Amsterdam není jen Heineken

Řada lidí má Amsterdam, aspoň pokud jde o pivo, trvale spojený s pivy značek Heineken a Amstel. A to přesto, že poté, co v 60. letech minulého století jeden (Heineken) pohltil druhého (Amstel) a v letech devadesátých byly v krátkém sledu oba pivovary uzavřeny a výroba přesunuta do jiných provozů v Holandsku. Pivovar Amstel byl zcela vymazán z mapy, Heineken na břehu kanálu Singelgracht vydržel dodnes, ale jen jako sídlo firmy a muzeum. To je momentálně uzavřené a prochází rekonstrukcí, na jejímž konci by měl být i funkční minipivovárek. Dokud se tak nestane, platí, že Heineken navzdory údajům na některých etiketách v Amsterdamu pivo nevaří. Naštěstí ovšem vaří jiní. Pivovar Brouwerij De Prael (Helicopterstraat 13 – 15) je nejnovějším přírůstkem do rodiny amsterdamských pivovárků, vařit začal v roce 2002. Nachází se v okrajové části Amsterdamu, ale jeho piva, ať už točená, nebo v lahvích (produkce sudové versus lahvové je zhruba „fifty fifty“), se dají sehnat v řadě hospod a obchodů s nápoji v centru města. Během roku se k třem stabilně vařeným (Johnny – bitter ale, Heintje – pšeničné a Mary – strong amber ale) přidává pro každé roční období jeden speciál. Já získal láhev jarního maiboku jménem Andre (6,8% alkoholu a výborná chuť) v obchodě De Bierkoning (Palleisstraat 125), který se nachází v samém srdci města, hned u Královského paláce. Na metráž relativně malý krámek je doslova od podlahy po strom nacpán policemi, které ukrývají dobrých 900 piv, včetně těch nejlepších belgických a holandských rarit a kvalitní mezinárodní sbírky (z Čech bohužel pouze Plzeň, Gambrinus a Budvar, doplněné o podstatně zajímavější Lobkowitz). K řadě z nabízených piv je také v prodeji odpovídající originální sklenice. Tady jsem si konečně doplnil svého „sedmého trapistu“ koupí tradiční, etikety prosté lahve Westvleteren 8 a doma pak nelitoval ani jediného z deseti Eur, které mě stála. Předem ovšem varuji všechny ty, kdo se rozhodnou De Bierkoning navštívit. Tak jako pokaždé v podobném krámku, i tady jsem byl jat akutních záchvatem a touhou koupit si div ne od všeho něco, abych pak musel sám sebe tvrdě krotit. Nabídka je skutečně obrovská a o několik řádů převyšovala mé momentální finanční i přepravní možnosti. Patrně nejvýhodnější polohu pro návštěvníka Amsterdamu má restaurační pivovar De Bekeerde Suster (Kloveniersburgwal 6-8). Leží totiž na břehu jednoho z kanálů hned za rohem pověstné „čtvrti červených luceren“. Ta svými exotickými krasavicemi, lascivně se povalujícími (či naopak znuděně okounějícími) ve svých miniaturních prosklených pokojících láká davy. Nemám sice přímé srovnání, ale troufám si říct, že pivovárek nabízí minimálně srovnatelně kvalitní zážitky, byť jiného druhu. Sídlí od roku 1994 na místě bývalého ženského kláštera (odtud jméno a obrázek řádové sestry ve znaku), kdy otevřel pod jménem Maxmiliaan (ve starších průvodcích je tak dosud označován). Po finančních potížích původních majitelů a krachu v roce 2002 pivovar převzala společnost vlastnící síť hospod a po dvou letech bylo vaření piva obnoveno. Což je bezesporu moc dobře, protože jednak De Bekeerde Suster je překrásné místo s nádhernou varnou a klasickým dřevěným interiérem, druhak piva zde produkovaná chutnají výborně. Během roku se nabídka obměňuje, v době mé návštěvy byl čepován nefiltrovaný blond ale Blonde Ros (6% alkoholu v chuti