Dva odlišné pivní světy – Bamberg versus Düsseldorf (I.)

No, poštěstilo… Prostě jsem se přidal k výpravě pořádané Honzou Kočkou. Splnil jsem si tak svůj pivní sen, návštěvu Bamberka. Při té příležitosti jsem si také mimochodem potvrdil, že mé zeměpisné znalosti nejsou nikterak oslnivé. Protože jinak bych při představě jednoho dne v Bamberku, druhého v Düsseldorfu a třetího s návratem do Českých Budějovic musel malinko zaváhat. Leč s mapou jsem výlet nekonzultoval, takže jsem se pustil do akce cestovatelsky sice poněkud šílené, zato pivně velmi přínosné. Rád bych vám z ní zprostředkoval několik postřehů. Začneme v Bamberku a okolí.

Po příjezdu do krásného starobylého města Bamberka se ukázalo, že rady ohledně nutnosti zajistit si ubytování s dostatečným předstihem vůbec nebyly od věci. Takže přátelé, do Bamberka bez předem zajištěného noclehu opravdu ne! Nebudu zabíhat do detailů. Byla to cenná zkušenost a důležité je, že to nakonec dopadlo dobře. Což znamená, že jsme večer konečně spočinuli v pivnici Schlenkerla.

Možná jsem naivní a důvěřivý, takže jsem si na základě dosavadních kusých zpráv maloval pivnici Schlenkerla div ne jako pivní Velehrad či Częstochowou. Prostě jako místo, kam doputuji a kde prožiji svůj pivní orgasmus. A víte co? Ono to tak nakonec doopravdy bylo!

Samozřejmě se říká, že je tato pivnice pouhou atrakcí pro turisty. Možná na tom něco je. Každopádně si v ní ale turista a všelijaký jiný přivandrovalec nepřipadá jako něco, z čeho sice koukají peníze, ale jinak je to spíš na obtíž - vlastně takový politováníhodný trotl. Naopak. Ačkoli je pivnice narvaná k prasknutí, když si stoupnete k okénku a lámanou němčinou požádáte o rauchbier, nejste blahosklonně poučeni o tom, že se zde stejně nic jiného netočí. Neřeknou vám „sedněte si a pak si objednejte“. Nic takového. S kamennou tváří vám hbitě podají požadované pivo, které si odnesete k jednomu ze stolků „na stojáka“, nebo prostě před hospodu. Tam přivoníte, ochutnáte a zjistíte, že pijete jednu z nejsvéráznějších a přitom nejbáječnějších pivních specialit - rauchbier. Navíc ten od Schlenkerla, který se za kouř ani trochu nestydí, který opravdu „píše“. Pak už se jen, zklidněni a polaskáni douškem tmavé voňavé speciality, můžete kochat prostředím pivnice či ulice a přemýšlet třeba o tom, jak je možné, že zde za půllitr chtějí pouhé 2,20.

Nelze nezmínit (nejen) místní čepovací svéráz, totiž v podstatě vylévání piva do sklenic z nakloněného dřevěného soudku. Je také potřeba zmínit jídelní lístek a z něj například opravdu znamenité pečené koleno (Bierhaxe). Nemělo by rozhodně zůstat stranou, že zde kromě rauchbieru ve verzi Märzen nabízejí i další skutečný skvost a jeden z dalších pivních vrcholů - pšeničnou verzi rauchbieru (Rauchweizen), byť jen v lahvové (eurolahvové) podobě. Své kouzlo má i posezení na venkovské zahrádce pod lipami, kde jednu stranu vymezuje gotický kostel a kde atmosféru dokreslují nad hlavami se prohánějící rorýsi. Nelze opomenout ani okénko se suvenýry, kde si třeba za 2,30 můžete koupit půllitr, za cenu kolem 1 € lahvové pivo a za téměř neuvěřitelných 10,50 pětilitrový soudek místního piva. Je prostě třeba pivnici Schlenkerla (znovu) někdy navštívit!

Vyzbrojeni vědomím, že Bamberg nerovná se jen Schlenkerla, vyrazili jsme toho večera objevovat alespoň některá z piv dalších bamberských pivovarů. Celkem je těch bamberských pivovarů deset. My poseděli v dalších třech a můj dojem z nich byl bohužel spíš rozpačitý. Ne že by mi tam pivo vyloženě nechutnalo, ale… Ale ochutnejte někdy sami a dejte vědět.

