Hlavní město anglického piva

V Anglii mají pivaři celkem jasno. Přestože v zemi vaří několik desítek větších i menších pivovarů ve velkoměstech i malých vískách, tím hlavním městem anglického pivovarnictví je jednoznačně Burton Upon Trent.

Začala to světice …
Městečko Burton Upon Trent leží v jihovýchodním koutě hrabství Staffordshire, na železniční trati z Birminghamu do Nottinghamu. Přestože dnes je velikostí a počtem obyvatel zcela ve stínu velkých průmyslových měst oblasti Midlands, centrum pivovarské historie a zároveň i výkladní skříň současnosti anglického pivovarnictví leží právě tady. A proč vlastně?

Tentokrát neplatí obligátní „již staří Římané…“, neboť místo sice leží při staré římské silnici na sever, ale římská pevnost v bažinách okolo říčky Trent postavena nebyla. Slávu anglické pivovarnické metropole odstartovala paradoxně žena, a navrch světice. Svatá Modvéna (St. Modwen) putovala v 7. století do Říma. Nikdy tam ale nedojela, namísto toho se usadila na ostrůvku uprostřed říčky Trent a založila zde klášter. V něm nejen obracela na víru místní pohany, ale také konala zázraky pomocí pramene léčivé vody. A právě z ní také mniši časem uvařili první pivo v Burtonu. Místní prameny se ukázaly k vaření piva nadmíru vhodné a založily slávu burtonského piva. Ve středověku se pivo vařilo, podobně jako u nás, v měšťanských domech. Dařilo se této činnosti výborně, v roce 1604 napočítali v Burtonu 46 právovárečných domů. S nástupem průmyslové revoluce se stalo z vaření piva průmyslové odvětví a právě pivovary z Burtonu udávaly tón.

… a pak přišel pan Bass
William Bass se přiženil do Burtonu v roce 1777. Jako majitel povoznictví přepravoval především pivo místních pivovarníků, ve městě tehdy působily více než dvě desítky pivovarů. Pivem a z piva město doslova žilo. Hlavní třídy lemovala honosná průčelí pivovarů, předměstí tvořily domky pivovarských dělníků, bednářů, kovářů a dalších lidí spjatých s prací v pivovarech. Počet obyvatel se mezi roky 1830 a 1890 zvýšil z 6 000 na 45 000, výroba piva narostla z 50 000 sudů na úctyhodné 3 000 000 sudů za rok.

Pan Bass byl dobrý obchodník, a tak záhy namísto přepravování cizích piv zakoupil vlastní pivovar. Položil tím základ jedné z nejslavnějších anglických i světových značek. Bass Breweries, dnes součást amerického nadnárodního gigantu Coors, to je pořádný kus anglické pivovarnické historie i současnosti.

Dědicové Williama Basse nezaháleli. Zatímco jiné burtonské pivovary v průběhu let fúzovaly a zanikaly, firma Bass vzkvétala. Využívala především výhodné polohy z hlediska dopravy. Pivo se nejprve převáželo po řece Trent do Hullu a z tohoto přístavu se exportovalo především do Pobaltí. V roce 1839 dorazila do Burtonu železnice, mimo jiné i díky akcionáři Midland Railways, Thomasi Bassovi. To otevřelo rodinné firmě další možnosti a trhy. Když se začalo na sklonku 19. století vařit silně chmelené pivo IPA (indian pale ale) pro export do indických kolonií, produkce pivovaru se zdesateronásobila. Burtonská voda se k vaření IPA ukázala být báječně vhodná. Místní pivovary se vezly na vlně prosperity, Bass and Co. v čele.

Pivo s červeným trojúhelníkem na etiketě si vydobylo slávu a uznání spotřebitelů daleko za hranicemi hrabství Staffordshire. Mimochodem, tenhle charakteristický znak, to je kus anglické historie sám o sobě. Poprvé se na láhvích objevil roku 1855 a když byl roku 1875 přijat (díky vytrvalé práci poslance Michaela Thomase Basse…) zákon The Trademarks Registration Act upravující použití ochranných známek, červený trojúhelník pro bassovský pale ale se stal první registrovanou ochrannou známkou ve Spojeném království. Traduje se, že zaměstnanec pivovaru přespal na schodech příslušného úřadu silvestrovskou noc, aby mohl 1.1. 1876 podat první žádost o registraci. Ten primát nejstarší ochranné známky drží červený trojúhelník dodnes, dvojkou je fialový diamant, objevující se na etiketách strong ale. V držení rodiny Bassů zůstal pivovar až do roku 1888. To už pohltil několik dalších pivovarů (Ratcliff, Gretton) a spolu s konkurenčním Worthington Brewery kraloval místní scéně. Když pak s konkurentem sfúzoval v roce 1926 do společného podniku, neměl v Burtonu vážného soupeře.

Dnes jsme si řekli něco o historii, za týden vás v navazujícím článku vezmu do Burton Upon Trentu na návštěvu.