Příjemné překvapení na Červené Lhotě

Obecně k těmto tipům kamarádky na romantické a zajímavé výlety nemám moc velkou důvěru a docela úspěšně se mi je daří shazovat ze stolu, jenže v pátek večer jsem se s kamarádama kapánek zaseknul v hospůdce a tak abych doma uklidnil situaci, muselo se tento víkend hrát podle manželčin not…..no a tak jsme chvíli před polednem vyrazili na zámek Červená Lhota. Nejsem zrovna příznivcem návštěv zámků, z venku se mi líbí, to jo, ale uvnitř mi přijde, že stačí navštívit jeden a ostatní výklady už jsou to samé – tady v té posteli ležel ten a ten, pán z tohoto obrazu se vám kouká do očí ať stojíte kdekoli, a tuto sošku jelena věnoval bratranec tety zámeckého pána, když se seznámil s vnučkou osmé manželky bratra následujícího majitele zámku. Zkrátka nic pro mě.

Jelikož jsem jako vzorný muž nechal řídit manželku, aby se alespoň o víkendu projela, utěšoval jsem se, že si hned po příjezdu dám párek a pivko a pak nějak tu prohlídku přežiju. Jenže jaké bylo moje překvapení, když sotva co jsme zaparkovali auto na parkovišti, už mě manželka hnala na zámek, abychom stihli prohlídku a přes mojí obrovskou žízeň stánek s občerstvením nepřipadal v úvahu. A v tuto chvíli se stala událost, o které vám vlastně píši. Před branami zámku mě zastavil jakýsi chlápek, sympaťák od pohledu, na zádech měl speciální baťoh s pípou a nabídl mi, jestli nechci ochutnat nové pivo Pardál. V němém úžasu nad touto technickou vymožeností jsem si jedno „baťohové“ pivko dal a bylo vskutku výborné. Nejvíc mě však překvapila manželka – ta zaskočena touto netradiční formou ochutnávky piva byla natolik omámena touhou ochutnat také, že zapomněla na blížící se poslední prohlídku zámku a dala se s chlapíkem do řeči.

Jako řidička jen lehce usrkla, ale pán si nás natolik získal svým vyprávěním o vzniku piva, jak spolu s dalšími jezdil do Budvaru pivo testovat a dolaďovat jeho chuť, že jsme se s ním pak odebrali k jejich stánku, kde jsme si nejen nakoupili nějaká piva (i na domů), ale ještě jsme vyhráli hodnotné dárky. Manželka tričko a já termo obal na láhev. A co víc, užili jsme si u toho spoustu srandy – manželka totiž musela zazpívat lidovou písničku, což s ohledem na její pěvecké možnosti bylo fakt něco a já musel na prázdnou láhev vytroubit píseň „Sláva, nazdar, výletu“. Místo promeškané prohlídky zámku jsme se jen prošli kolem jezírka, nafotili zámek z venku a pak se vydali na cestu domů. Já spokojen, že jsem nemusel do zámku, manželka tetelící se nad novým tričkem. Prostě bych chtěl touto cestou poděkovat chlapíkovi od Pardála, že nám z našeho sobotního výletu udělal fajn zážitek.