Sonda do pivního světa jednoho z řeckých ostrovů (I.)

Tento zelený smaragd se nachází v severní části Egejského moře, vzdálený cca 40 minut jízdy trajektem od pevniny. Jeho typickým produktem je proslulý med. Na každém kroku tady cítíte intenzivní vůní pínií a kromě spousty olivových hájů můžete vidět hlavně pivo Amstel, Heineken a domácí Mythos.

Řecko je především zemí vína. Přesto i zlatavý nápoj si u domorodců získává stále větší oblibu. Na tom mají zásluhu zejména turisté, mířící sem z různých koutů Evropy (nejvíce z Německa, Anglie, Česka, Slovenska a Polska). To pochopili nejen domácí pivovary, ale i ty zahraniční, které se snaží zaujmout na tomto trhu rozhodující pozice.

Po dobu svého pobytu jsem měl při svých toulkách klikatými uličkami malebných městeček s nezapomenutelnou atmosférou dost času na to, abych si udělal jistou základní představu o zdejším pivním světě.

Na celém Thassosu není snad jediného místečka (jak už bylo výše předesláno), kde by absentovalo superglobální duo „nizozemských“ pilsnerů Amstel a Heineken. Zdatně jim však sekunduje místní Mythos Hellenic Lager. Slovo nizozemské jsem dal do úvozovek zcela záměrně. Obě značky čtvrtého největšího pivovarnického uskupení planety se totiž licenčně vyrábí ve společnosti Athenian Brewery. Ta má 3 výrobní závody. Největší je v Aténách, další pak v Patrasu a Soluni. S trochou globální ironie se dá napsat, že se svým způsobem jedná vlastně také o řecká piva. I když vyznavači licencí by určitě oponovali, že není žádných rozdílů v porovnání s holandskými originály...Osobně posoudit nemohu, poněvadž mě tyto, po celém světě rozlezlé řídké břečky, ničím neoslovují a nemám důvod je blíže poznávat!

V každém zdejším marketu či prodejním kiosku jste tuto trojku mohli zakoupit, ať už v lahvích nebo plechovkách (obsah 0,33, resp. 0,5 l). Ve většině z nich tvořily jedinou pivní nabídku. Víc než hojně byly také zastoupeny i v místních tavernách a barech. Nejvíce z nich Mythos (cena za 0,5 l se pohybovala v rozmezí od 1,75 do 3 euro), v menší míře Amstel (3 euro), popřípadě se jednalo o jejich soutoč. „Chaineken“, jak Řeci toto nadnárodní pivo nazývají, byl na čepu oproti předchozím dvěma méně často. Možným důvodem byla zřejmě jeho láce. Někde stál i hodně přes 3 euro, což je na takový „patok“ až příliš (někteří Thasosané označují toto pivo jako chemical beer…).

Propagace na tyto značky je tady všudypřítomná. Vývěsní štíty, neony a stojánky s jejich logy nechyběly defakto u žádné hospůdky. Ty, které se nacházely pod korunami stromů, měly reklamní poutače zavěšeny dokonce na větvích či našroubovány do kmenů, což vypadalo dosti zvláštně (holt reklama vládne světu…). Nevšední byla „áčka“ Mythosu ve tvaru velké zelené lahve.

Při konzumaci jsem mu dával pochopitelně přednost. Ten mně totiž opravdu chutná. A taky když jsem v Řecku, nebudu přece pít jiný než domácí produkt. Pivo s hlavou mořského koníka ve znaku jsem vůbec poprvé ochutnal před 4 roky na jiném řeckém ostrově, Zakynthosu. Kromě chuti mně učarovala i jeho lahev. Její tvar a zelená barva mě vrátily ve vzpomínkách do doby dětství, kdy se pivo prodávalo pouze v takových lahváčích.

Tento lager má velmi příjemnou vůni, nahořklou chuť, světle žlutou barvu a standartní obsah alkoholu 5 %. Vaří se ve městě Sindos (nedaleko Soluně) teprve od roku 1997. Do plnosti typického českého ležáku má ale daleko. Spíše bych ho přirovnal k poctivé desítce. Ve zdejších čtyřicetistupňových vederech byl velmi osvěžující. Hlava mně po něm dolů neklesala. Vždycky když jedu někam do zahraničí, vezu si sebou jako referenční vzorek i pár kousků české chmeloviny, abych nezapoměl. Tentokrát jsem si do zavazadla přibalil 4 plechovky jedenáctky Hostanu. Při své malé soukromé srovnávací degustaci na hotelovém pokoji byly rozdíly v základních parametrech obou moků zcela evidentní (nejmarkantněji v barvě). Český mok je zkrátka o něčem jiném, avšak Mythos je rozhodně pitelným pivem a patří k tomu lepšímu co jsem kdy v zahraničí koštoval (pravda v Belgii jsem ještě nebyl...).

