Antonín Kratochvíle, vynikající manažer a popularizátor

U Antonína Kratochvíle (* 1929), u jehož jména se v encyklopedii Pivo Slad Chmel od A do Z nachází římská čtyřka (IV), byly všechny předpoklady, že se tak stane. On sám se však „pivovarským“ stát nechtěl. Líbily se mu totiž stroje a mechanizmy. Když však rodina na začátku okupace v roce 1939 přišla o majetek a otce Němci zavřeli do koncentračního tábora, mladý Antonín se v pivovaře v Krušovicích učil sladovníkem a v roce 1946 získal výuční list.

V Krušovicích pak dále pracoval tři roky jako sladovník. Poté v září 1949 začal studovat Průmyslovou školu pivovarskou, která tehdy sídlila v Pivovarském domě a původně byla součástí Výzkumného ústavu průmyslu pivovarského a sladařského v Praze. Po absolvování průmyslovky do ústavu na krátkou dobu nastoupil, později přešel do pivovaru Staropramen. Následovala cesta zpět do krušovického pivovaru, kde dál pracoval i po návratu z vojny.

Ale záměry vedení Ministerstva potravinářského průmyslu byly jiné, a tak se trochu proti své vůli ocitá v tehdejších Chebských pivovarech v Chebu. Tam se jeho šéfem stal legendární expert českého pivovarství, Ing. Rudolf Tille (1892–1998). Antonín Kratochvíle začal v Chebských pivovarech jako vedoucí technické kontroly. Své původně nechtěné angažmá v Chebu s časovým odstupem vidí jako období, které mu velmi mnoho dalo. Hodně se o to zasloužil i přátelský, ale velmi náročný Rudolf Tille. Antonín Kratochvíle vzpomíná, že dostal za úkol vařit pivo z něčeho, co by bylo dnes jako surovina u nás nemyslitelné. Dodnes si vybavuje jednoznačný pokyn Ing. Tilleho: „Prosím pěkně, pane Kratochvíle, naučte sládky vařit pivo z rýže!“ Mladému Antonínovi nezbylo nic jiného, než úkol splnit tak, že se to urychleně musel naučit sám. Na pivovarské škole se použití 25 až 35 % rýže neučilo a tak využil pomoc německého vařiče z ašského pivovaru, který vařil pivo z rýže za války, když působil jako voják na Blízkém východě. Pak ke spokojenosti Ing. Tilleho učil ostatní sládky podniku využívat surovinu, která byla krátkodobě českým pivovarům centrálně naplánována díky přátelským vztahům s Čínou.

V letech 1956–1961 Kratochvíle studuje na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze. Sám však říká: „Času bylo dost, peněz málo a tak jsem paralelně se studiem pracoval jako technik a krátkou dobu jako sládek v krušovickém pivovaře. A obojí se mně hodilo – peníze, které jsem potřeboval pro rodinu, a zkušenosti a znalosti, které se hodily pro mne.“

Po absolvování VŠCHT, specializace kvasná chemie u legendárního profesora Dyra , způsobil Kratochvíle v té době nevídaný rozruch – nepřijal umístěnku jako odborný učitel na potravinářskou průmyslovku v Praze, ale a po krátkém váhání, má-li nastoupit do Plzeňských pivovarů, nebo do Jihočeských pivovarů, rozhodl se pro ty druhé. V Českých Budějovicích nastoupil od 2. ledna 1961 do funkce technického náměstka a již jako zaměstnanec zpracoval zadanou diplomovou práci a vykonal závěrečnou státní zkoušku.