trochu vyčnívá) a vynikající pšeničný witbier Witte Ros s klasickou vůní citronu a koriandru. Kromě nich z dalších šesti píp tekla pestrá směs obvyklých i méně obvyklých holandských a belgických piv včetně trapisty Westmalle a dalších skoro třicet položek nabízelo menu piv lahvových. Existuje i možnost komentované prohlídky pivovaru pro skupiny či moderované degustace, ale v době mé návštěvy nedlouho před polednem vládla v poloprázdné hospodě velmi ospalá atmosféra, těch několik návštěvníků využívalo možnosti posezení na zahrádce s vyhlídkou na kanál a já tak aspoň mohl v klidu obdivovat všechna zákoutí nádherného prostoru obloženého dřevem a vyzdobeného spoustou pivních artefaktů. Za nejstarším amsterdamským restauračním pivovarem s velmi podivně vypadajícím jménem Brouwerij ´t Ij (Funenkade 7) je třeba vypravit se trochu dál na východ z centra starého Amsterdamu, ale vycházka se rozhodně vyplatí. Třeba už proto, že pivovárek se nachází ve čtvrti klasických holandských cihlových vilek, nedaleko překrásné zoologické zahrady Artis, jedné z nejkrásnějších v Evropě, nebo proto, že stojí hned vedle pravého holandského větrného mlýna. Anebo prostě proto, že vaří v Amsterdamu nejpestřejší a nejzajímavější paletu piv, která svým věhlasem daleko přesahuje hranice města. Některá místa mohou být vyšperkovaná do posledního detailu, a přesto jim bude chybět osobitost. Jiná naopak budou na první pohled „žádný skvost“, navzdoru tomu ale zjistíte, že dýchají zcela unikátní atmosférou. Pivovárek t´Ij je ten druhý případ. Po vstupu lokál upoutá svou neokázalostí, snad až jistou ošuntělostí. Dlaždičky na některých stěnách vyvolávají dojem, že člověk vstoupil do velké koupelny. A v jistém směru vlastně ano, protože pivovar sídlí od roku 1984 v bývalých veřejných lázních. Ovšem to podstatné, o co tu běží, je pivo. A to láká nejen milovníky tohoto nápoje z města i celé země, ale také řadu pivních turistů ze zámoří. Amsterdam je pro mnoho cestujících Američanů svým letištěm Schiphol branou do Evropy. A pivovar ´t Ij se zařadil na seznam těch, které rádi navštěvují. Nebylo tedy divu, že zatímco venkovní zahrádka ve stínu lopatek větrného mlýna patřila spoustě domorodců včetně maminek s malými dětmi, uvnitř hospody bylo možné narazit na několik anglicky mluvících chlapíků, kteří s poznámkovým sešitem v ruce degustovali jednotlivé vzorky. Není totiž nejmenší problém objednat si degustační tác s dvěma deci od každého z piv. Udělal jsem to i já a udělal jsem dobře, protože na mě i tak čekalo šest kousků ze stálé nabídky, která je během roku obohacována i sezónními speciály. A tak jsem postupně ochutnal štiplavě nakyslý abbey dubbel Natte, po ovoci chutnající zlatavý tripel Zatte, višňovo-čokoládový silný dark ale Struit, neméně silný amber ale Columbus (oba 9% alkoholu), zrádně pitelný a osvěžující pšeničný Ij Wit a nakonec krásně hořký zlatý pils Plzeň. Skutečně, i s příslušným háčkem nad en. Ovšem pozor, na rozdíl od svého západočeského vzoru svrchně kvašený, stejně jako všechna ostatní piva. Meditace nad tímhle plzeňským-neplzeňským se mi pořádně protáhla a musím konstatovat, že chutí se minimáně vyrovná svému předobrazu, vůní je ale neskonale bohatší. Pokud budete mít příležitost, rozhodně ochutnejte taky, v pivovárku ´t Ij vám rádi prodají piva i v láhvi na domů. Genius loci, který celé místo má, zatím nelahvují, ale asi by si mohli dovolit i to.