Májový lov na Zlatou labuť

Tím pravým důvodem ale byla zvědavost a také fakt, že pivo z Pivovarského dvora ve Zvíkovském Podhradí mi dlouho unikalo. Na žádné degustaci nebo pivních slavnostech jsem na něj nenarazil a několik mých pokusů vypravit se přímo ke zdroji z různých důvodů nakonec dopadlo neúspěšně, často na poslední chvíli. Proto jsem se rozhodl využít prodlouženého květnového víkendu a konečně zaplnit mezeru ve svých znalostech českých minipivovarů.

Ani tentokrát se výprava za Zlatou labutí neobešla bez komplikací. Ukolébán malebnou krajinou středního Povltaví za okénky autobusu, přejel jsem zastávku Zvíkovské Podhradí a musel vystoupit až na té další, ve vesnici s případným názvem Oslov. Když jsem se vydával pěšky zpět, jako osel jsem si opravdu připadal... Turistické značky mohou být někdy nevyzpytatelné, takže když jsem dorazil utrmácený do Zvíkovského Podhradí, na pivo a něco dobrého k jídlu jsem se doslova třásl.

Pivovarský dvůr se nachází na samém konci vesnice, u cesty vedoucí k hradu Zvíkov. Byl postaven na zelené louce a do provozu uveden v roce 1994. Budova má být replikou tradičního jihočeského hospodářství a kromě pivovaru se ve dvoře nachází i vlastní pekárna (dočasně uzavřena) a výrobna uzenin. Vaření piva navazuje na tradici hradního pivovaru, který fungoval na Zvíkově ve středověku. Největší rozmach zaznamenal za držení Zvíkova rodem Švamberků v 16.století, na jejichž počest se také dnešní pivo jmenuje Zlatá labuť. Labuť je totiž erbovním zvířetem tohoto šlechtického rodu.

Pln očekávání jsem vstoupil do prostorné restaurace. Vévodí jí měděná varna, která stejně jako ve většině restauračních pivovarů tvoří přirozenou dominantu interiéru, její protiváhou je tu neméně zajímavě řešený měděný výčep. Pokud je hezké počasí, je možné posedět na malé zahrádce, z níž se nabízí dvěma okny pohled na spilku a do ležáckého sklepa. V den mé návštěvy hezké počasí bylo, a tak mě předběhla celá řada návštěvníků a místo jsem musel hledat vevnitř. Kombinace sluníčka a nedalekého krásného hradu působí určitě na návštěvnost velice blahodárně. I díky tomu jsem musel čekat na obsluhu trochu déle, takže jsem se aspoň mohl kochat tradičními pivovarnickými dekoracemi na stěnách.

Pohled do jídelního lístku záhy napověděl, že tady hladový strávník musí sáhnout hlouběji do peněženky, ceny hlavních jídel začínají okolo sto padesáti korun. Na druhou stranu, na objednané uzené pleci v bramboráku jsem si pochutnal. Mým hlavním cílem ale pochopitelně bylo místní pivo Zlatá labuť.

V průběhu let uvařili ve Zvíkovském Podhradí várky s celou škálou stupňovitosti. V době mojí návštěvy byl na čepu kvasnicový jedenáctistupňový světlý ležák a tmavá čtrnáctka (19 Kč za 0,3l a 31,50 Kč za 0,5l). Pivo se čepuje do sklenic bez loga, ale pro sběratele pivního skla je na prodej i sklenice s logem, sběratelé pivních tácků asi dobře vědí, že pivovar své tácky nemá, na stolech jsou k dispozici bílé keramické tácky. Jako první jsem vyzkoušel světlé kvasnicové (jeho sváteční varianta je světlá třináctka) a byl jsem velmi spokojen. Už chmelové aroma člověka příjemně naladí, mám vůni živého, nepasterizovaného piva moc rád. Po napití hned vynikne výrazná chuť a taky říz. Pivo mi moc zachutnalo a docela jsem uvítal možnost koupit si na domů láhev s keramickým uzávěrem a pěknou etiketou za pravda ne moc lidových 95 korun. Ale za výlučnost se holt platí.

Druhé pivo na řadě, tmavá kvasnicová čtrnáctka, mě upoutalo už předem faktem, že se jedná o pivo svrchně kvašené. Takových se v Čechách moc nevyrábí. Když přede mnou přistála první sklenice, měl jsem chvilku dojem, že jsem si objednal Guinness, tak krásně sametově černou barvu tahle labuť má. K ní se vzápětí přidala i příjemná vůně po praženém sladu a konečně i skvělá chuť s lehce ovocnými podtóny. Musím poctivě přiznat, že nezůstalo u jednoho piva, díky čemuž jsem aspoň mohl objevit další jeho aspekt, totiž výbornou pitelnost. Litoval jsem, že tohle pivo je na prodej jen ve velkém dvoulitrovém demižonu, jehož cena momentálně přesáhla moje finanční možnosti. Stejně jako 26% speciál v limitované sérii 150 lahví v dárkové kazetě, který reklamní plakát označoval za „portské mezi pivy“. Určitě to musí být výjimečný chuťový zážitek a pro Pražáky třeba zajímavé srovnání s medvídkovským speciálem.

Z Pivovarského dvora jsem odcházel příjemně naladěn a láhev Zlaté labutě aspoň symbolicky donesl na nedaleký hrad, odkud tradice vaření piva na Zvíkově vzešla. Pokud se v nastávajícím létě chystáte na Zvíkov na výlet, určitě se zastavte i v pivovaře, je to zajímavý a vzácný pivní zážitek.