Aby byly základní informace o tomto řeckém národním pivu kompletní, doplním snad jen to, že celý název pivovaru, který ho vyrábí, zní Mythos Breweries. Byl založen v roce 1970, tedy rok předtím než jsem se narodil.. Možná i proto mám k němu osobitější vztah. Dnes je součástí holdingu Boutari Group, v němž vlastní podstatný podíl známý pivovarnický koncern Scottish  Newcastle. Je druhým velkým řeckým pivovarem. Největším konkurenci mu na trhu dělá již zmíněný Athenian Brewery, patřící Heinekenu.

Kromě výše uvedených piv může našinec na Thasosu ochutnat ze sudů také domácí Alfu Beer (pozor neplést se stejnojmenným nizozemským pivem) či německý Löwenbräu. První z nich je tradiční řecký ležák, který poznáte podle velkého Áčka ve znaku. Výroba tohoto piva byla opětovně zahájena v březnu roku 2000 u „Heinekenů“ v Athenian Brewery. Druhé je světoznámé bavorské pivo, které se licenčně vaří ve společnosti Hellenic Breweries of Atalanti se sídlem v Kiparissi - Atalanti (dolní část Řeckého poloostrova). Tímto výčet čepovaných piv na ostrově bohužel končí. Na nic jiného jsem už nenatrefil. A to jsem si dal opravdu mravenčí práci a sondáž po místních lokálech prováděl poctivě ve všech důležitých centrech (ty by se daly spočítat na prstech jedné ruky...).

Pravdou ale je, že v jedné z mnoha nesčetných hospůdek hlavního města Limenasu jsem zahlédl bílou výčepní stolici s fialovým nápisem Amstel Bock. Jestli z ní opravdu tekl tento rubínově zbarvený speciál nevím. Nebylo v mých silách vše zjistit, i když tomuto jsem asi měl věnovat rozhodně více pozornosti...Něco si ale musí člověk taky nechat na jindy či pro jiné.

O co menší byla na Thasosu nabídka točeného, o to větší měl milovník piva na výběr v místních kouzelných taverničkách z „lahváčů“. K vidění byly nejčastěji řecké značky Fix (nejstarší řecké pivo, od roku 1864), Vergina (tento ležák jak se dalo z etikety vyčíst se vaří v pivovaru s majetkovou účastí Makedonců - Macedonian Thrace Brewery), Zorbas nebo „německo-řecký“Henninger. Ten se tady vyrábí v licenci už od roku 1970 (v současné době v Mythos Breweries). Kdo si chtěl dát typické „Němce“ mohl vybírat nejčastěji mezi pšeničným Erdingerem (v lahvi za 4,20 euro), Warsteinerem, Bitburgerem a Franziskanerem. Ochutnat jste ještě mohli i „Ostrovany“McFarland, Guinness Draught, John Smith´s Bitter nebo exotický Carib lager. Zemí původu tohoto piva, lahví a barvou silně připomínajícího mexickou Coronu, je Trinidad a Tobago.

V hlavním městě ostrova jsem při rekognoskaci objevil něco co ve zdejším vydání připomínalo Vaňkovu Holešovickou Pivní galerii. Na výběr bylo skoro 30 značek plus jedna na čepu. Byl mezi nimi i náš Budvar. Konečně jsem tedy narazil i na český mok. Na polici byly vystaveny vzorky nejen už mnou v textu zmíněných některých piv a celosvětově známých značek jako např. Paulaner Hefe-Weißbier, Kaiser Pilsner (od Henningeru), Boddingtons Pub Ale, Guinness Extra Stout, Guinness Special Export, Murphy´s Irish Stout, Stella Artois nebo Hoegaarden Witbier, ale především neskutečné „pivní špeky“ jako De Verboden Vrucht, Leffe Blond, Leffe Bruin, Lucifer, Vondel, Duvel nebo světe div se Chimay Rouge a Chimay Bleu. Kdo by to byl na ostrově, jehož obvod je cca 100 km čekal?

V místních marketech (do těch našich mají co do velikosti hodně daleko) se nabízelo zejména pivo v půllitrových plechovkách. Například domácí značka Hellas Pils, nizozemské Royal Dutch Post Horn, Breda Royal Beer, Phoenix Lager beer a Bavaria, německá Hansa Pils Dortmunder, dánský Ceres Royal Export, americký Bud nebo nealkoholický Buckler od Heinekenu. Vidět byla i značka Tuborg, ale pouze jako soda a tonik....Stejně jako u nás bylo možno koupit některé privatlabels jako Finkbräu (Lidl) či Prost lager (Metro).

A protože už těch informací bylo víc než dost a abych si taky něco nechal na příště, uděláme si nyní malou přestávku (třeba na pravé řecké frappé), tak jako si Řekové dělají svoji siestu a pokračovat v povídání budeme v druhé části.