Pivní poznámky z Plzně II.

Zmínil jsem se v něm i o mých nedobrých poznatcích při návštěvě hospůdky s točeným pivem Gambrinus 10. Nechtě jsem tím vyvolal diskusi snad až demagogicky zaměřenou proti výše zmíněné velkoznačce. Nemyslím si, že napsané názory byly jen břitkým odsouzením gambrinusu. Domnívám se, že se jedná pouze o obranu lidí, již nemilují piva pivovarských gigantů a s hrůzou pozorují jejich chladnokrevnou rozpínavost. Nešlo o odsouzení značky, ale spíše o vyjádření obavy z jednotvárnosti pivního trhu. O to více mě zamrzelo nízké množství ohlasů, jež by se nejoblíbenějšího českého piva nějakým argumentujícím způsobem zastaly. Názory z křídla tzv.nemoderních pivařů u tohoto článku, ale i u většiny ostatních, s přehledem převažují. Proč ? Proč pivařská většina, tedy všichni ti, kterým více chutnají piva velkopivovarů, tak málo vyjadřují své názory ? Proč se zde nezastanou svých gambáčů, radků…, které si příznivci piv malých výrobců tak často a rádi berou „do úst“ ? Že by milovníci těchto piv nesurfovali po internetu ? Nevím.

Každopádně musím přidat několik dalších pivních poznámek z Plzně, jelikož jsem v tomto městě znovu strávil několik dnů.

Překvapení jsem zažil, když jsem v malinké pultové prodejně potravin na Lidické třídě (vedle Penny marketu) zahlédl svijanskou desítku. Město mi pak už nepřipadalo být tak monotónně „plzeňské“.

Můj plzeňský kolega mě tentokrát zavedl do jiné ze svých oblíbených hospůdek. Jediné točené pivo zde byl G 10 za 14 Kč. V lahvích tu nabízeli ještě Prazdroj a Birel, kupodivu v plechovkách krušovický Radler. Šenk to byl vcelku příjemný a v odpoledních hodinách poklidný. V televizi právě bránili plzeňští fotbalisté hubené vedení v Teplicích. Prvním vjemem z přineseného půllitru plzeňského piva byla velice nízká teplota, druhý hýření bublinek uvnitř moku. Tu druhou záležitost brzy ještě hmatatelněji poznaly i mé útroby, jež se proti záplavě „sodovkového efektu“ bránily prachsprostým říháním. Pochopitelně jsem se jal svého plzeňského známého, využívajíc snadných argumentů, jež nabízela přede mnou stojící „podchlazená sodovka“, ponoukat, o co přichází, když se brání konzumovat piva od menších výrobců. Netuším, zda má osvěta padla na úrodné pole. Můj kolega totiž o sobě tvrdí, že je konzervativní ve smyslu , že považuje své rodné plzeňské pivo za jediné a nejlepší. Nicméně s přibývajícími čárkami na naší účtence připustil, že během svých cykloturistických výjezdů do Českého lesa se rád posilňuje jedenáctkou z pivovaru v Chodové Plané.

Téhož večera jsem se vracel ze supermarketu Delvita uprostřed panelákové čtvrti Košutka s plnou taškou cinkajících lahví Chodovaru a dole pode mnou leželo v posledních paprscích zapadajícího zářijového slunce město, jež je proslaveno pivem. Mířil jsem si napravit chutě na „kvasnicové k Lochotovi“. U sklenice zdejší jedenáctky (v 0,5 l sklenici typu weissbier s nápisem Dej Bůh štěstí stále za 18 Kč), obklopen pivaři popíjejícími své oblíbené géčko, jsem si musel přiznat, že i můj druhý pokus o sblížení s proslaveným gambáčem nedopadl dobře. Samozřejmě, že mnozí poznamenají, že to byla náhoda a že bych jistě v Plzni nalezl mnoho jiných restauračních zařízení s daleko lépe ošetřeným pivem. Bezesporu. Vcelku se na to těším. Třeba pak opravdu naleznu ten požitek, jež gambrinus dělá tak populárním.

A jak vlastně vznikaly pivovar a značka Gambrinus ? Se stavbou pivovaru bylo započato v létě 1869 a počátkem roku 1870 se již neprodleně přikročilo k vnitřnímu zařizování pivovaru, který byl založen na svou dobu značně velkoryse, na 70-80 000 věder, to je 40-45 000 hl piva. S jeho prodejem se začalo 10.prosince 1870 a v prvním hospodářském roce se prodalo 26 000 hl. Dne 18.prosince 1870 se registrovala první ochranná známka Erste Pilsner Actien Braurei - Pilsner Bier. Prvním vrchním sládkem byl A. Hájek, dosavadní sládek v Roudnici nad Labem, ředitelem se stal účetní Karel Eckart.V roce 1871 se odbyt zvýšil na 70 000 hl, což dokazuje, že nové pivo se ujalo. Odbyt rychle rostl. V hospodářském roce 1888-1889 bylo prodáno již 157 541 hl piva.

V roce 1907 se o výrobku prvního akciového pivovaru pochvalně vyjádřil císař František Josef I. při své návštěvě na severočeské výstavě v Liberci a na počest toho zvolila správní rada pro své pivo známku Pilsner Kaiserquell, v českém znění Plzeňský císařský zdroj. Navzdory poklesu výroby piva před válkou, v hosp.roce 1913-1914 První akciový pivovar uvařil 272 181 hl. Avšak již v roce 1917-1918 klesl výstav na 31 800 hl třístupňového piva a současně bylo vyrobeno 10 900 hl pivní náhražky, tzv. pivolínu, který lidový vtip přejmenoval na "slzy Gambrinovy".

Po vzniku samostatného Československa byla dosavadní známka Kaiserquell nadále neúnosná, byla zvolena nová ochranná známka Plzeňský Gambrinus, která byla poprvé registrována 23.7.1919.