Stabilizace a ošetření piva

Trvanlivost piva se rozděluje do tři základních skupin. První z nich je trvanlivost mikrobiologická (lidově nazýváno zkysnutí piva), která je zajištěna pasterizací piva. Druhou oblastí je koloidní trvanlivost (vytvoření nežádoucí sedliny nebo zákalu) a v posledních letech se dostává do popředí i chuťová trvanlivost (neměnnost chuti při skladování piva).

Pasterizací piva se rozumí krátkodobé ohřátí piva za účelem zničení mikroflory, tak aby nemohlo docházet k biologickému poškození hotového stočeného piva. Moderním způsobem pasterizace piva je tzv „studená pasterizace“, kdy nežádoucí mikroorganismy jsou odstraněny filtrací.

Pivo bez stabilizace má koloidní trvanlivost několik týdnů. Dnešní potřeby obchodu (přeprava piva na dlouhé vzdálenosti, skladování piva a další) vyžadují prodloužení záruční lhůty spotřeby na několik měsíců. Jsou známi stabilizací ošetřená piva se zárůční lhůtou i více než jeden rok.

K prodloužení lhůty trvanlivosti slouží tvz. stabilizace piva. Jejím úkolem je odstranit z piva látky, které by mohly při skladování způsobit zákal nebo sedlinu piva.

V současnosti je známo mnoho různých stabilizačních postupů, které dokáží odstranit jednotlivé skupiny látek odpovědných za tvorbu zákalu v pivu. Do stabilizačních postupů je možno zařadit i ošetření piva před působením vzdušného kyslíku.