Ze zápisníku čističe trubek (2.)

Jistě si umíte představit, jak vypadají hosté v 6 ráno. A pár těchto unavených chlapíků sedí u baru a snaží se pochopit, proč jejich barman zmizel a nějaký chlap v montérkách jim rozebírá pípu. Občas na mě i promluví, ale nerozumím jejich "řeči". Za necelou hodinku je hotovo a odjíždím z této temné kobky.

Ale z profesního hlediska mám všechny nonstopy rád. Jezdím do nich velmi brzy ráno, kdy je ještě všude jinde zavřeno a vyplňuji si mezery v harmonogramu.

Další zastávkou je hotel s velkou restaurací. Přijel jsem o chvilku dřív, ale vedoucí je již v práci, takže můžu čistit. Sudy s pivem mají ve sklepě. Pro pivo je to ideální, pro mě už tolik ne. Občas něco zapomenu a tak musím do sklepa a zpátky několikrát. Uf Uf. Tušíte, kudy se do sklepů chodí a jak jsou hluboké?

Během práce se dovídám drby ze širokého okolí a taky mi představují nového číšníka. Jako vždy je tady všechno v pořádku a čištění je víceméně rutina, takže narážím sudy, a jedu dál. V devět hodin musím být v penzionu 20 km za Vimperkem. Ještě zajdu do zdejší prodejny Jednoty, kde si kromě snídaně kupuji i několik lahví Strakonického Dudáka. Abych měl večer co ochutnávat u televize. Nemůžeme všichni pít pořád tu stejnou značku, kterou nás masírují reklamy.

Během dne sanituji penzionky v oblasti Stachy, Churáňov, Kvilda, Kašperské Hory. Občas zastavím a kochám se krajinou. A opět se mi potvrzuje dávno odpozorované: Pokud majitel penzionu (hospody) je zároveň jediný člověk, který stojí za výčepem, většinou se o pivo stará na jedničku. Mám rád tyto rodinné penziony. Pokud si s majitelem popovídám o nesmyslech (o počasí, o houbách, o turistech...), tak se mi i snadněji pracuje. A i případné technické problémy se řeší mnohem snadněji. Na rozdíl od velkých hospod, kde se personál střídá na 3 směny a většina z nich jsou studentky na brigádě. Myslím si, že jejich vztah k pivu přiblíží tato historka: V jedné takové restauraci jsem se zeptal servírky čím tlačí pivo. Odpověděla mi: "To nevím, asi vodou, ale ty bomby jsou někde dole ve sklepě u sudů. A tam já nikdy nebyla."

V této souvislosti bych se rád zmínil i o hygieně spojené s prodejem točeného piva. Dřívější normy ČSN, které přikazovaly co se musí, už neplatí. Ty dnešní normy pouze doporučují, co by se mělo dělat. Ale pokud to někdo nedodržuje, nic mu nehrozí. Pokud někdo nečistí (nebo si nenechává čistit) trubky, je prase. Ale nikdo mu čištění nenařizuje. A trubky jsou jenom jednou ze mnoha součástí výčepu. V následujících odstavcích bych proto rád upozornil na některé hygienické prohřešky, které jsou bohužel poměrně časté.

Naražeč. První věc, která v hospodě přijde do styku s pivem. Pokud naražeč není zrovna v sudu, měl by být zavěšen na háku pod stropem nebo na stěně místnosti. Neměl by se válet na sudu a rozhodně by neměl ležet na zemi. Jestliže já vysanituji naražeč a někdo ho pak položí na podlahu, zasloužil by nakopat do ... A představte si, jak v některých sklepích vypadá podlaha...

Hadice. Čtvrtina českých hospodských je přesvědčena, že stačí, když 1x za týden propláchne trubky vodou. Ale to je omyl. Pravidelné proplachování vodou je nutnost, aby se omezilo množení kvasinek v trubkách od čištění do příštího termínu PROFESIONÁLNÍHO čištění. Rozhodně ho to nenahrazuje.

Výčepní stojan (majolika, kobra). Tato část výčepu je nejvíce vidět. Kdo zanedbává čistotu v těchto místech, tak jí nejspíš zanedbává i na mnoha dalších.

Výčepní kohout. Místo, kde pivo opouští trubky a kde zároveň bývá nejvíc nečistot. Při čištění je ho nutné zcela rozebrat a důkladně vysanitovat.

Kompresor. Velmi problémové zařízení. Hospodští ho mají rádi, dostanou ho od pivovarů zadarmo, platí pouze elektřinu. Ale jeho nevýhody jsou značné. Většina kompresorů nemá téměř žádný filtr nasávaného vzduchu. To znamená, že ten vzduch, který nasávavá, vpouští nezměněný do sudu s pivem. A pokud nasává špinavý vzduch z ulice nebo plísně ze sklepa? A druhá věc je odkalování kompresoru. Stlačováním vzduchu, který obsahuje i určitou vlhkost dochází ke kondenzaci vody. A tato voda zůstává uvnitř kompresoru v tlakové nádobě. Pokud si myslíte, že jsou to ojedinělé kapky, mýlíte se. Uvnitř kompresoru může být i několik decilitrů kondenzované (velmi špinavé) vody. Abychom předešli tomu, že se kapičky této špíny dostanou do piva, je třeba kompresor pravidelně odkalovat. To je velmi jednoduchá činnost, kdy se pomocí odkalovacího šroubu na dně tlakové nádoby vypustí kondenzovaná voda ven. Ale zkuste se zeptat Vašeho hospodského, kdy naposledy odkaloval kompresor. Polovina z nich vám neodpoví.

Mohlo by se zdát, že jsem již vyjmenoval všechny problémové součásti výčepů. Ale ten poslední stále chybí. Jako poslední zastávka po mé cestě Šumavou je vesnická hospoda nedaleko Prachatic. Podle všeho tu točí poměrně dost piva, součástí hospody je i sál. Během čištění výčepu, kdy stojím za barem, stále cítím příšerný smrad. Přemýšlím odkud to je a pro jistotu čichám k odpadní vodě, která vytéká při čištění výčepu ze sanitačního přístroje. Odtud to není. Ještě zkouším odpad ve dřezu. Ani to není ono. A pak potřebuji naplnit kbelík vodou a vyndavám myčku sklenic (Spulboy) ze dřezu. ANO, to je ono! To je ta příšerně smradlavá věc. Zespoda plastové nádoby visí odporné provazce šlemu a pěny. Tento hospodský myčku nikdy nemyl.

A jak pak chutná pivo, když ho natočíte do sklenice vypláchlé v této myčce? Proto zdůrazňuji, že myčku na sklenice je nutné každý večer rozebrat, vypláchnout a usušit. Jinak to smrdí jako mokrý hadr. A takové je i potom pivo.

Příště bych Vám rád vyprávěl o městských hospodách. O tom kdy otvírají, zavírají a co všechno lze čepovat na pivovarském výčepu.

S pozdravem Miloš čistič.