Pivovarská restaurace U Richarda

Přiznám se, že o existenci nově vybudovaného minipivovárku, jsem se dozvěděl až v říjnu loňského roku. Tedy v době, kdy již Pivovarská restaurace byla zhruba dva měsíce v provozu. Majitel Petr Kobzík pro tyto účely zrekonstruoval budovu na ulici Ríšově číslo 12. Do Žebětína se dostanete (tedy pokud nebudete mít s sebou abstinujícího řidiče) z centra Brna z Mendlova náměstí (zde se mohou nedočkavci posilnit na půlhodinovou cestu v blízké starobrněnské Pivovarské pivnici, ale navrhuji s žízní vydržet a těšit se na Richarda) autobusem číslo 52 či z Brna-Bystrce autobusem č.54. Pivovarská restaurace stojí pár kroků od Skřivánkova náměstí, ale doporučuji autobusem dojet až na konečnou a kousek se vrátit. Vesnička na okraji největšího moravského města se nalézá mezi Brněnskou přehradou a Masarykovým okruhem. V okolí již byla znatelná výstavba domků ve stylu tzv. satelitního městečka.

V den mé návštěvy, během prvního prosincového týdne roku 2004, zde byly čepovány 3 druhy zdejšího piva. Světlý a tmavý kvasnicový ležák Richard a jako specialita mi byla nabídnuta polotmavá višňová desítka. Cena piv byla jednotná ve výši 17 Kč. Dvanáctky byly točeny do 0,4-litrových „kryglů“, desítka pak do půllitrové sklenice s uchem. Sklenice byly bez loga či nápisu, také tácky byly používány od cizích nápojů. Na stolech byly ubrusy a popelníky s logem Starobrna a Barona Trencka. Přesto to požitek ze skvělého piva nepokazilo.

V minipivovaru sládkují synové majitele a myslím, že je jejich snažení velice úspěšné. Nejsou to pivovarníci konzervativní a tak se prý návštěvníci mohou těšit na rozličné pivní speciály – bylinné či ovocem ochucené (hovoří se prý i o banánovém pivu). Na první napití mi zachutnala světlá dvanáctka s mírným kvasnicovým zákalem, smetanovou pěnou a výraznou originální chutí. Také višňová desítka mě příjemně oslovila. Chuť višně byla snadno znatelná, nepřecházela do trpka, ale do jemného hořkého doznívání. Celkově bylo pivo velmi osvěžující. Místní pivaři si prý na zdejšího kvasnicového Richarda zvykli a chutná jim. Majitel si nemůže stěžovat na nezájem a lokál bývá večer zcela zaplněn. A to je jen dobře !

Pro vaření piva je používán žatecký poloraný červěňák v šiškách. Jedna várka (tedy 450 l mladiny) zde trvá 12 hodin. Poté je pivo přečerpáno do spilky, kde po přidání pivovarských kvasnic kvasí 5 –7 dnů. Po vykvašení se pivo přečerpá do nerezových tanků umístěných ve sklepě, kde zraje (pomalu jemně dokvašuje) minimálně 5 týdnů při teplotách do 5°C. Z těchto tanků se pivo vzduchem tlačí přímo do výčepu.

Otevírací doba restaurace je denně od 11:00 do 23:00. V interiéru funguje vysoce účinná klimatizace, takže návštěvník není obtěžován kouřem. Na teplejší dny je připravena zahrádka se zastřešeným grilem. Pro příležitost oslav či svateb je dále k dispozici salónek pro 25 osob. Součástí restaurace je i uzavřené parkoviště pro 12 osobních aut. Pro sportovní vyžití je k dispozici kulečníková herna s velkoplošnou projekcí. Restaurace je rozdělena dřevěnou stěnou na oddělení se stoly pro 4 pivaře a na větší část s boxy pro 6-8 návštěvníků. Dvě nádoby varny stojí vedle baru. Interiér hospůdky je vybaven velice vkusně, majitel se zdržel jakýkoliv výstřelků. Návštěvníka určitě zaujme i zdejší kuchyně, kde je prý zachováván stejný princip jako u výroby piva, tedy žádná chemie .

Seděl jsem v žebětínském šenku a od baru se do místnosti rozléhala reprodukovaná hudba z místního Radia Petrov. Mezi jednoduchými lustry visely jako girlandy chmelové štoky. Poslední světlo zapadajícího slunce prosincového podvečera vhánělo do restaurace siluety červených střech a světlých omítek stavení typických pro jihomoravský venkov. Ulicemi Žebětína, jež lemují vzájemně navazující řady domků, projížděl pravidelně linkový autobus do Brna. Temnoucí obloha protkaná světlými čarami letadel mě vedla k zamyšlení, že skutečný pivař má ještě v naší republice šanci najít skutečné pivo. Napadlo mě, že minipivovary lze chápat i jako držitele opravdové české pivní tradice. Napadlo mě při popíjení žebětínské višňové desítky, že sládky v takovýchto pivovarských ostrovech nebude zajímat diskuse nad úrovni kvašení piva ve velkých pivovarech či názory cizinců na některá průmyslově vyráběná piva. Podobně jako „obyčejného“ pivaře, jež dá přednost nefiltrovaným minipivovarským mokům před chuťově blednoucími nicméně stále populárnějšími pivy z nečeských pivovarských gigantů, který si raději neváhá navzdory ceně či vzdálenosti pochutnat na žebětinském, žambereckém, sentickém, kácovském, medlešickém, hlučínském………….