Moje pivní bilance roku 2005 (I.)

Jednou, právě při čtení podobné pivní statistiky mě napadlo, že by nebylo od věci si něco podobného spočítat pro sebe. Jen tak, ze zajímavosti. Abych vlastně věděl kam se zařadit. Kdo by nechtěl být nejlepší na světě? A tak jsem si začal od počátku roku 2005 každé mnou vypité pivo včetně jeho značky přesně evidovat.

Rok se sešel s rokem, já to vše sečetl a výsledek mé „usilovné“ práce Vám nyní s klidným svědomím předkládám. Uf, ulevilo se mi. Nepatřím k „šedi pivního průměru“, jsem hodně nad ním…Vždycky jsem toužil být nadprůměrný a vyčnívat…Pivovarští, můžete mít ze mě radost.

A kolik že litrů toho zaručeně nejlepšího nápoje jsem loni vypil? 224,695. Z toho v hospůdkách 105,2 l, v lahvích 100,745 l a plechovkách 18,75 l. Český pivní průměr byl tak mojí osůbkou překonán o cca 130 piv. Na tom se podílela i zahraniční piva vypitá „venku“ nebo tam koupená. I bez nich je moje číslo pořád vyšší než rekordních 160 ...

Prostřednictvím tohoto a dalších dílů vám podám podrobné zpravodajství z fiktivní cesty po všech těch pivovarech, respektive jejich vypitých pivech, která to mají na svědomí. Nejdříve budou na řadě premianti. Ti co se o to zasloužili nejvíc. Zároveň jim udělím pomyslné medaile. Bedna pro vítěze je již připravena, takže můžeme začít.

Největší zásluhu na výše uvedené sumě má a zlato si tak odnáší třeboňský pivovar Bohemia Regent. Do jeho ročního výstavu jsem mu přispěl 63 litry. Po celý rok byl mým věrným domácím společníkem jeho světlý ležák Premium (55 l). Vždy dokonale vychlazen na teplotu sedmého schodu, trpělivě čekající na otevření dvířek lednice, aby poté pro nás oba nastal ten slavnostní okamžik, chvíle, kvůli které jsem si ho vybral a blahoslavený sládek uvedl na svět. Nutno dodat, že mě nikdy nezklamal. Lahodná, jemně hořká svěží chuť, příjemná čistá vůně, bílá heboučká pěna, pro něj typická světlejší barva. Harmonie jak má být. Toto je ta opravdová vyvážená chuť a ne ta z těch G-bilboardů, kde parta mladých, zatím ještě pivně nezkušených hošanů toho ještě málo poznala (dost je lituji…). Mňam. Mnohokrát ve své fantazii jsem se při jeho koštu přenesl do toho kouzelného kraje rybníků. Ze břehu jednoho z největších, Světa, jenž s pivovarem přímo sousedí, se jen tak díval na tu nádheru a rozjímal a rozjímal. A děkoval Rožmberkům a Schwarzenberkům, kteří nám, nemoderním pivařům zanechali opravdový poklad. Samozřejmě na současné kvalitě Regenta má velkou zásluhu i dnešní dynastie Stasků. Té rovněž patří velký dík (a co tak na našich stránkách čtu nejen můj) za to, že ho udržela v nejtěžších chvílích při životě a pokračuje v odkazu šlechtických rodů se snahou o jeho další rozvoj. Zkrátka a dobře, Regent je a navždy i zůstane mojí pivní láskou. Mám totiž respekt a úctu k hodnotám, kterých si patřičně považuji.

Možná se teď někteří z vás ptáte, proč jsem si na celý rok vybral zrovna třeboňskou dvanáctku? Když jsou i jiná, velmi kvalitní regionální piva. Já si zavedl v posledních letech takovou nevšední pivní hru. Po dobu kalendářního roku si víceméně pravidelně už nějakou dobu kupuji domů pouze jednu značku. Za účelem se s ní dokonale seznámit. Takříkajíc se do ní zapít, perfektně ji poznat. Do hloubky, do posledního detailu. Sledovat její chuťovou vyváženost v průběhu delšího období. A konfrontovat ji s ostatními, na něž v průběhu roku narazím. Před Regentem jsem podobné pokusy prováděl např. na znojemské desítce Hostan, českokrumlovském ležáku Eggenberg (ten jsem si testoval dokonce dva roky po sobě, nemohl jsem se od něj odtrhnout…), hanušovickém Šeráku, kdysi dávno i na jihlavském Pivoji. To jen na vysvětlenou.

Ale pojďme dál a vraťme se do města kaprů. Do třeboňské bilance musím zahrnout i alkoholově slabší verzi než prémiový segment. Zatímco dvanáct třeboňských stupňů bylo výhradně v lahvích, Bohemia Regent výčepní pivo alias desítku (6,5 l) jsem si pro změnu vychutnával výhradně z pípy, a to v novobystřické hospůdce Na Bojišti. To byl můj mimobrněnský třeboňský pivní stan. Tady mně pokaždé šmakuje.

Co bych to byl za pivního gurmána, kdybych opoměl jejich vynikající světlý speciální ležák (6 % alkoholu) Prezident, oceněný letos v Táboře zcela po zásluze ve své kategorii zlatou Českou pivní pečetí. Vždyť během roku je dost svátečních příležitostí, k nimž se dokonale hodí. Třeba narozeniny manželky. 3 lahvové kousky tak rozšířily mojí bilanci. Kdyby všichni světoví prezidenti vládli s takovou elegancí a šarmem jako vládne ten třeboňský pivnímu světu, jó to by bylo panečku krásně a dobře…Jenom by mě zajímalo, na počest které „pomazané hlavy“ toto „panovnické“ pivo vlastně vzniklo?

