Jak se nakupuje pivo v malém ve velkém

Pivo a obecně nápoje se stejně jako v Čechách nakupují hojně v supermarketech jako součást běžného nákupu. To však znamená - zvláště u diskontů a menších marketů - omezený výběr. V Německu se proto mnoho nákupů odehrává ve specializovaných obchodech. Někteří zákazníci dávají přednost obchůdkům malým nacházejícím se - s mírnou nadsázkou - na každém druhém rohu.

Tyto obchůdky mají překvapivě slušný výběr, a ač ceny nejsou nejnižší, jsou velmi oblíbené z prostého důvodu: jsou vždy po ruce, služby které poskytují jsou osobní a na přání zajistí odvoz zakoupených nápojů domů. Obchodník si vás po několika návštěvách pamatuje a nákup se stává společenskou událostí spojenou s tlacháním o čemkoliv. Vždy, když do takového obchůdku vejdu, mám pocit že nakupuji u hokynáře z knihy Bylo nás pět. Ti, kteří bazírují na dnes tak populárním 'právu na výběr', navštíví giganta.

Onen obří nápojový obchod - Top Getränke - sousedí se specializovanou prodejnou prodávající žrádlo pro domácí miláčky. Pokud však platí, že nezřízená konzumace alkoholu dělá z lidí zvířata, pak má tenhle podnikatelský koncept něco do sebe.

V Top Getränke je co se (nejen) piva týče ono citované právo na výběr dovedeno do dokonalosti. Se svou sedmiletou dcerou jsme při nákupu učinili pokus spočítat druhy piv v obchodě prodávané. Podotýkám, že jsme nepočítali typy balení - půllitrovky, třetinky a plechovky od jednoho druhu jsme brali jako "jedno pivo". Vzdal jsem to u 137. druhu ... a to jsme ještě nebyli na konci.

O Německu je známo, že jsou mnohem méně konzervativní co se chuti piva týče. Mnozí čeští pivaři na německá piva hledí skrz prsty. Mohu ale objektivně říci, že tito hospodští rádobyodborníci většinou neví o čem mluví. Na pivu je přece krásná ona rozmanitost chutí, vůní, lahví, etiket v nekonečné řadě grafických úprav. Kdyby všechno pivo chutnalo stejně, byla by na světě nuda. Pokud tedy odhlédneme od pro nás opravdu nepřijatelných zvláštnostech jako Radler (pivo půl napůl s citronovou limonádou), Frankenheim Blue (či další jemu podobná piva smíchaná v poměru 6 ku 4 s Kolou), pivo s malinovým sirupem a podobné negustovní kombinace.

Nakupují i oči a množství se zdá být neomezené. Přesto je i místo na zváštnosti jako je Doppel - Hirsch v nádherných lahvích s keramickým uzávěrem a v dřevěné přepravce jako z minulého století , nebo i na opravdové extrémy a unikáty - pšeničné pivo Donner Weizen, pravá a nefalšovaná pšeničná pětadvacítka se třinácti procenty alkoholu, krása. Lahvička za 6 EUR není zrovna nejméně, ale takové pivo se opravdu nevidí.

K tomu ještě můžete koupit do své hospůdky pivní pohár za 40 EUR, drahý sice, ale zato s obsahem tři litry. To by se pilo pivečko, doma bych mohl manželce říct že jsem za celý večer více toho nevypil než dvě, tři piva ...

Ani české pivo se neztratí, samozřejmě. Němci také vědí, že speciály jsou krásná věc, klasické pivo je ale klasické pivo. Prazdroj, Staropramen, Krušovice, Budvar, ale i Březňák jsou kdykoliv ke koupi. Zlatý bažant jako zástupce ze Slovenska a polská piwa Zywiec, Tyskie a Lech doplňují výběr z našeho středoevropského trojúhelníku.

Nebyli bychom v Düsseldorfu, kdyby nedošlo na místní pivo Alt. Tomu je vyhrazeno zvláštní místo na slunci obrázek. Proč stříška vypadá jako rýžový přístřešek z Číny mi sice jasné není, to že se jedná o umístění preferenční ovšem vynikne na první pohled. A navíc ještě když kolínské pivo Kölsch stojí mezi basami s běžnými pivy typu Pils-nic-moc. Inu, ona známá pivní řevnivost mezi Düsseldorfem a Kolínem nad Rýnem zasahuje i sem. Téměř všechny düsseldorfské pivovary jsou zde zastoupeny, jen pro ilustraci Schumacher, Uerige, Füchschen.

Když jsem psal v loňském roce krátký článek o Düsseldorfské hostinské kultuře, zmiňoval jsem nápoj Killeptsch, nasládlý jakoby fernet, Ön äschte Düsseldorfer Spezialität (opravdová düsseldorfská specialita) na kterou jsou místní velmi hrdi. A samozřejmě nemůže chybět ani zde.

Tak na zdraví. Někdy si při vašich cestách po Německu najděte chvilku a zajeďte do podobného obchodu, obohatit si vaši pivní sbírku o nějakou tu kuriozitu.

Petr Macháček, Düsseldorf