úvod
homepage

Historie - Mezopotámské počátky vytisknout článek

Přidáno: 20. února 2003  •  Autor: Pavel Houser
průměrné hodnocení Hodnocení: 2,23 hodnotících Hodnotících: 9 počet zobrazení Zobrazeno: 4814x

O tom, že pivo vařili již staří Čechové, ví asi každý přívrženec tohoto moku. Co už však obecně známo není, je fakt, že pěnivý nápoj má mnohem delší historii.

Pivo se vynořuje už na úsvitu civilizace, přibližně ve stejné době, jako nejstarší písemné památky. Počátky pijácké kultury se podle některých pramenů spojují s přechodem mezi matriarchátem a patriarchátem. Alkohol byl dáván do souvislosti s mužností, číše se pokládala za podobný symbol svého majitele, jako třeba zbraň. Společná konzumace alkoholu stvrzovala v Evropě od dávných dob uzavřené spojenectví (zejména vojenského typu - podobně, jako severoameričtí Indiáni kouřili svoji dýmku míru).

Mezopotámské počátky

Nejstarší zmínky o přípravě piva pocházejí z doby přes téměř pěti tisíci lety. Objeviteli pěnivého moku byli s největší pravděpodobností Sumerové žijící ve 4.-3. tisíciletí př. n. l. na území jižní Mezopotámie. Pivo, sumersky zvané kaš, připravovali z ječných chlebů a ze sladu ve veliké džbánovité nádobě z vodou. Chmel nebyl tehdy ještě znám. Nahořklá příchuť se tedy musela pivu dodat jinak, obvykle předběžným pražením chlebů v horkém popelu. Někdy se také ke sladu přidávala zelená hořčice či sezamová semínka. (O počátcích pité piva v Mezopotámii a Egyptě viz např. http://www.calbeerworks.com/Magazine/history.html či http://www.ganterbreweryusa.com/beer_history.html . Jinak lze ale jako pramen k dalšímu studiu doporučit spíše některou z tištěných knih, týkajících se příslušných kultur. Jsou zde k dispozici např. populární tituly Vojtěcha Zamarovského, jejichž několik vydání vyšlo ještě v desetitisícových socialistických nákladech).

Spolu s datlovým vínem bylo pivo zřejmě nejstarším alkoholickým nápojem (destiláty se objevily až mnohem později v arabském světě). Révová a ovocná vína se objevila teprve ve chvíli, kdy byly vyšlechtěné odrůdy dostatečně bohaté na cukr (kvašení planého ovoce je poměrně problematické).

O tisíciletí později, tedy koncem 3. tis. př. n. l., již bylo v Mezopotámii známo mnoho druhů piva lišících se od sebe obsahem alkoholu i barvou. Nápoj nebyl ovšem nikdy zcela čirý a obsahoval dokonce i mechanické příměsi; z tohoto důvodu se v Mezopotámii pivo obvykle pilo brčkem (obilným stéblem). Doba kvašení byla zpravidla kratší než dnes, a proto bylo pivo obecně slabší - existovaly ale samozřejmě i výjimky v podobě ležáků, navíc je třeba si uvědomit, že Sumerové pili pivo v mnohem teplejším klimatu (a také brčkem :-)), proto bychom jejich pijácké umění neměli dnes podceňovat.

Zmínky o pivu jsou obsaženy i v sumerské mytologii. Tak pivo bylo údajně na stolech bohů ještě dávno před stvořením člověka. Zmínka o něm je v eposu o Gilgamešovi ( http://www.wsu.edu/~dee/MESO/GILG.HTM , http://www.bomis.com/rings/gilgamesh/ ) i báji o stvoření světa zvané Enuma Eliš ( http://www.awi888.com/shem/enuma.html ) , kde se mj. praví:

Před Anšara předstoupili bozi plni radosti 
jedli chléb a pili pivo, 
sladkým nápojem svá hrdla prolévali 
a jak popíjeli, nálada stoupala, 
holedbali se a byli lehké mysli. 

Pivo zde vstupuje na scénu právě v okamžiku, kdy shromáždění bohové získávají naději, že nejmocnější mezi nimi, Marduk, dokáže přemoci nestvůru Tiamát.

V Mezopotámii se pivo ředěné s vodou dokonce považovalo za lék. Tehdejší medicína jej doporučovala podávat při bolestech žlučníku a ledvin. Smíchané s bylinkami se používalo i ve formě obkladů. Maloasijští Chettité dávali ředěné osolené pivo během cest svým unaveným koním.

Z 2. tisíciletí před naším letopočtem pak máme první zmínky o veřejných výčepech. V Chamurabbiho zákoníku ( http://leb.net/~farras/history/hammurabi.htm ) jsou zmíněny i tresty šidivým šenkýřkám a hospodským: vhození provinilce do vody. Trest to byl přísný, vzhledem k tomu, že v Mezopotámii zdaleka ne každý uměl plavat. Šenkýřka Kubaba měla ovšem mnohem větší štěstí a nakonec to dotáhla až na místo vládkyně města Kiš. Údajně je to nejstarší případ ženy na královském trůně. Číšníkem na dvoře kišského krále byl původně i Sargon Akkadský, zakladatel první velké mezopotámské říše (kolem r. 2350 př. n. l.).

Profese spojené s vařením piva požívaly poměrně vysokou společenskou prestiž. Dobrý sládek pobíral podle babylónských pramenů mzdu srovnatelnou s příjmem nižších královských hodnostářů. Pivo proniklo do četných rčení a přísloví (mimo jiné i české 'Kde se pivo vaří, tam se dobře daří', mělo v sumerštině svoji téměř doslovnou obdobu), dochovaly se i texty několika pijáckých písní. O vážnosti, jíž se pivo těšilo, svědčí i skutečnost, že v době plenění dobytých měst patřilo k nepsaným pravidlům ušetřit místní pivovar.

Opilci měli dokonce svoji patronku, bohyni Ninkasu, která měla takříkajíc v popisu práce dohlížet na ty, kdo přebrali (V této souvislosti je zajímavé, že staré národy uctívali nejenom obligátní a v učebnicích zmiňovaná božstva - slunce, měsíc, láska, válka, zemědělství - ale i patrony poměrně obskurních činností. Babyloňané měli bohyni opilců, staří Mayové např. patronku sebevrahů znázorňovanou v podobě oběšence se smyčkou na krku). Alkohol měla v oblibě i bohyně lásky Ištar, o níž se v mýtech praví, že co se pití týče, vyrovná se těm nejotrlejším mužům.

vytisknout článek Vytisknout článek

Hodnocení článku

Pro hodnocení se nejprve přihlašte.

Celkem 0 komentářů Komentovat
Vyhledávání