Dvakrát za Pepou Krýslem

O ní se ale už rozepisovat nebudu – předběhl mě Chody ( zde). Černice jsou okrajovou čtvrtí Plzně známou dnes spíše svojí komerční zónou. Naštěstí nově otevřený restaurační Pivovarský dvůr Purkmistr s touto zónou nemá nic společného. Nachází se na typické vesnické návsi s kapličkou v prostorách bývalého statku. Musím říci, že jsem byl navýsost překvapen a potěšen tímto skvostem mezi českými restauračními pivovary. Celý provoz je de facto rozčleněn na čtyři části – pivnici, restauraci, hotel a bowling. Součástí restaurace je i venkovní sezení na dvoře „statku“.

Při vstupu jsme byli ihned překvapeni poměrně členitým vnitřním prostorem, díky němuž pivnice rozhodně nepůsobí jako „nádražní hala“, naopak je velmi útulná. Je zde samozřejmě umístěna měděná dvounádobová varna s dřevěným vyřezávaným znakem Purkmistra, která má kapacitu 10 hl. Součástí pivnice jsou dvě velké ploché obrazovky a promítací plátno určené výhradně pro sportovní přenosy, běžně jsou vypnuty, což považuji za velmi chvályhodné.

Od doby, co jsme si pořídili pejska, tak velmi pozorně sleduji, jak se k těmto čtyřnožcům chová personál. Zde byla miska s vodou automaticky přinesena. Pro nás dvounožce na čepu byly čtyři druhy piva – světlé, polotmavé, tmavé a borůvkové. Já jsem ochutnal tři prvně uvedená. Jenom k tmavému bych měl osobně jisté výhrady, na můj vkus bylo příliš suché s „připálenými podtóny“, nicméně takové, jaké by mělo správně být. Velmi potěšilo světlé, pakliže si dobře vzpomínám, jeho chuť se hodně blíží plzeňskému tak před deseti lety. Škoda, že už na čepu nebylo pšeničné; alespoň ale mám pádný důvod se sem vrátit. Nabídka jídel je rovněž velmi široká a vaří rovněž výborně.

Měli jsme štěstí, přítomen byl zrovna majitel, sládek a možná ještě něco dalšího v jedné osobě pan Josef Krýsl a na požádání nás velmi ochotně provedl a ke všemu podal vyčerpávající výklad. V restauračních pivovarech obvykle prohlídka trvá velmi krátkou dobu, nicméně zde nám „pan starý“ věnoval minimálně hodinu. Ochotně ukázal nejen veškeré vybavení pivovaru (varnu, spilku, sklep), ale i restauraci (ještě zde probíhaly nějaké dokončovací práce), konferenční sál, hotelový pokoj a v neposlední řadě bowling s velmi zajímavým interiérem.

Podtrženo a sečteno, jen velmi obtížně u tohoto nováčka mezi restauračními pivovary byste hledali nějaká negativa. Nezbývá než popřát, aby vše bez problémů fungovalo a aby se kvalita služeb nepokazila.

Asi týden nato následovala rovněž vysněná návštěva pivovaru Belvedér, který se nachází ve stejnojmenném horském hotelu v Železné Rudě. Tento pivovar by bylo možno nazvat menším bratříčkem Purkmistra, protože je rovněž dílem pana Krýsla & spol.
Najít ale tento pivovar (respektive hotel) není až zas tak jednoduché. Nachází se asi jeden kilometr nad centrem Železné Rudy a cestou nahoru nenarazíte na jediný poutač, který by vás navedl. Bohužel ani po nalezení hotelu člověk neznalý věci ani na první, ani na druhý pohled nezjistí, že je zde pivovárek a že zde čepují vlastní pivo. Jaké bylo ale naše překvapení, když jsme zde opět narazili na pana Krýsla. Přítomen byl rovněž majitel pan Strnad, velmi sympatický a otevřený člověk.

Dvouhektolitrová varna řadí skutečně tento pivovárek k těm menším. Velmi zajímavě je řešena spilka, respektive kvasné nádoby. Nacházejí se přímo v prostoru restaurace hned vedle varny (na obrázku nalevo). Dokvášení pak už probíhá jen v KEG sudech ve sklepě.

Pivovar standardně vaří světlou jedenáctku, polotmavou dvanáctku a tmavou třináctku. V době naší přítomnosti byly na čepu první dva druhy. Jisté výhrady bych měl k světlému, byly z něj cítit herbální podtóny a řekl bych, že by si mohlo ve sklepě ještě chvíli poležet. Aspoň má člověk důvod někdy příště provést další „inspekci“.

A co uvést závěrem? Je skvělé, že i donedávna na pivní rozmanitost chudý Plzeňský kraj se pomalu ale jistě začíná přibližovat pivně fenomenálním oblastem jako je severní Morava, západní Čechy či Praha. Tak ať tento trend pokračuje…