Velké zklamání z malého piva

Nejspíš rouhačská představa pro příznivce zlatavého moku, kteří na našich stránkách horlivě bojují za vše, co opustí brány pivovarů s výstavem do 200 tisíc hektolitrů ročně. Ale protože mé zážitky jsou ještě velice čerstvé, nedá mi to, abych se o ně zde s vámi nepodělil. Sice nejspíš zklamu ty, kteří mají rádi černou kroniku, ale nakonec jsem se rozhodl nejmenovat dané pivovary. Spíš mi jde o to, jak reagujete vy v případech, v kterých jsem se octl já.

První situace nastala při návštěvě vrchního sládka a vedoucího exportního oddělení pivovaru Fullers v Londýně. Několikrát jsem tento pivovar navštívil, jejich piva mi moc chutnají (ESB, London Pride jsou podle mého názoru více než důstojní zástupci svých kategorií), proto se je snažím dostat (jak piva,tak i sládka) na degustaci pro čtenáře, na veřejnou prezentaci. A protože zrovna začátkem listopadu měli služební cestu do Kodaně, neboť Dánsko patří mezi jejich významné exportní trhy, souhlasili i s jednodenní návštěvou Prahy. Součástí této krátké „pracovní“ návštěvy byla i návštěva jednoho nejmenovaného pražského restauračního pivovaru. Místo příjemné, obsluha rychlá, pivo nám ale připravilo velké zklamání. Protože se jedná o dva odborníky z oboru, kteří se účastnili mnoha degustací jak v Británii, tak i po světě, ví o ležácích své. Rozhodně pak to, že nakyslá chuť není dobrým znakem pro pivo plzeňského typu. Jeden doušek a bylo jasné, že u toho jediného taky zůstane. Výsledkem byla má rozpačitá omluva a urychlený odchod z tohoto zařízení?

Druhá zkušenost, bohužel násobená skutečností, že „vadných vzorků“ bylo víc, jsem pak pořídil minulý týden. To do Prahy zavítal Bill Snider, člověk, který se mimo jiné živí tím, že do Evropy vozí poznání chtivé Američany na toulky po belgických a holandských pivovarech a pubech. A příští rok mají v plánu navštívit poprvé i Českou republiku. Nejde o nic světoborného, vždyť jich má přijet na padesát, ale na druhou stranu jsou to pivaři s velkým „P“. Zcestovalí se zkušeností z návštěv pivovarů nejen těch domovských ve Spojených státech(čtenáři Světa piva snad není třeba opakovat, že i Amerika umí udělat fortelné pivo), tak i zahraničních. A právě představa, že by případná degustace v březnu příštího roku dopadla tak, jak ta s Billem, mě celkem děsí. Z pěti degustovaných piv (dvě točená, tři lahvová) jsme dvě lahvová jen otevřeli, nebylo je třeba ani ochutnávat, třetí se pilo celkem v normálu. Obě točená piva měla to nejlepší rozhodně za sebou. O to větší zklamání, že se jednalo o piva, která v mém žebříčku patří mezi „Top Ten“ českých piv. Nakonec Bill vše přešel s humorem a já mu přislíbil, že před případnou degustací pro jeho klienty piva předdegustujeme.

Tyto řádky píšu ne ve snaze ublížit malým pivovarům (všechna piva pocházela z pivovarů, které se svým výstavem řadí k zákonnému označení malého producenta), proto ani nikoho nejmenuji, ale proto, že by mě zajímalo, jestli máte podobnou zkušenost z poslední doby i vy. A pokud ano, jak na takovou situaci reagujete? Přeci jen není (teď mám na mysli Prahu) tolik míst, kam se dá zajít ochutnat pestrá nabídka domácího trhu. Dáváte vinu pivovaru, nebo místu konzumace? Zanevřete na obojí, nebo to berete jako malou „nehodu“, která vás jednoduše nerozhodí?