Když už se při své cestě za pivem dostanete do Bamberka, narazíte pravděpodobně na další problém. Jakžtakž ještě vstřebáte fakt, že tohle sedmdesátitisícové město disponuje deseti pivovary. Jenže skutečnost je pro vášnivé ochutnavače, sběratele (a všelijaké další pivní úchyláky vůbec) ještě mnohem horší. Okolní obce totiž za Bamberkem nijak nepokulhávají. Takže projíždíte vesnicemi, u nichž byste v našich končinách vzhledem k jejich velikosti čekali nanejvýš pár hospod - a najednou zahlédnete párník. Ano, mám na mysli „takové to na komíně“, podle čeho bezpečně poznáte pivovar nebo sladovnu. To ale pořád ještě není všechno, protože ony jsou tam ty pivovary hned dva… A aby bylo ještě hůř, řečeno slovy Václava Čtvrtka (Křemílek a Vochomůrka), místní pivovary se neomezují jen na jeden druh piva odlišné stupňovitosti, jak bývá vesměs zvykem u nás. A pak si vyberte kam pojedete, kde zakotvíte, co všechno a jak důkladně ochutnáte…

My byli naštěstí vybaveni dobrými radami od znalců. Takže jsme zajeli do nedaleké vesnice jménem Merkendorf, zde jsme minuli jeden pivovar a zamířili do druhého, do pivovaru Hummel.

Pivovar Hummel je pěkný, velikostí spíše rodinný podnik, bytelné stavení, kde z jedné strany je hospoda, z boku pivovar a na zahrádce na dvorku se podává pivo. A to pivo ne tak ledajaké. Jel jsem do Bamberka hlavně kvůli rauchbieru a v nedalekém Merkendorfu jsem z něj pocítil uspokojení podobné tomu ze Schlenkerly. Kromě rauchbieru je ale v nabídce mnohem více druhů, včetně sezónních specialit (jako třeba tou dobou Maibock). Takže si v točené podobě můžete dopřát Bock, Kellerbier, Pils, pšeničné pivo…

U Kellerbieru bych se rád zastavil. Toto pivo, nazývané také jako Ungespundet, je totiž velmi pitelná a velmi chutná regionální specialita. Své pojmenování (nezašpuntované) získalo podle speciální technologie zrání, při které se z ležáckých tanků nechá unikat mnohem víc CO₂, než bývá v našich končinách zvykem. Výsledkem je příjemně hořké a jakoby „vyvětralé“ pivo, které se ale neuvěřitelně dobře pije. Rychlejší a prudší polknutí totiž „nebolí“, jak se občas stává u nasycenějších piv. Zajímavé je rovněž podávání tohoto piva. Servíruje se v půllitrových kameninových džbáncích (Steinkrug) a protože obsluha nemůže jen tak snadno zkontrolovat stav dopitosti v nádobě, signalizují hosté požadavek dalšího piva položením džbánku na bok. Zajímavým svérázem, zejména pro pamětníky, je i zaznamenávání konzumace na tácek.

Ceny jsou opět velmi a vlastně až neuvěřitelně příznivé, začínají na 1,70 € za půllitr a o moc víc už nerostou. Posezení pod kaštany na tomto místě nelze označit jinak než slovy velká krása. Můžete si jen tak pomalu upíjet Ungespundet či Rauchbier a vychutnávat si svou přítomnost v této oblasti, která je báječným ostrůvkem pivní pestrosti, skvělého piva a jakéhosi venkovského poklidu. Při klábosení s podobně naladěnými kolegy se pak můžete pokusit přijít na to, jak je možné, že se zde udrželo tolik pivovárků, jak moc se asi v tomto kraji vzývá božstvo neustálého maximálního růstu a také třeba proč jsou v našich končinách pracovníci v pohostinství občas tak trochu „gespundet“.

Nakonec ale nezbyde než zaplatit, nakoupit na doma pivní potěšení v eurolahvích či pětilitrových soudcích a vydat se zas dál. Třeba do Düsseldorfu. O tom ale až příště.