Deštivý 13. Den Kozla

Před lety jsem Dny Kozla navštěvoval poměrně pravidelně. Pak už mě nějak přestaly lákat, ale letos mě zaujala nabídka kvasnicového piva. Stavil jsem se proto aspoň na chvíli. Následující postřehy si tudíž nedělají nárok být nějakým komplexním hodnocením.

Velké Popovice působily při příjezdu dojmem obleženého města. Policejní automobily, zátarasy, objížďky a spousta lidí. Velkopopovičtí nepivaři asi z této akce moc velkou radost nemají. Na druhou stranu, jednou do roka se to snad dá vydržet, Den Kozla navíc končí v ohleduplných 20 hodin.

Cestou k centru hlavního dění jsem míjel spoustu stánků se vším možným, od pouťových sladkostí po čínská autíčka na dálkové ovládání. I přes vytrvalý déšť bylo všude plno lidí a já se poprvé zamyslel, jak by to asi vypadalo, kdyby se počasí opravdu vydařilo…

O co jde na Dnech Kozla? Především o pivo a o zábavu. Tedy kozlovské stánky převážně s výčepní „desítkou“ ze sudů i z cisterny (letos za 17 Kč), exkurze v pivovaru, soutěže a hudební vystoupení. Hudba byla především folk a country, ostatně Kozel se prezentuje jako partner tohoto žánru. Letošní slavnost byla navíc pojata jako Velká hasičská show. Návštěvníci měli možnost shlédnout ukázky hasičské práce (já viděl akorát slaňování) a výstavku historických hasičských vozidel.

Vystoupení skupiny Fleret.

Při příležitosti Velké hasičské show bylo také čepováno unikátní pivo, Velkopopovický Kozel Florian. Jednalo se o speciál, který byl, jak praví oficiální charakteristika, „kvasnicový, nefiltrovaný a nepasterizovaný, se stupňovitostí na úrovni ležáků.“

Florian byl k dostání jen na jednom místě, přímo v areálu pivovaru. Když jsem se ptal u stánků s Kozlem, kde seženu kvasnicové pivo, byl jsem poslán hledat nejdelší frontu. Skutečně, zájem o kvasnicového Kozla byl značný, a já se podruhé zamyslel, jak by to asi vypadalo, kdyby se počasí opravdu vydařilo. O kolik by byla fronta delší? Nakonec nebylo tak zle a k Florianovi jsem se propracoval za 12 minut. Obsluha se opravdu snažila.

Dlouhá fronta k výčepu kvasnicového piva.

K Florianovi každý dostal skládací papírovou hasičskou přilbu. Její složení bylo takovým malým testem střízlivosti.

A jaký byl svatý Florian? Chuť měl nikterak překvapivě plnější a zajímavější, než běžně točená desítka. A jeho barva byla mnohem tmavší. Každopádně, při srovnání běžného a kvasnicového piva bylo poznat, že jsou to oba Kozlové. Kvasnicového Kozla jsem si vychutnal s vědomím, že piji opravdový unikát.

Temná barva kalného kvasnicového Floriana. Bude ještě někdy příležitost k jeho ochutnání?

Na závěr přikládám ještě několik obrázků a výtku směrem k pořadatelům. Opět jsem se totiž musel zamyslet, jak by to asi vypadalo, kdyby se počasí opravdu vydařilo. A to při hledání těch nemnoha záchodků a čekání, až přijdu na řadu. Možná jsem se jen špatně koukal, ale třeba u hlavního koncertního pódia jsem nenašel žádný. Předpokládám, že alespoň mužská část návštěvníků to s pokročilejší dobou začala řešit po svém, v okolních křovíčkách …

Výběr pokrmů byl dostatečný.
Úschovna kol - velmi užitečná služba.
Historické hasičské auto.
Zákaz prodeje tvrdého alkoholu v místní samoobsluze. Pořadatelé mysleli i na zdánlivé detaily.
Připravena byla i jízdní policie.

Ze Dnů Kozla se za ty roky už stala tradiční akce a já rád přijdu zas někdy "zkontrolovat", jakým směrem se ubírá její koncepce. Škoda jen, že představa Floriana v běžném sortimentu velkopopovického pivovaru patří nejspíš do říše snů.