Vánoční přání

letní zahrádky, ty životabudiče červencových a srpnových veder. Podzimní plískanice již smyly ze stolů venkovních výčepů lepkavou vrstvu, která byla oblíbeným cílem nepřívětivých vos a vůbec veškerého pivachtivého hmyzu. Stromy nad letními posezeními, jež poskytovaly spolu s oroseným půllitrem vysvobození z horkého dne, už nerozzvučí zpěv ptactva. Cesty k čepovanému pivu již neprovází upocený vzduch teplého letního podvečera, nýbrž chladný soumrak s vlezlou vlhkou mlhou. A cestu domů nezpestřuje šelest zdánlivě zmateně létajících netopýrů. Z hospůdky vycházíme do pusté zimní noci, mající ve znaku symbol osamělosti.

Co naplat. Vánoce. V duších i těch nejotrlejších pijáků piva vybudí jiskru něžné pohody. V přeplněných obchodech, kde číhá na ubohého zákazníka nejedno pokušení, hrají melodie, které připomínají neodvratitelnou blízkost prý nejkrásnějších svátků roku. Baculatí kapříci smutně vzpomínají na rodné vody poklidného rybníka, čekajíce v kádích na uzavření své životní dráhy. Okna bytů se rozsvítí pestrobarevnými světly vánočních ozdob. Mnohé pivovary ozvláštní etikety symboly prosincových svátků, ty odvážnější a nápaditější dokonce tradičně připravují různá netradiční piva. Konec kalendářního roku je totiž obdobím, kdy i konzervativní pivaři rádi přidají do nákupních vozíků silnější, tzv. speciální pivo, aby jim zpříjemnilo mnohdy nevlídné počasí adventních dnů.

Před pár lety mi moje partnerka splnila jeden nevyslovený sen. Komplikovanými cestami, jež popisovat by bylo příliš nezáživné, zařídila, že pod vánočním stromečkem jsem nalezl bednu s dvaceti lahvemi světlého ležáku z dnes již uzavřeného pivovaru, který ještě před časem těšil štamgasty v hospůdkách regionu na druhém konci republiky. Tenkráte mi to udělalo velikou radost a pivo jsem popíjel se slavnostní obřadností, vychutnávajíc si jeho specifickou chuť.

Z této vzpomínky plyne mé vánoční a také novoroční přání českému pivu. Přál bych mu, aby si i nadále zachovalo svou opravdovou, nikoliv jen reklamní, originalitu a tím se stávalo pro hrdla milovníku dobrého českého piva nejen vánočním, ale třeba i každodenním dárkem. Dárkem, jež chutná a potěší. Neboť české pivo je tu právě proto, aby dělalo lidem radost.

A jaké přání bych věnoval české pivo-pijácké veřejnosti? Naivní literáti tvrdí, že vánoce jsou svátky míru a smíření. Přál bych tedy každému pivaři naší nevelké republiky, aby se mohl neustále těšit z toho Svého Oblíbeného Piva. Ať je z kteréhokoliv místa země, ať se na jeho vzniku podílí spilka či CK tank, ať zisk z jeho prodeje skončí v tuzemsku či někde za mořem. Nechť má každý to své.

A neopomeňte si Štědrý večer zpříjemnit milým lahváčem té nejvhodnější teploty !