Slíbený byt však v Budějovicích nebyl, a opět se ukázalo, že všechno zlé je někdy k něčemu dobré. Rodina v Krušovicích, spartánský pokoj v budově ředitelství, hned přímo proti kanceláři mu umožnily, aby i ve volných chvílích často zašel za pracovníky nepřetržitých provozů. A tak po mnohých večerech poznal podrobně celý pivovar Budvar, včetně částí kam se běžně nechodí a z vyprávění vařičů, spíláků, chlaďařů, údržbářů a jiných se seznámil s nepublikovanou praxí a jejich pracovními potížemi. Tyto poznatky neodpovídaly tomu, co si pod jménem Budvar představoval, a proto asi po dvou letech přišel s návrhem na rekonstrukci pivovaru. Prosadit takový neplánovaný záměr přes všechny tehdejší plánovací a schvalovací orgány nebylo jednoduché a tak po dlouhé době rekonstrukce začala až v roce 1968. Dlužno podotknout, že rekonstrukce neprobíhala najednou, ale po částech, což bylo pochopitelně organizačně velmi náročné. Tuto přestavbu vedl právě Ing. Antonín Kratochvíle.

V roce 1970 byl Kratochvíle po politických prověrkách odvolán z funkce, odborníka jeho kvalit se však v pivovaru vzdát nechtěli. Proto v práci na rekonstrukci pokračoval, avšak z jiné pozice a jak sám říká: „Vymysleli pro mne funkci samostatného pracovníka technického rozvoje, dělal jsem to, co jsem začal, za podstatně menší ohodnocení. Bylo prostě pro mne jiná doba.“

V roce 1990 se Ing. Antonín Kratochvíle stal ředitelem státního podniku Pivovary České Budějovice. V této funkci, v době, kdy se začala připravovat privatizace pivovarských podniků, začal prosazovat vizi spojení velkých českých pivovarů, do jednoho podniku, který by se při výstavu 6 – 7 mil. hl a využití tradičních ochranných známek stal významným hráčem na evropském trhu piva. Tehdejší ministr zemědělství tento koncept označil za překonanou gigantomanii a Pivovary České Budějovice byly rozděleny.

V roce 1992 Kratochvíle z Českých Budějovic odchází. Po valné hromadě Českého svazu pivovarů a sladoven v roce 1992 byl Kratochvíle jmenován výkonným ředitelem svazu a ve funkci působil plných 8 let až do odchodu do důchodu 31. 3. 2000.

Pokud by si někdo myslel, že odchodem z funkce výkonného ředitele svazu zůstane Antonín Kratochvíle bez práce a bude jen odpočívat, velmi by se mýlil. Nastupuje období, které je pro české pivovarství možná stejně přínosné jako veškerá jeho dosavadní činnost. Velmi intenzivně zahajuje vlastní publikační a vzdělávací činnost. Nejvíce je známá jeho lektorská činnost na Pivovarsko-sladařských dnech a členství v redakční radě odborného měsíčníku Kvasný průmysl. Napsal řadu odborných i populárních článků o českém sladařství a pivovarství. V roce 1983 vyšla jeho kniha „Lahvárenská technika“, je spoluautorem učebnice „Technologie sladu a piva“ vydané v roce 2000 a v současné době je v tisku kniha „Pivovarství českých zemí v proměnách 20. století“.

Od roku 1993 je také soudním znalcem v potravinářském průmyslu pro oblast pivovarství.

Antonín Kratochvíle působil i jako pivovarský poradce v Číně a Polsku, kde rovněž publikoval. V roce 2002 byl zvolen členem představenstva společnosti DRINKS UNION, a. s., kde působí doposud. Český svaz pivovarů a sladoven jej zvolil svým čestným členem.

Ing. Antonín Kratochvíle je ženatý, má dceru a jeho syn Petr, který je pátým pokračovatelem dynastie Kratochvílů, po absolvování ČVUT působí v oblasti potravinářských strojů.

Když jsme se Antonína Kratochvíle zeptali, má-li něco, co by se dalo nazvat celoživotním mottem, říká: „Mám pivovarské řemeslo nesmírně rád – vším, čím jsem byl, byl jsem rád. Každá práce, kterou jsem dělal, měla své zvláštnosti, své kouzlo. A navíc jsem měl velké štěstí – měl jsem možnost během své kariéry poznat řadu vynikajících sladařských i pivovarských odborníků a všichni bez výjimky měli svou práci rádi. Byli to lidé, kteří mně předali řadu cenných znalostí i zkušeností. O to se teď snažím i já – aby se české pivovarství a sladařství dále zdárně rozvíjelo.“

Tisková informace Českého svazu pivovarů a sladoven.