Čtyřdenní pracovně-pivní cesta po Moravě (potěšující pátek…)

Z Krnova se suneme do kraje, velikostí vrcholků našich druhých nejvyšších hor, Jeseníků. Především domicilu hanušovického pivovaru Holba a hlavně pivního „kopce“ Šeráku. Ten tady ční opravdu nade všechny. Důkaz? Vrbno pod Pradědem. Výjimka potvrzující pravidlo Starobrno.

Podobný jev lze vypozorovat i v Bruntále. „Koncentrace Hanušovic“ je o poznání více naředěna unifikovanými velkoznačkami, jimž vévodí samozřejmě (kdo jiný než -) Gambrinus...

To blíž Šternberku a v něm samotném už kraluje další z klenotů pivovarské skupiny PMS Přerov. Tady je totiž Litovelovo! Tudíž i moje! Nostalgicky vzpomínám na moji vysokoškolskou lásku, která v některé ze zdejších hospod jednu dobu brigádničila za výčepem. Tenkrát mi ale pivo absolutně nic neříkalo. Na rozdíl ode dneška a od ní. Její značkou byla a doufám i zůstala právě výše zmíněná „Holbička“. Aby také ne, když bydlela kousek od pivovaru. Možná proto mi dala Lenička brzy košem…

No nic, kdeže dávné sněhy jsou…Tehdy rovněž „kouřil komín“ olomouckého Holana. Dnes i ten žije pouze ve vzpomínkách. Stejnojmenné pivo ale ve velmi malém množství prý stále vaří litovelský konkurent. Právě ten, jenž na jeho uzavření „nese jistý podíl“, což mu někteří pivní patrioti z „Olomóca“ nemohou dodnes zapomenout. Dlouho však pravověrní Hanáci bez svého tekutého zlata nezůstali. Dnes se na dvou tamních místech dají koštovat zcela nevšední minipivovarské vzorky. Jsme rozhodnuti jedním z nich naplnit stále prázdný baculatý váleček…

Znáte to, plány jsou jedna věc, realita druhá.…Neboli člověk míní, život mění. Trochu se při hledání motáme. Možná tomu osud chtěl, aby prostřednictvím těchto řádků vešlo ve známost svým způsobem další zajímavé pivní místo města Olomouc. Tímto Světupiva.cz oznamuji, že na ulici Třída Svornosti 39, v samotném suterénu bytovky, se nachází „Pivtom“. Cedule veřejnosti dále oznamuje „prodej sudového a lahvového piva (a vína), jeho plnění do 5 l soudků. Vida, příležitost přímo před námi…Jdem dolů, „po schodoch, po schodoch“, jak zpívá Rišo Müller…

Stěny sklepní místnosti jsou „otapetovány“ pivními tácky z celého světa. Ponejvíce od nás. Ten Vojkovicko-koníčkovský tu ale chybí. U sebe mám jenom jeden a ten nedám z ruky, stejně kolega. Za nic. Prostředí dotváří na policích vystavené malé soudky. Málo jich rozhodně není. Pojďme k pivu.

Do párty soudku či obyčejné PETky Vám ochotný majitel Tomáš Kaláb stočí základní sortiment hanušovického pivovaru, tj. Classic 10° (za 120,- Kč), Šerák 11° (za 135,- Kč), Premium 12° (za 145,- Kč), dále světlé výčepní od Bernarda (za 135,- Kč) nebo čtvero velkoznaček, Budvar 10°, Staropramen 10° (oba za 135,- Kč), Pilsner Urquell (za 220,- Kč) a samozřejmě nechybí nejrozšířenější české „pivo“ Gambrinus. Nepochopitelně nejen pro mě, stojí stejně jako ležák z Hanušovic (že by ho vozili až z Plzně?…). To by až tak žádná nevšednost nebyla. Přesto tu punc výjimečnosti existuje. Obecným a trochu tajemným pojmem „kvasnicové“ (145,- Kč). Tím je pro tyto končiny naprosto neobvyklý a jistě unikátní dvanáctkový Krakonoš z Trutnova. No uznejte sami, fantazie! Už jen kvůli němu si zaslouží tato „sklepní“ pivní provozovna pozornost opravdových fajnšmekrů. Na kolika místech u nás ho můžete popíjet?…

Hospodští, popřípadě zájemci o větší akce, mohou v různých velikostech (50, 30, 15 l) koupit i klasické KEGy. Vyjma výše uvedených značek stojí za povšimnutí především v nich ještě schovaný humpolecký Bernard 11° (50 l za 1 450,- Kč, 30 l za 850,- Kč) či slovácká vlajková loď Patriot (50 l za 1 150,- Kč, 30 l za 690,- Kč, 15 l za 380,- Kč). Z důvodu kompletních informací stroze dodávám ve velkoobjemovém balení přítomnost obou Radegastů a „rohatou desinu“ z Popovic (spíš Nošovic).

