Masopust se Zlatopramenem aneb Svačinu s sebou

Nalákat mě na pivní akci s příslibem exkurze do pivovaru a zabíjačkových hodů nebylo nijak těžké. Piva z Drinks Union mám rád a tradiční zabíjačkové pochoutky rovněž. A tak jsme tuto sobotu, navnaděni vylepenými plakáty a článkem v regionálním tisku, hned dopoledne dorazili na nádvoří ústeckého pivovaru. Tam se již schylovalo k veřejnému zabití prvního prasete, druhé bylo plánováno na odpoledne.

Že něco nebude v pořádku, začlo být jasné hned, když jsme se pokusili sehnat nějaké zabíjačkové speciality, abychom se později nemuseli zdržovat nákupem. Prodej probíhal v jakési kantýně označené pro tu příležitost jako „Prodej zabíjačky“. Vlastně, nijak zvlášť asi neprobíhal, protože fronta se táhla až ven a nevykazovala žádný pohyb. No nic, zkusíme to později. Obešli jsme nádvoří, shlédli stánky s pivem (na čepu byl Zlatopramen v provedení 11% a 12%), klobásami, kovářský stánek a stánek s kořením a toaletním papírem. Pytel 23-25 rolí za 130 korun, no nekupte to. Šli jsme se raději podívat na pro tuto příležitost přichystanou hospodu.

"Speciálně pro tuto akci otevřeme v pivovaru pravou českou hospodu, kde budou moci návštěvníci ochutnat piva z naší produkce…", tvrdil v „Ústeckém deníku“ výrobní ředitel Miloš Baumruk. Na hospodu lákaly i plakáty vyvěšené v Ústí. Hospoda byla otevřena ve vcelku příjemném a zajímavě vyzdobeném sále. S chutí jsem si prohlédl staré hliníkové „hekťáky“ a výstavku plechovek a pivních lahví ve vitrínách na zdi.

Záhy bohužel vylo najevo, že formulaci „piva z naší produkce“ je zřejmě třeba chápat jako „víc než jednu jedenáctku Zlatopramen“. Jiné pivo totiž v hospodě k dispozici nebylo. Navštívil jsem již mnoho hospod, ale žádná z nich asi nebyla ta „pravá česká“, protože jsem zatím nikde nenarazil na nutnost chodit si k okénku pro pivo v kelímku. Musím ale uznat, že Zlatopramen chutnal i z plastu.

Brzy ovšem nastal problém s jídlem, prodávaným u okénka. Nejprve byla k dispozici jen polévka. „Jako na zabíjačce, na ovar a guláš si musíte počkat“. V tu chvíli nám došlo, že pořadatelé se snad skutečně nepředzásobili a hodlají hladovému publiku postupně předhazovat produkty ze dvou zabitých prasat. Zdráhali jsme se tomu uvěřit.

Mezitím jsme na nádvoří potkali jednoho známého, který se dost nevybíravě vyjadřoval o exkurzi. Bral jsem jeho líčení spíš s rezervou. Jenže exkurze skutečně ze všeho nejvíc připomínala chaos. Zarážející mi připadalo už jen to, že nikde nebylo označeno místo srazu exkurze. Mezi lidmi se však leccos rozkřikne a tak se na tom správném místě vždy shromáždil velký počet exkurzechtivých návštěvníků. Zájemců bylo skutečně hodně, což pro našeho průvodce jistě nebylo jednoduché (ostatně ani my jsme si to díky tomu příliš neužili). Náš průvodce navíc nebyl žádný velký rétor, takže celkový dojem z prohlídky byl víc než rozpačitý. Čekali jsme, že pořadatelé budou velkým zájmem o exkurzi opět zaskočeni a toto se nám nejspíš potvrdilo.

Další nepříjemnosti se odehrávaly v „hospodě“. Jídlo už konečně bylo a návštěvníci nespokojeně vystávali půlhodinovou frontu u jediného výdejního okénka. Někteří to nesli trochu hůř a byli nepříjemní na paní za okénkem, která těžko mohla za neschopnost pořadatele zajistit víc jitrnic. Čas od času se mezi hosty šířily zaručené zprávy typu „guláš došel“ nebo „už jsou jenom jelita a ovar...“. Záleželo na míře nenáročnosti hostů, jak se s tím vypořádali. Některým to nevadilo, my jsme nechápavě kroutili hlavou a třeba paní u našeho stolu si na adresu pořadatelů s chutí zanadávala.

Situaci zachraňovali jedni z mála profesionálů. Nejsem žádným velkým příznivcem staropražských písní, musím ale uznat, že těleso Čupr baby ve složení akordeonista a dvě zpěvačky středního věku v dobových kostýmech bylo opravdu dobré. Tito hudebníci se průběžně vyskytovali v celém areálu a hráli jak o život. Ono když se něco umí a dělá se to s radostí a s chutí, nelze to neocenit. Jak pravil můj bratr: „Děvčata posunujou tuhle akci o třídu vejš“. A měl pravdu.

Přízračná a příznačná byla odpolední situace v „Prodeji zabíjačky“. Trpělivě vyčkávající fronta 10 –15 lidí, za okénkem se něco děje, ale nikdo nic neprodává. „Pani, bude něco na prodej?“- „Jitrničky budou, ale nevím kolik jich bude. Možná 40“ . Fronta stála trpělivě dál. Chybělo jen oznámit, že „maso bude vbrzku“. Po cca 40 minutách jsem šel zkontrolovat situaci, viditelně se nic nezměnilo, jen došlo k upřesnění, že jitrnic bude 21. Čekající (proč a na co vlastně?) si mohli krátit dlouhou chvíli četbou vyvěšené Vize společnosti DU, Poslání společnosti a Sdílených hodnot.

Shrnuto: Společnost Drinks Union pozvala lidi na pivo, exkurze a zabíjačkové hody. Nápad to vůbec nebyl špatný. Jenže ouvej, lidi skutečně přišli, chtěli shlédnout „svůj“ pivovar, najíst se a pro někoho snad překvapivě i odnést si domů něco ze zabíjačky. Kupodivu, dvě prasata a dvě výdejní místa byla poněkud málo. Exkurze mírně řečeno nic moc, pivo tradičně dobré. Značná nedotaženost celé akce mě mrzí o to víc, že mám piva z DU opravdu rád.

Pánové z „Nápojového svazu“ se skutečně moc nevyznamenali a lze jen doufat, že se tento ryzí amatérismus omezuje pouze na pořádání masopustů.