Na pomyslném druhém (stříbrném) stupínku co se mojí spotřeby týká, skončil za loňský rok Pivovar Litovel (23,92 l). Jeho piva považuji v rámci komerčního vaření za jedny z nejlepších u nás na Moravě. Zatímco Regent pro mě představuje českou srdeční slabost, Litovel je tou moravskou. Pakliže bych si měl zvolit okamžik smrti, ať se mi srdce zastaví při popíjení jeho piv…Alespoň to bude smrt Královská, tudíž hrdinná.

Nejvíc jsem si pošmáknul na jejich charismatickém Výročním speciálu (8 l znamenalo dva multipacky), který byl původně uvařen „jen“ ke 111. výročí založení pivovaru, avšak poptávka po něm neustává (ani se tomu nedivím), takže ho naštěstí vaří dále (lze se s ním setkat i v hospodách). I přes vyšší obsah alkoholu (stejně jako třeboňský Prezident i tento ho má 6 %) dominuje chuti perfektní hořkost. Podařené dílko. Už aby zase měli nějaké další jubileum a pan „starý“ opět něco skvělého vymyslel a navařil…

Prakticky tolik jako Výročního jsem vypil i lahodně hořkého dvanáctistupňového ležáku Premium (7,92 l). Důvodem zvláštně vypadajícího desetinného čísla je 24 třetinkových plechovek, jež jsem obdržel přímo z pivovaru.

Neopomenul jsem samozřejmě i jejich klasicky vařenou světlou desítku Classic (6 l). Ta je oproti jiným desetistupňovým pivům víc než poctivá. Na tento druh piva má poněkud tmavší barvu, což by jí některé rádoby prémiové značky (z velkopivovarů) mohly závidět. Do tzv. „plnotučného“ jí chybí pramálo. Z litovelské nabídky jsem si při jedné služební cestě vybral v třebechovické hospůdce „Na roli“ dva kousky černého Darku a u nás v Brně stejnou míru, tj. 1 litr jedenáctky Moravanu.

Na Moravě pro dnešek skládání svých loňských pivních účtů zakončím. Symbolický bronz zůstává díky produktům Starobrna (14,5 l) u nás doma. To, že se brněnský pivovar umístil tak vysoko, je v mém případě poněkud paradoxní. I když preferuji pivovary velikostně menší než je ten brněnský, jeho konečná pozice a vklínění se mezi malé je způsobeno zásadními a mnou málo ovlivnitelnými faktory. Bez nich by tak vysoko nebyl.

Jedním z důvodů proč se tak stalo, je pětaosmdesátiletá babička. Ano, čtete dobře. Léta letoucí bydlí kousíček od pivovaru a proto je naprosto normální, že si kupuje jedině jeho pivo. Otázka cti. Tomu se říká hrdost na značku. A jak to souvisí se mnou? Jednoduše. Většinou každá moje významnější návštěva u ní je zapita jedenáctkou Medium. Tak tomu bylo i loni. Vyšlo z toho 6 lahváčů. Stejný počet stejného piva, avšak s jiným názvem Svatováclavské, jsem pak vypil v místních lokálech či v nejbližším okolí rodného města, kde Starobrno jasně dominuje.

Podobné to bylo i s desítkou Tradiční (7 l). Ta teče právě v Brně ponejvíc. Možnosti výběru dalších značek jsou tímto poněkud omezeny. Na druhou stranu bydlím přeci pod komínem, tak čemu se divit? Každý nemá adresu bydliště třeba ve Štramberku nebo na Hukvaldech…Nakonec můžu být rád, že to není v „Gambrinusově“…Ale zpět k výčepnímu. Většinu z vytočených 4,5 l jsem udělal v létě na koupališti, lahvový zbytek pak má na starosti opět moje rodina. Konkrétně tatínek. Ne a ne ho obrátit, no jo „starýho orla“ novým kouskům holt nenaučíš, že tati?

Starobrněnskou degustaci uzavřeme pochopitelně prémiově Ležákem (1,5 l). Znovu v hlavní roli babi a tentokrát její přehmátnutí v regálu večerky…

Ať je to jak chce, Starobrno stejně vaří v šíři svého portfolia a jako součást nadnárodního gigantu (bohužel Heinekenu) z velkých „českých“ pivovarů nejchutnější pivo. Kvalitativně vyrovnané, beze slabin. Především se brněnskému pivovarskému mágovi Hauskrechtovi povedlo to jedenáctiprocentní. Své město mám rád. Jeho součástí je i starobrněnský pivovar…Sázím hodně na patriotismus, takže vlastně do mé trojky patří (hlavně zásluhou jiných…) oprávněně. Musím ho pít, když vyznávám vztah k regionu. Aspoň někdy.

Pro pořádek. Můj příspěvek výše uvedeným představitelům činil dohromady 101,42 l, tzn. skoro polovina (málo přes 45 %) vypitého piva za uplynulý rok.

Příště se podíváme na další české zástupce. Na ty, kteří sice zůstali před branami, jež slávu znamenají, zároveň se ale můj kontakt s nimi nedá považovat za bezvýznamný…