Janáčka v Pivtomu můžete koupit i ve skle. K dispozici je v basách speciál Comenius, jedenáctka jedenáctek Patriot nebo „lehcí“ výčepní Olšavan a 3,5 s roztomilým názvem „DDP“ (dost dobré pivo). Distribuci nezajišťuje samotný pivovar, nýbrž jeden brněnský velkosklad, což není vždy úplně ideální. V Olomouci však chybí hospoda s brodským pivem, takže pivovaru se závoz sem ekonomicky moc nerentuje. Na druhou stranu lepší než nic…

Od svého jmenovce jsem se dozvěděl něco málo zajímavostí. Třeba, že kvalita hanušovického výčepního, tedy desítky, se údajně rapidně zhoršila. Důvody, které mi sdělil, ventilovat nehodlám. Jsou spekulativního charakteru, bez ověření by byly zavádějící. Z opačného soudku se dobře poslouchala pochvala vyškovského piva, především Džbánu. Dle slov pana Kalába však v Olomouci neprorazí. Na zdejší pivaře je údajně moc hořký…

Stávající sortiment do nejbližšího budoucna uvažuje rozšířit. Poptávány jsou hlavně Svijany, zažívající moravský boom. Z mini zřejmě dojde na domácího Moritze. Při jeho chuťové konfrontaci se Svatováclavským, mu mladší vyhovuje o krapet víc. „Vaška“ prý neumějí natočit…I Bona vyzkoušel. Hodnocení? Pozitivní, chuťově výrazný „připodobnělý pivům z malých rodinných belgických pivovárků“. Proto Romane neváhej a zkus to! Na otázku proč figuruje v nabídce „masovka“ (rozuměj G), zněla jednoznačná odpověď. Jejich pořád dost, kteří si sem pro něj chodí…Co k tomu dodat?

V období květen – září se můžete stavit přes týden mezi 9 až 18 hodinou, v sobotu do oběda. Od října do dubna je otevřeno pondělí až čtvrtek 13 až 18 hod, v pátek už od devíti, v sobotu do dvanácti. A ještě něco. Nádherně tady voní domácí klobásky!

Cca 90 km před Brnem cíl splněn! Za pět minut dvanáct...Na zadním sedadle vedle Ryzáka sedí i mohutný vousáč z Krkonoš, paradoxně nalezený blíže Jeseníkům než svým horám. Na oba „prťavé Olomoučáky“ se nyní nedostalo, nicméně i tak vezeme úlovky „par excellanc“, které by nám leckdo záviděl…

Prostějovem se jen mihneme. Do centra města nemusíme, takže První hanácký domácí pivovar U krále Ječmínka tudíž neuvidíme…Pro tentokrát.

Jak se blížíme Vyškovu, zjišťujeme, že auto určitě ještě něco uveze. Několik lahvových skvostů určitě. No několik, dost...Protože mám další týden namířeno na druhou stranu naší nádherné pivní země, do jižních Čech a také budu mít vyřizování v Budějicích, kde bydlí můj dobrý kamarád a přímý nadřízený Jirka Kaňa, okamžitě posílám esemesku a dávám mu zhruba dvě minuty na to, aby vyjádřil své přání. Netrvalo ani minutu, mobil drnčí zpět. Na druhé straně sluchátka se ozve zcela jasný vzkaz „to víš, že chci“…Kromě „Desítky“ beru od každého tři. Tzn. „Džbán“, „Havran“, prémiový „Březňák“ (tak, který je Jíro lepší, velkobřezenský, jehož dobře znáš či vyškovský?…) a lahůdky lahůdek, „Generála“ a ďáblíka „Jubilera“. Nakonec přidávám ještě poslední novinku, 1 kus nealko piva (prodávají ho v malém i velkém skle). Pro „strýčka příhodu“ pokládám velmi ochotnému prodavači otázku na tělo. Jaké pivo u nich lze načepovat do malých soudečků. „Jen vlajkovou loď, světlou jedenáctku“, zní odpověď. Kolega kupuje ty nejsilnější kalibry (posléze si je nemůže vynachválit), já na rozloučení se zimou její symbol, černého ptáka s velkým zobákem…a samozřejmě moji značku pro letošek.

Teď to jen vše v pořádku dovézt a pak…to bude. Hlavně, aby nás nestavila policejní hlídka. V autě nás sedí jaksi víc, než dovolují pravidla silničního provozu...

Poslední zastávkou je Rousínov. Tam jsem si všiml, že na jednom podniku visí vedle vývěsního štítu Starobrna i ten od jeho chlebodárce – Heinekenu. Nechápu. Kousek odtud vaří skvělý mok a někdo si „na zahrádku vysadí tulipán“. Kořínek má z Nizozemska, květy jsou však polské…Vyjímá se jako pěst na oko, obležen logy Vyškova, Litovle, opodál i Černé Hory. Tak to má být!

Konečná, vystupovat. Pěkně postupně, ať se od sebe nerozbijete. První jde „skladatel“, starý pan Janáček, má toho opravdu dost, jel s námi po čtyři dny, takže rychlý zábal, ať mu srazíme teplotu. Po něm vystupují ostatní. Naposledy vychází jako šarže nejvyšší Generál. Pózor! Na počest naší cestě, z ní nabytých pivních zážitků a poznání a krásné zemi Moravské třikrát zdar! Zdar, zdar, zdar! Pohov!

A teď se už pojďme napít! Mám za to, že po večerních penzionových štrapácích s velkoznačkami, si to určitě zasloužíme! Bez diskuse…