Litva

Málokdo ví,že litevské pivo zmiňuje již starověký matematik Pytheas z Massilie,který se tímto prehistorickým nápojem opíjel na území tehdejšího Bernsteinlandu už v roce 325 př.n.l..Jak tedy chutná pivo s takovou bohatou historií?

Má první pivní zastávka byla v populárním vilniuském jazzovém klubu,kde jsem během jednoho večera zaregistroval všechny tři nejznámější národní/možná spíše nadnárodní / značky.Nasládlý Švyturys založený roku 1784 a o něco hořčí Kalnapilis /1902/ a Utenos.Všechny tři produkty špatně hasily žízeň,nepřinášely žádné degustační zážitky a zbytečně rychle lezly do hlavy.

Na druhý den ve druhém největším litevském městě Kaunas se pivní situace počala pomalu obracet k lepšímu. Ležák z pivovaru Gubernija /1786/ sice ještě chutnal poněkud sovětsky,brzy jsem však nalezl minipivovar Avilis,kde jsem se dostatečně namlsal světlého a medového stejnojmenného ležáku stejně jako místních pivních chuťovek,z nichž nejlepší byla místní česnekačka, ale rovněž jsem zastihl majitele onoho kulturního stánku.

Jako komunikační jazyk jsem nabízel angličtinu,zatímco on dával přednost jazyku německému,takže jsme se nakonec shodli po, svorném zamítnutí ruštiny, na řeči našich severních /jejich jižních/ sousedů a polsky rozebrali pivní situaci v našich státech i budoucnost minipivovarů v Litvě.Den jsem uzavřel v hotelovém pokoji ve společnosti dvou velkých plastikových PET lahví s pivy Tauras /1860 –špatné/ a Biržečiu / 1991 – o něco lepší/.

Druhého rána jsem podle svých zkušeností z okolních pobaltských zemí počal hledat lokální laciné hospůdky určené sprostému lidu.A našel jsem.V útulné čisté pivničce,kde při nedělním ránu sledovalo asi pět samotářských mužů tiše televizní vysílání pro děti mi ochotný číšník hbitě načepoval půllitr nádherně chuťově vyváženého nahořklého místního piva Kauno.Silný skorotmavý stout Lakúny byl na mne po ránu lehce agresivní,proto jsem jeho konzumaci proložil řidkou zhruba desítkou Sostinés.

Poledne – čas k obědu.Úhoř po starolitevsku byl vynikající, stejně jako nově objevené pivo Vilkmerges – alkoholicky poměrně mocné,velice sladké, ale s nádhernou ,perfektně vybalancovanou vůní,která se linula ze sklenice již na 15 –20 cm a po napití zanechávala na patře dlouhé doznívání.

Večer mne můj litevský pivní kolega Robertas pozval na další místní specialitu a jiné medové pivo z malého domácího pivovárku Čižo.Tentokrát však malovýrobce nezvládl složité kvasné procesy a výsledný nápoj byl značně nakyslé chuti.

Přímo v centru Vilniusu jsem našel „pivní univerzitu“ – hospodu s poměrně bohatou nabídkou piv ve které mne nejvíce zaujala pípa v podobě svítícího majáku z níž teklo pivo Ragutis /1853/ . Pivnímu profesorovi za výčepem by však zajisté prospělo školení prostého číšníka, zejména o údržbě pivních trubek.

Krom svatostánku Avilis se nalézá na litevském území též hospoda s minipivovarem Búsi Trečias.Interiér restaurace je starobylý a stylový,podávaný ležák však chuti nevalné,protivně nasládlé a připomíná „hadrovou příchuť“ někdejšího Ostravaru první poloviny 80.let.

V prostorách podniku je však instalována stálá expozice litevského pivovarnictví s příležitostnou ochutnávkou piv z až čtyřiceti místních pivovarů.Exkurzi je však třeba nahlásit několik dní předem. V Evropě se nejčastěji označuje pivo jako beer,bier,biére,birra atd.,následuje slovanské „pivo“ a pak slova latinského původu,které přebrala španělština a portugalština – cerveza a cerveja.Jen ve Skandinávii se pivo nazývá öl či olut a v Litvě a Lotyšsku „alus“.