Pivovar Klášter Hradiště - i z „G“ kvasnic lze vyrobit dobré pivo

Obec Klášter Hradiště nad Jizerou leží v okrese Mladá Boleslav několik málo kilometrů od Mnichova Hradiště a co se týká výstavu piva, tak po Nošovicích má patrně největší výstav piva na obyvatele. Ten je přibližně třicet tisíc piv na obyvatele (rok 2005), což by průměrnému Čechovi (při spotřebě 160 litrů) stačilo na skoro 93 let života. Jen pro srovnání, v Plzni je to jenom nějakých šest tisíc piv. Je ale velmi trestuhodné, že zde není žádná hospoda, kde by se jejich produkce dala přes den v točené podobě ochutnat a kde by se dalo najíst.

Pod pivovarem na křižovatce je sice jistý penzion, ale ten otevírá až navečer. Tak jsme si před vlastní exkurzí dali lahvovou sedmičku v pivovarské prodejně, která je přímo naproti pivovaru. Nutno podotknout, že pivo s obsahem alkoholu 2,6 % mile překvapilo svojí solidní pitelností. Myslím, že v nedávném hodnocení levných piv prováděném MF Dnes by se rozhodně neztratilo.

Teď už ale k vlastnímu pivovaru. Pivovar stojí poněkud překvapivě na kopci na místě bývalého cisterciáckého kláštera pocházejícího z 12. století, který byl vypleněn Husity a už se nikdy neobnovil. Zejména škoda vzniklá zničením zdejší knihovny je nevyčíslitelná. Z tohoto kláštera se do dnešních dnů dochoval pouze gotický portál od kostela, který stojí na pivovarském dvoře.

Pivovar se honosí letopočtem 1570, nicméně jako u jiných pivovarů i zde je jisté „ale“. Toho roku založil jistý Jiří Labuňský z Labouně pivovar pod kopcem. Budova současného pivovaru byla postavena Valdštejny v roce 1864. Do osmdesátých let minulého století měl pivovar ještě vlastní sladovnu, ale tu komunisti zavřeli a v současné době se o její obnově neuvažuje. Na zdejším pivovaru lze hezky demonstrovat, že ani nejpřísnější dohled památkářů není na překážku podnikání. Majitelé jednoho pražského pivovaru ale stejnou situaci vidí úplně jinak…

Naším průvodcem byl samotný pan starý (v pivovarské hantýrce se takto označuje vrchní sládek, s věkem to nemá nic společného), tedy pan inženýr Josef Svoboda, který u nás patří mezi úplnou špičku ve svém oboru. Spoluprovázela nás rovněž půvabná asistentka ředitele paní Lenka Nosková, která nám řekla něco o historii a dělala nám příjemnou společnost na závěr v pivovarské krčmě. Srdečně nás rovněž přivítal obchodní ředitel pan inženýr Josef Špryňar.

Zařízení pivovaru je poměrně nové, největší modernizace zde proběhla v polovině 90. let minulého století, kdy bylo modernizováno samo „srdce pivovaru“ tedy varna. Tam také vedly naše první kroky. V ní jsou klasicky 4 varné kádě – vystírací, rmutovací, chmelovar a scezovací. Chmelení probíhá nadvakrát.

Pivovar se naštěstí drží tradičních postupů, takže naší další zastávkou mohla být spilka. Jaké bylo ale naše překvapení, když nám pan sládek sdělil, že kvasnice berou z Plzně a jsou to tytéž, které se používají v CKT ke kvašení Gambrinusu. Prý zkoušeli i kvasnice jiných (zejména velkých) pivovarů, ale tyto jim prý vyhovují nejlépe. Inu, jak je zřejmé, bezpohlavní chuť Gambrinusu rozhodně není díky kvasnicím.

V ležáckém sklepě pak následovala ochutnávka pochopitelně nefiltrované a nepasterizované dvanáctky. I přes nízkou teplotu (do 4 °C) se ale jednalo o jedno z nejlepších českých piv, co jsem pil. Je vidět, že pan starý je skutečně člověk na svém místě. Jak už bylo výše sděleno, pivovar zřejmě nemá primát v produkci piva na obyvatele, má ale rozhodně primát v hloubce svých ležáckých sklepů - jsou 27 metrů pod povrchem.

Dále následovala sudárna s lahvárnou, naštěstí se ale zrovna nestáčelo, a tak jsme slyšeli vlastního slova. Sudové pivo se nepasterizuje. Poprvé v životě jsem zde měl možnost spatřit, jak se spravují prasklé plastové přepravky na pivo.

Pivovarští nás velmi potěšili dárkovými igelitkami, které všem členům výpravy věnovali. Poté, co se s námi rozloučil pan sládek, jsme se odebrali do pivovarské hospody, která ale bohužel bývá otevřena jen na požádání. Jedná se vlastně o prostor vytesaný ve skále a jeho vznik spadá do už zmiňovaného středověkého cisterciáckého kláštera. Zde jsme ochutnávali tmavou jedenáctku a došlo ke všeobecné shodě, že se jedná o jedno z nejlepších černých piv. Mě potěšilo, že bez doznívání velmi rozšířené a pro mě dosti nepříjemné „připálené“ chuti.

A jaké pivo vlastně pivovar vyrábí? Mimo už zmiňované sedmičky (prodávající se i pod názvem Fitness Beer) a tmavé jedenáctky to je klasické světlé výčepní pivo a jedenáctka s dvanáctkou. Na svátky se navíc vaří světlá čtrnáctka. Světlá jedenáctka je navíc úřadující Jedenáctkou roku v anketě Sdružení přátel piva.

Kdybyste chtěli tento klenot mezi pivovary navštívit, tak mimo běžných exkurzí se jedinečná příležitost naskýtá hned první prázdninový den, kdy se zde koná již 13. pivobraní.

Na závěr bych se chtěl trochu omluvit mimopražským čtenářům a dát do článku jistou dávku pragocentrismu. Jak je obecně známé, v Národním zemědělském muzeu v Praze probíhá do konce března výstava o pivu stylově nazvaná „Ke se pivo vaří…“ a pokud tuto výstavu navštívíte, tak „za rohem“ v Ovenecké ulici můžete navštívit Klášterní pivnici, kde točí pivo z tohoto pivovaru. A pokud by byl někdo náročnější, tak může popojet několik zastávek tramvají nahoru a zajít si na stejný mok do restaurace umístěné přímo v Břevnovském klášteře. A pokud je ještě dotyčný členem Sdružení přátel piva, tak zde dostane desetiprocentní slevu.

Buďme rádi, že jsou stále ještě pivovary, kde vaří pivo s láskou a nevidí v tom jen smysl peněžitého zisku. Podporujme proto tyto klenoty a opatrujme je jako oko v hlavě.