Nejlevnější a nejobyčejnější hospůdka roku 2005

Před druhou návštěvou jsem se těšil na poklidnou vesnickou hospůdku s krásně hřejícími kamny. Ovšem už při přiblížení se k hospůdce mi zvuk z lokálu jasně naznačil, že budou problémy s místem. Menší výčep doslova praskal ve švech a hučelo v něm jak v úle. Pod kapličkou se právě konal turnaj v mariáši. Teda spíše už jen oslavoval. Naštěstí jsem našel jedno volné místo a mohl si vychutnávat nádhernou atmosféru jedné z nejobyčejnějších českých hospůdek, co znám.

Vstupními dveřmi se dostanete do malé předsíňky. Přímo před vámi jsou dveře na toaletu, nalevo do soukromé části objektu a napravo do hospody. Na dveřích objevíte i informaci o otvírací době. Ta je klasicky vesnická. Otevřeno jen večer a ještě z toho je dva dny v týdnu zavřeno. Po vstupu do lokálu se ocitnete v ne moc velké místnosti. Odložit kabát, bundu nebo cyklistickou přilbu si můžete na věšák nacházející se po pravé straně za dveřmi. Po levé straně je první stůl a zbývající tři jsou u protější stěny. A pokud zrovna nebude zase nějaká oslava, budete si moci určitě vybrat i nějaké to místečko. Za prvním stolem přibližně ve středu lokálu se nacházejí klasická menší kamna. Sice nejsou nejnovější, ale svoji funkci plní spolehlivě. Trubka odvádějící kouř vytváří jakousi bránu, když stoupá kolmo vzhůru a pod stropem vede vodorovně k nejbližší zdi. Výčep je schován v malém výklenku vlevo od vstupních dveří. Pivo se točí z klasické pípy z dob státních RaJ.

A u výčepu mě čekalo první překvapení. Na čepu byla plzeňská dvanáctka. Trochu mě to zarazilo, jelikož před hospodou i v lokále nebyl jediný předmět naznačující přechod k plzeňskému pivovaru. Vysvětlení mi dala paní hostinská: „Chlapi si na ten turnaj objednali jeden sud Prazdroje.“ A když jsem reagoval, že je to sakra smůla, když se trmácím 10 km za Poutníkem a budu pít Plzeň, paní hostinská mě ujistila, že do půl hodiny se Poutníka stopro dočkám. Tak jsem se vrátil na své těžce vybojované místečko a za chvíli si mohl vychutnat vzduchem tlačenou plzeňskou dvanáctku. A můžu říci, že nebyla špatná. Hlavně říz odpovídal mé představě.

Během popíjení prvního piva jsem se mohl trochu porozhlédnout více po lokále. Vybaven byl běžnými stoly, dřevěnými židlemi a lavicemi. Podlahu krylo už časem opotřebované lino. Stěny byly zdobeny staršími i novějšími reklamními cedulemi a plakáty na pelhřimovské pivo. Další výzdobu tvořily zábavné nápisy typu: „Hospoda není holubník a proto ji navštěvuj pravidelně“ nebo „Do práce choď jak chceš, do hospody choď pravidelně“. Ale to už paní hostinská ohlásila změnu piva a za chvíli jsem měl před sebou pivo s logem Poutníka. Pivo bylo po dvanáctce příjemně osvěžující a opět bez přebytečných bublinek.

Starší, sympatická a ochotná paní hostinská, dokonale zapadala do atmosféry hospůdky. Pivo točilo na dvakrát až na třikrát, ale čekací doba nebyla zas tak dlouhá. Jen občas se díky zvýšené poptávce po panácích čekání trochu prodloužilo. Ono přece jen obsloužit najednou celou hospodu není jen tak. Ale i tak zde panovala příjemná a kamarádská atmosféra. Žádné hádky, žádné pranice. A to část osazenstva tvoří i chalupáři z velkoměsta. A proto není divu, že jsem tak trochu do atmosféry zapadl. K paní hostinské je ještě nutno dodat, že už přibližně třetím rokem prohlašuje, že letos končí. No příští rok uvidíme jestli se její slova vyplní, ale byla by to velká škoda!

A nakonec si nechám cenu. Ta mi stále unikala. Na pípě neviselo nic, co by ji jenom trochu naznačovalo. A tak jsem si počkal na účtenku. Jedna dvanáctka za 21,- a tři desítky za 27.-! Ano Poutník stojí Pod kapličkou stále 9,-!

Hostinec Pod kapličkou, Bořetín č. p. 47, okres Pelhřimov.
Venkovní stoly nabízí cca 16 míst a 4 v menším lokále 28 míst. Hospůdka nenabízí teplá jídla.
Točené pivo: Světlý Poutník 10° za 9,-.
Otevřeno: Út, st, so, ne 19:00 - 22:00, pá 19:00 - 24:00, po, čt zavřeno.