Polské pivní postřehy

Zastavení první – česko-polská smlouva o spolupráci

Vzhledem k delší vzdálenosti jsme skoro o hodinu posunuli našim hostitelům hned úvodní oficiální část která nás čekala a sice podepsání smlouvy o přátelství a spolupráci mezi našimi organizacemi. Naštěstí všichni měli pro naše zpoždění způsobené špatným stavem vozovky díky sněhu a mrazu pochopení. Akt podepsání se udál v pubu Peron 6 a to za účasti českého konzula v Polsku, pana Milana Peprníka, zástupkyně polské vlády, ředitelky odboru přidělování peněz z grantů EU, paní Anny Gorčakovské a přítomnosti médií vč.polské televize a rozhlasu.

Naši polští přátelé pojali vše skutečně velmi reprezentativně a důstojně a nevynechali žádný detail. Formalita to však byl velice příjemná, zakončená výborným obědem a hlavně posezením se spousty zajímavými lidmi. Zástupkyni vlády, města a českému panu konzulovi, stejně tak jako představitelům polské organizace jsme předali dárky vč.několika balení Granátu z pivovaru Staropramen, za což mu patří naše velké poděkování.

Smlouva mezi našimi organizacemi je dovršením vzájemné spolupráce a kontaktů z minulého roku a všeobecně nás zavazuje k vzájemné podpoře v rámci EBCU a hlavně společným česko-polským akcím konaných na obou stranách hranic. I díky tomu chceme již letos za vzájemné spolupráce uskutečnit pro veřejnost rozsáhlou ochutnávku polských i těch méně známých piv a to za originálního výkladu jenž naštěstí díky blízkosti našich jazyků ani nepotřebuje překlad. Nechme však naše sdružení již stranou, neboť případné čtenáře jistě zajímají zcela jiné postřehy.

Zastavení druhé – lodžské puby a pivovary

Jaké vlastně jsou lodžské puby, bary a hospůdky? Musím říct, že v mnoha aspektech se podobají těm našim. Některé jsou nádherně a zajímavě řešeny, jiné jsou trochu obyčejné. Tak jako všude. Rozhodně se však při návštěvě polského pubu nenechte odradit třeba šedivou či nevýraznou fasádou. Nikdy totiž nevíte, co za skvost se skrývá po otevření dveří. Navíc je také zajímavé, že většinu pubů co jsem měl možnost navštívit se skrývá ve sklepeních a dvorech a tak v první chvíli může neznalý turista usoudit jak málo míst na občerstvení se mu zde nabízí.

Nehovoříme-li o klasické jídelní restauraci, kterých je zde skutečně málo a jedná se spíše o luxusnější podniky, musíme stále mluvit o pubech. To je takové ideální místo pro všechny. Zde si můžete dát jakýkoliv tvrdší alkohol ( fernet zde nehledejte ), dobře se napít piva i pojíst nějakých těch specialit a mlsů právě k pivu. Trošku záhadou však zůstává otvírací doba. Puby otvírají většinou až odpoledne a zdá se, že nikdy nikdo přesně neví v kolik hodin to bude. Pravděpodobně až se sejde personál. Nutno ale říct, že je to zřejmě způsobeno tím, že zde nikdo nedodržuje konec otvírací doby a tak je možné pít a jíst až do rána. Dokud jsou hosti, nezavírá se!

Na čepu je nejčastěji dnes již nadnárodní Zywiec ( Heineken ). Bohužel téměř všude je pivo podchlazené takže není občas možné správně pivo vychutnat a posoudit jeho chuť. Vedle dalších polských značek jako Okocim, Piast, Kasztelan či Tyskie zde ale najdete i Paulaner, Heineken a samozřejmě poměrně hodně rozšířený Pilsner Urquell. Samozřejmě ten uvařený v Polsku. Konečně jsem tak měl možnost osobně porovnat rozdíl mezi naší a polskou „Plzní“. Celkový dojem vyznívá ( možná spousty z vás to nerado uslyší ) pozitivně. Nezaměnitelný charakter plzeňského Prazdroje je jasně čitelný. Přesto je to pivo trochu jiné. Jemnější a hlavně více sladší, což je asi ten největší rozdíl. Otázka je, do jaké míry to je způsobeno licenční výrobou v jiném pivovaru a nebo jde o pouhé přizpůsobení polskému trhu, protože místní konzumenti nemají rádi příliš hořká piva. Z ostatních českých piv jsem zde měl možnost vidět ještě točený Budvar a Staropramen.

I v Polsku dominují točeným pivům ležáky, i když možnost dát si někde kvasnicové pivo či např.speciál je daleko větší než u nás. Pivní kultura občas ještě pokulhává ale velký rozdíl mezi námi není. Je však jasné že pivo tu nemá takovou tradici, jako např.vodka ( PS: Budete-li chtít velkou vodku, nedostanete 0,05 l nápoje, ale rovnou celý „decák“ ) Rozhodně by se však pokoušel u klasického českého pivaře infarkt, když by zahlédl, jak si nějaké většinou místní děvče přidává do piva malinovou šťávu a to dokonce i do „plzeňského“. Naštěstí jsem neměl čest to spatřit a tak to vím pouze od našich hostitelů, kteří se sami při té představě nehorázně klepou….

