Postupim s pivní pěnou

Braniborské město Postupim (Potsdam) leží skoro za humny a atrakcí nabízí dost a dost. Včetně několika pivních. Jako definitivní tečku za seriálem o berlínských restauračních pivovarech nabízím krátkou procházku i po blízké Postupimi.

Je přitom tak trochu faux pas vyrazit si do Postupimi za pivem. Přesněji řečeno, vyrazit si do Postupimi jen za pivem. Přestože nemůže velikostí soupeřit s nedalekým Berlínem, má totiž Postupim vrchovatě lákadel především pro milovníky historie. Dřívější sídlo braniborských kurfiřtů a dnešní hlavní město spolkové země Braniborsko bývalo rušným a kosmopolitním místem, což dokládají zachované historické čtvrti cizinců, ať už je to ruská Alexandrovka, holandská čtvrť s typickými cihlovými domky nebo bývalá čtvrť českých tkalců.

Bezesporu největším tahákem je ale Havelschlösser, jedinečný komplex zámků, zahrad a parků v povodí řeky Havoly. Celý areál zahrnuje na rozloze víc než pět set hektarů okolo sto padesáti pozoruhodných staveb z let 1730-1917. Úchvatnému krajinářskému dílu, které skvěle využívá přírodních podmínek břehů a ostrovů na řece a několika jezerech, vévodí jako perla v koruně zámek Sanssouci, bývalá letní rezidence Fridricha Velikého. Našinec si jistě se zvláštním zřetelem prohlédne zámek Cecilienhof, místo konání Postupimské konference, která znamenala mnohé i pro poválečné poměry v Československu. Mimo to čeká na návštěvníky řada dalších paláců, zámečků a drobnějších parkových staveb. Není divu, že celý areál byl zapsán na seznam světového dědictví UNESCO a každoročně láká k procházkám tisíce výletníků.

Historie v Postupimi dýchá na každém kroku, tu pivovarnickou nevyjímaje. Od 2. poloviny 19. století tu působilo v různých obdobích zhruba dvacet soukromých pivovarů. V průmyslovém měřítku přetrval ovšem do současné doby jediný. Pivovar, založený původně roku 1865 jako Brauerei Schröder, patří dnes společnosti Berliner Kindl. Díky její fůzi s bývalým berlínským konkurentem, firmou Schultheiss, a následném uzavření pivovaru Berliner Kindl v berlínské čtvrti Kreuzberg je tento postupimský závod paradoxně posledním pivovarem firmy Berliner Kindl, navíc ležícím mimo hranice Berlína. Tak už to v dnešní době bohužel chodí. V nedávné době se však situace v Postupimi změnila výrazně k lepšímu. V rychlém sledu byly během tří let otevřeny hned tři restaurační pivovary, všechny zasazené do překrásných historických kulis, kterým je společné to, že dřív bývaly „něčím jiným“.

Jako první se v roce 2002 otevřela brána restauračního pivovaru Hofbrauhaus Krongut Bornstedt (Ribbeckstr. 6-7). Sídlí v prostorách překrásně zrekonstruovaného korunního dvora Bornstedt, jehož úctyhodná historie sahá až do roku 1157. Tehdy si jistý Esicus de Burnenstede, družiník Alberta I. zřídil na tomto místě svoje sídlo. To prošlo pochopitelně během staletí četnými úpravami a změnami majitelů, jedním z nich byl v 17. století přímo braniborský kurfiřt. Zámecký pivovar je doložen z roku 1689 a údajně produkoval pivo prvotřídní kvality, po čase k němu přibyla dokonce malá chmelnice. Vaření piva bylo přerušeno roku 1841, kdy celé sídlo přešlo do vlastnictví korunního prince Fridricha Williama a jeho anglické choti, princezny Viktorie. Ti měli s celou oblastí své vlastní plány, s pomocí architekta Emila Sella začlenili dvorec po vzoru tehdejší módy do parkového komplexu coby modelovou „anglickou farmu“. Na přelomu století se Bornstedt stal i místem schůzek významných umělců z malířských a literárních kruhů, kteří vyhledávali romantickou atmosféru kašírovaného venkova. Když se imitace venkovské idyly přežila, nastalo období postupného úpadku, které skončilo až rozsáhlou rekonstrukcí a slavnostním znovuotevřením roku 2002. Milovníky dobrého piva musí rozhodně těšit, že při renovaci celého místa se nezapomnělo ani na jeho pivovarskou minulost.

Krongut Bornstedt se nachází na sever od hlavního parku zámeckého areálu. Nejjednodušší je seběhnout za budovou Oranžérie z mírného kopečka a ulicí vinoucí se směrem k jezeru Bornstedter See dojít až k samotnému zámečku. Překvapilo mě, co všechno komplex nově opravených historických budov ukrývá. Široké spektrum řemesel, která se tu k potěše návštěvníků provozují a jejichž výrobky se nabízejí ke koupi, zahrnuje výrobu keramiky, skla, svíček, stříbrných a zlatých šperků či pletených výrobků. Je možné navštívit původní zámecké komnaty a po prohlídce se osvěžit v kavárně, vinném sklípku nebo palírně likérů. Já pochopitelně spěchal především do pivovaru, který se, i s rozsáhlou restaurací, nachází v přízemí, v místě původní sladovny. Dnes je využito vysokých klenutých stropů a historických rekvizit k navození příjemné iluze středověké krčmy, v jejímž čele se nachází výčep a samotná varná souprava. Svižná obsluha přede mě záhy postavila v pěkné sklenici s logem prvního reprezentanta z její produkce, Bornstedter Büffel Helles (0.3 l / 2.20 €, 0.5 l / 3.20 €), tedy „světlého býčka“ (zvíře s mocnými rohy, které se na mě dívalo ze sklenice a pivního tácku, připomíná ovšem spíš vyhubeného pratura). Nadchnul mě už svou krásnou „živou“ vůní a v chuti jsem hodně ocenil vysokou hořkost a říz. Když se navíc ukázalo, že oproti mým informacím je k dispozici ještě druhý druh piva, Bornstedter Büffel Braunbier, mé příjemné rozpoložení se stupňovalo.

