou jakosti Klasa…

Pochopitelně se ještě hodí dodat, že v Brně nemohli absentovat ti největší příznivci žlutočerných barev, „koloběžkoví kluci“ z Adamova a jejich Kvasarka. Od nich se častokrát ozývalo „Kdo nepije Černou Horu, má doma plno moru“…Tak s chutí a honem do ní. Letos jsem si totiž ještě žádnou nedal…

Plno bylo též i u punktu s vyškovským. Co otáčet se měla trojice výčepních. K ochutnávce nabízela nejvíce druhů piv od jednoho pivovaru. Víc než pestrá nabídka zahrnovala kvasnicovou Desítku, světlou jedenáctku Džbán, tmavou Havran, dvanáctku Březňák a jako třešničku na dortu speciál speciálů, Jubiler, nejsilnější čepované pivo Radničních dnů. V malých lahvích (obsah 0,355 l) si mohli domů pro porovnání chutí odnést návštěvníci i vyškovské světlé ležácké skvosty mířící na vývoz (včetně exportních etiket) do Německa a USA. Zvlášť pro naše západní sousedy mě udivila netradiční čirá láhev se Džbánem. Mezi lahváči byla další vyškovská pecka, čtrnáctka Generál. K dispozici se nabízely i pivní podtácky s novým motivem, což určitě kvitovali jejich sběratelé.

Nejdál do Brna to měl z moravských zástupců Janáček. Z jeho několika píp tekla k milovníkům zlatistého nápoje pouze světlá piva. Desítka Prima, samozřejmě chlouba uherskobrodských pivovarníků – jedenáctka Patriot a speciál Comenius. Stejně jako loni měl připraveno balení šesti lahvových piv s průřezem svého základního portfolia a speciály řady Beerberry, (světlá) piva ochucená bylinkami, malinami, višněmi, citrónem, zázvorem a (polotmavé) s příchutí coly. Co jsem si tak zběžně stačil všimnout, zpátky na Slovácko je rozhodně všechny nevezli...

Stánek v barvách Měšťanského pivovaru v Poliččce se na Radniční už léta prezentuje na stále stejném „place“ a ustálenou pivní nabídkou. Nejinak tomu bylo i letos. Tento „konzervatismus“ zdá se, má něco do sebe. Vyznavači Poličského tak nemusí v davu lidí to své dlouho hledat (a tady je to někdy velký problém), přesně ví kam na něj zamířit a na co se těšit. Jedinou „pihou na kráse“ je, že kochat se pohledem na výčep a mít před očima tu nádheru obou tekoucích piv - desítky Hradební a kvasnicového Záviše, jako představitele ležáku - se nepovede všem…Zájem jaksi převyšuje kapacitu míst…I zásoby lahváčů se za dobu co jsem se celé akce účastnil, pěkně tenčily…

Zde jen malá poznámka. Výše zmínění představitelé pivní klasiky měli dokonalé zázemí na profesionální úrovni. Myslím tím hlavně to, že za originální svijanskou, černohorskou, vyškovskou, uherskobrodskou a poličskou pípou stáli lidé přímo z pivovaru. Pokud vás tedy zajímala jakákoli informace o produktech toho kterého z nich, vždy jste dostali fundovanou odpověď. U ostatních pak mohl v tomto nastat jistý problém, protože u jejich neznačkových mobilních výčepů, působících poněkud skromněji, nebyli lidé od zdroje. To ale vůbec nesnižuje jejich vysoký kredit.

Ryze jen na speciály (v jeho případě se však není čemu divit) vsadil náchodský pivovar Primátor a do Brna přijel ukázat dva z nich. Především mahagonová barva zatím poslední novinky, polotmavé třináctky byla fascinující a uhrančivá. Druhým pak byl „o 3 stupínky“ (mírou alkoholu o 1,5 % více) silnější Exkluziv.

Já se povětšinou zdržoval před jeho geografickým sousedem, olivětínským Opatem. Toho jsem si vybral jako společníka na páteční odpoledne a věnoval mu veškerou pozornost. Naprosto přesně jsem se jím trefil do své pivní Achillovy šlachy. Kapitulace byla rychlá, omámení spojené s pivním „raušem“ neskutečně krásné. Zážitek na dlouhou dobu. Zas mám z čeho pivně žít…Tento víc než znamenitý, ve všech směrech absolutně charismatický světlý ležák mě dostal do neskutečných výšin. Učaroval mi. Na základě poslední zkušenosti tak opět mohu potvrdit, že piva z Broumovského výběžku, miniaturního ostrůvku na pivní mapě světa, jsou svérázná a rázovitá jako místní kraj. Tomu také ne všichni a hned přijdou na chuť…Zkrátka rarita…Úžasně specifická, plná, příjemně nasládlá chuť, kterou v pozadí násobí velmi dobře definovatelné sklepní tóny, nádherně se linoucí vůně, načechraná pěna, správný říz, Mistr Kubelík by to nezahrál lépe...Je jen obrovská škoda, že letos byl broumovský pivovar zastoupen v Brně „jen“ tímto, i když skvělým pivem. V minulosti totiž jeho nabídka zahrnovala i další laskominy, včetně speciálů nebo kvasničáku.

Jedinou šanci jak okoštovat poctivě vařené ležáky z pivovarů Eggenberg (dlouhodobě se účastnící jediný Jihočech, což mě jako vyznavače pivního kraje rybníků dost mrzí…), Chodovar a Žatec, mají brněnští pivní gurmáni vzhledem k jejich velké vzdálenosti od města pod Špilberkem pouze a jen tady. A proto se jim i letos oddávali (zvlášť poslední dva byly středem zájmu). Další možností bude pro mnohé až příští rok a co kdyby…

Pro příznivce kategorie mini, co chtějí vychutnávat naprosto unikátní, nefiltrovaná piva, plná vitamínů, platí stoprocentně „Co můžeš udělat hned, neodkládej na zítřek“. Jelikož s velkou pravděpodobností se nedočkáš…Tak moc jsou totiž populární restaurační pivovárky jako legendární pražský U Fleků s tmavým ležákem (za lidovku), brněnský Pegas a jeho světlý kvasničák a hit posledních dvou let, Jelínkovy Sentice s originálním Kvasarem. Podle toho to taky u nich vypadalo…Pivní labužníci je vzali útokem…(zvláště pak Sentice). Což o to, zatímco u místního zástupce by při jeho nedostatku nebyl žádný problém si odskočit pro další dávku „k Jakubovi“ přímo do sklepa a za chvíli „jedem na novo“, u obou zbývajících se zavře krám a adios…

Povinnosti volají, bohužel. Ač nerad, opouštím arénu neskutečné pivní rozmanitosti. Chuťové spektrum zde prezentovaných piv, by mohlo být za určité konstelace v následujícím ročníku bohatší přítomností dalšího unikátu z kategorie těch nejmenších…Při cca hodinovém povídání o minipivovarech se sympatickým Valachem Romanem Holoubkem (taktéž přispěvatelem na web Svět piva), si zcela vážně začal pohrávat s myšlenkou představit příští rok v Brně to jejich, Valašské přírodní nepasterované pivo Bon. A Bon by tady byl rozhodně velký pivní bonbón…Romane beru Tě za slovo a rád Ti s tím pomohu. Dobrý nápad musí být podpořen a toto je setsakramentsky dobrý nápad. Tak v roce 2007, doufám i s Bonem, nashledanou…