Ceny za pivo se pohybují od 4,50 do 7,50 Zl., nejčastěji jsou ale mezi 5,00-6,00 Zl. Mimochodem Pilsner Urquell patří vždy k těm nejdražším pivům. ( 1,-Zl odpovídá cca 8,-kč. Poznámka autora ). Všeobecně ceny v Polsku jsou na stejné úrovni jako u nás, ale návštěva pubu přeci jen vyjde Poláka o něco dráž než našince. Navíc průměrný plat je zde v přepočtu pouhých cca 8.000,-kč čistého.

Lidé jsou zde velmi milí a příjemní a neviděl jsem, že by se někdo třeba i po vypití hodně piv s někým hádal. Ale třeba je to jen štěstí. V každém případě pivním štěstí je již na začátku zmiňovaný pub Peron 6 ( Na hlavní Piotrkowského třídě ). Majitel je místopředseda místní pivní organizace a že je to naprostý nadšenec do piva je jasné z každého kroku který v daném pubu uděláte. U vchodu sbírka několika stovek pivních lahví a jiných relikvií, na stěnách pivní tácky z celého světa a fotografie z pivovarů a činnosti Bractwa piwnego. Ten největší šok však následuje po prohlídnutí nápojového lístku. Vedle šesti druhů točených piv si zde můžete dát dalších sto šest druhů lahvových piv a to skutečně z celého světa. U nás by zřejmě tento podnik nefungoval, neboť Češi jsou zvyklí pít jen české pivo, avšak v Polsku, v tomto pubu se prodávají všechna piva téměř rovnoměrně.

Na závěr povídání o lodžských pubech se nemůžu nezmínit o velmi reprezentativním nočním třípatrovém klubu Lodz Kaliska ( Piotrkowska č.102 ), kam jezdí „pařit“ mládež až ze sto kilometrů vzdálené Warzsavy a jenž mne vedle skvostů na níž se architekti vyřádili, (např.šikmý bar a pípy o čemž místní říkají, že když už je vidíte v rovině, máte dost a máte jít domů), zcela nadchla jednou věcí, kterou jsem skutečně ještě nikde neviděl. A to je nápad na místních toaletách. Stěny jsou totiž komplet tvořeny jednocestným sklem a sousedí přímo s barem a sálem. Kdo má rád při „tom“ klid, neměl by sem asi chodit…. :o)

Během mé krátké návštěvy v Lodži jsem stačil objet i tři průmyslové pivovary které zde stojí. Vzhledem k nedostatku času jsem si je však prohlédl pouze zvenku. Bohužel pivo vaří už jen jediný a to paradoxně ten, který vypadá nejzchátraleji. Zavřené pivovary se jmenují Sędziowska a Orla - byli založeny panem G.Keilichem v roce 1900 a 1882. . Součástí byla i místní sladovna, dodnes nádherně omítnuta.

Situace v polském pivovarnictví, obzvláště z hlediska debaty o nadnárodních majitelích je neskonale složitější a horší než u nás, zvláště pro pár zbylých malých pivovarů. V Polsku je zhruba 80 průmyslových pivovarů (úplně přesný počet neznám) a nadnárodní vlastníci mají na trhu přes 95%.

Zastavení třetí – Vyhlášení Piwa roku

Poslední kapitolou mého malého ohlédnutí je pak vyhlášení polského Piwa roku, které Bractwo piwne každý rok vyhlašuje. Je to jediné ocenění které polským pivovarům tato organizace od roku 2001 udílí ( její faktické provedení je ve velmi zajímavém ztvárnění tvaru medaile ).

Nesmírně zajímavé je však zjištění, jakým způsobem se dochází k výsledku, které pivo je to NEJ. Není to totiž vyjádření členů této organizace ,ale jde o pouhou matematiku. V Polsku jsou tři degustační soutěže a jedna soutěž stanovená čistě na základě hlasování. Bractwo piwne na základě výsledků oboduje vždy první tři umístěné pivovary body (3-2-1) zvlášť za každou soutěž a tyto body sečte. Výsledkem je tak bezesporu nezpochybnitelně nejúspěšnější pivovar za daný rok. Již potřetí se tak stalo pivo Książęce z pivovaru Śląski ( s německým majitelem W.Bauerem ), založeného v roce 1209 v Lwówku Śląskim.

Leták tohoto pivovaru se chlubí svou tradiční recepturou, cenami i titulem mě zcela neznámým ( spíše jde však jen o jakousi reklamu ) European Beer Star 2004. Nevím jak by se na to zatvářil český konzument…. Vítězný ležák který se točil na rautu po slavnostním vyhlášení byl bohužel opět podchlazen, takže nemohu přesně objektivně posoudit jeho chuť. Stylem se malinko blížilo dortmunderu. Bylo málo plné a chmelové. Doufám, že neurazím hostitele, ale daleko chuťově zajímavější bylo souběžně točené „piwo mocne“ z téhož pivovaru. Mělo krásnou granátovou barvu, příjemně vyváženou chuť a důležité je jistě dodat, že také mělo 7,8% alkoholu. Vzhledem k tomu, že jsem této značce zůstal poměrně dlouho věrný, další poznatky z cesty si nechám pro sebe. :o)

Závěrem mi již jen dovolte, velmi dopředu, pozvat Vás na degustaci polských piv kterou v první polovině letošního roku uskutečníme i ve spolupráci s webem Svět piva, abyste ochutnali co a jak pijí naši severní sousedé. Myslím si, že setkání to bude zajímavé, zvláště ochutnáte-li pivo z posledních malých polských pivovarů, s kterými jsem se bohužel ani já neměl šanci téměř v Lodži setkat.