Termín „braunbier“ je pro mě trochu problematickou pivní kategorií, kterou proslavil především pivovar Schinner. Nechci se pouštět do spekulací, jakou kategorii reprezentuje údajně svrchně kvašený (?) braunbier z Bornstedtu, ale pivo s nádhernou kávovou vůní a chutí bez zbytečné sladkosti, zato barvou skutečně tmavohnědou, mi rovněž zachutnalo. Jak se zdá, obě varianty býčka jsou k dispozici celoročně, příležitostně pak ještě Bornstedter Büffel Spezialbier, ten ale právě k mání nebyl. Přesto jsem odcházel s příjemným pocitem z dobrých piv z místa, kde vaření piva je jen jednou z mnoha aktivit.

Můj druhý cíl, Meierei Brauhaus (Im Neuen Garten 10), mi dal pořádně zabrat. Ten, kdy by ho (jako zpočátku já) hledal podle adresy, skončil by patrně (jako nakonec já) v ulici, kde po domě čp. 9 následuje bez jakékoliv logiky dům čp.11. Když jsem v počínajícím soumraku a stupňujícím se zoufalství ulici prošel několikrát sem a tam, raději jsem se přece jen začal ptát. A vida, adresa je v tomto případě v podstatě návodem, kde hledat. Tedy „im Neuen Garten“, v Nové zahradě, rozsáhlém parku na severovýchod od centra Postupimi. Mramorový palác a zámeček Cecilienhof, největší pamětihodnosti, které se zde nachází, jsem si stihnul více méně za tmy prohlédnout už jenom v poklusu. Samotný pivovárek je až na severním konci parku, na břehu jezera Jungfern See. Nachází se v historické budově bývalé mlékárny, která byla po dlouhých letech chátrání zrenovována a uvedena do provozu roku 2003.

V době mé návštěvy, za sychravého listopadového večera, bylo v dvoupatrovém pivovaru jen několik hostů, ale dovedu si představit, že v letních měsících, kdy pár metrů od vchodu kotví parník a celý park je plný výletníků a cyklistů, není o hosty nouze. Já se zahřál po namáhavém hledání vynikající česnečkou a záhy už ochutnával jediné pivo stálé nabídky, Meierei Hell (0.3 l / 1.80 €, 0.5 l / 3 €). Světlý ležák sympaticky oranžové barvy a příjemně chmelové vůně mi chuťově přišel trochu příliš nekonfliktní, ale rozhodně nezklamal. V létě musí být určitě příjemným osvěžením. Kromě něj v Meierei Brauhaus vaří celoročně zhruba jednou za měsíc Meierei Spezial, což může být v závislosti na roční době schwarzbier, märzen, maibock, herbstbock nebo třeba úplná novinka. Měl jsem štěstí, protože druhé pivo z nabídky jménem Top Secret Schwarzbier a podtitulkem „??? – vše je možné“ bylo zřejmě jednorázovou kreací sládkovy fantazie. Jednalo se však o velmi příjemný schwarzbier spíše tmavohnědé barvy a sametové chuti. I díky němu se moje posezení v Meierei Brauhaus příjemně protáhlo, což mi umožnilo v klidu se projít po celém objektu. Za pozornost stojí nejen nablýskané měděné varny, které stojí ve výklenku hned u vchodu, ale i výstava fotografií na schodišti, která dokumentuje určitě náročnou a nákladnou rekonstrukci zchátralého objektu. Podobně jako v Krongut Bornstedt, i tady jsem měl příjemný pocit, že znovuzrození pivovárku zřejmě zachránilo zajímavou historickou stavbu před definitivní zkázou.

Unaven po celodenním výletě po památkách, zmožen náročným hledáním Meierei Brauhaus a znejistěn nedostatkem informací, nestihnul jsem už navštívit třetí a nejmladší postupimský restaurační pivovar. Je to škoda, protože Braumanufaktur Forthaus Templin (Templiner Straße 102) se má čile k světu. Ačkoliv funguje teprve od roku 2004 v zrekonstruované starobylé budově, sloužící kdysi i jako hájovna (osudy postupimských pivovárků jsou si opravdu v mnohém podobné), stihl už získat několik ocenění. V nabídce má navíc piva zajímavá i starobylá. Jako jediný pivovar v celém Braniborsku nabízí pivo, které nese známku “bio“. Bio-pils je prodáván také v lahvích s patentním uzávěrem, plněných na ruční lahvovačce muzeálních parametrů. Druhé pivo nabídky, Potsdamer Stange, je zvláštním druhem světlého ležáku, který svůj název získal podle typických vysokých úzkých sklenic, do kterých se čepuje (Stange znamená v němčině tyč). Toto pivo bylo velmi populární v předválečném období, kdy ho ve své nabídce měla řada pivovarů nejen z Postupimi, ale i Berlína. Po válce ovšem spolu s pivovary mizelo postupně i toto pivo, takže dnes je Braumanufaktur zřejmě jediným pivovarem, který ho dosud vaří. I z toho důvodu bych ho rád ochutnal, takže mám aspoň vhodnou záminku, proč se časem do Postupimi (nejen) na pivo zase vypravit.