Pivní zážitky v Zemi zaslíbené - II.

Izrael nepatří rozhodně mezi pivařské velmoci. Pivo muselo o své místo na slunci svádět boj především s vínem. Jeho pěstování se v Izraeli dobře daří, výroba má patřičnou tradici i mezinárodní věhlas, víno hraje svou úlohu i v náboženských úkonech. V životě Židů usazených v Palestině po staletí má víno spolu s některými destiláty z hroznů tradiční roli. Tu pivo zcela postrádá. Jeho vstup na scénu přichází vlastně až s vlnou sionistických osadníků, kteří se začali vracet do Palestiny z židovských komunit po celém světě na počátku 20.století. Do své pravlasti přinesli z diaspory celou řadu zvyků a způsobů, a pití piva bylo jedním z nich.

Dnes je pivo pro většinu lidí v Izraeli především nápoj k uhašení žízně, pro mladé lidi pak nezbytný společník při nočních radovánkách v barech a na diskotékách. Izraelci na venkově pijí pivo většinou doma a na návštěvě u přátel. Pokud se nejedná o ortodoxní Židy z některé ze sekt, kteří pochopitelně pivo a alkohol vůbec odmítají zcela.

Náboženství také zakazuje konzumaci piva během šábesu, tedy období od pátečního západu slunce až do následujícího západu v sobotu. To je na druhou stranu období, kdy se rodina schází, případně zve či navštěvuje své přátele. Oblíbenou zábavou je grilování masa a pokud se nebere náboženství až tak přísně, takové maso se pochopitelně zapije vychlazeným pivem.

Naši izraelští přátelé, kteří nás pozvali o šábesu na návštěvu, demonstrovali své „volnomyšlenkářství“ kromě příjemně propečených vepřových kotlet (nad kterými by žádný rabín právě nejásal) i plnou lednicí plechovkových piv. Našel jsem mezi nimi i českého reprezentanta v podobě černých Krušovic, jejichž plechovka s hebrejskými nápisy působila docela exoticky. Dalším zajímavým pivem v plechovce bylo Posolsky Beer. Vzpomněl jsem si na známý ruský Posolský monastýr, v čemž mi dával za pravdu i typický ruský bohatýr na plechovce. Ani mí židovští přátelé ale nedokázali dešifrovat, jestli celkem chutná desítka, která se ukrývala uvnitř, pochází z Ruska nebo byla vyrobena v Izraeli. Obojí je možné. V 80. a 90. letech se do Izraele přistěhovalo velké množství nových osadníků ze zemí bývalého SSSR a přinesli si s sebou i své chutě a výrobky, izraelský trh je dnes velmi zajímavým odbytištěm například pro moskevský pivovar Baltika. Na Posolské pivo jsem narazil několikrát a rozhodně to nebylo to nejhorší, co mě mohlo potkat.

Jak vyplývá z předchozích řádků, pro většinu Izraelců je pivo nápojem každodenní spotřeby, kterému nepřikládají nějaký specifický význam, který ale mají rádi. Především u mládeže svádí s vínem úspěšný souboj, i díky marketingu obou velkých pivovarů. Oba se ubírají podobnou cestou jako výrobci piva u nás: spojují své jméno s různými kulturními a sportovními podniky. Úspěšný basketbalový tým, který zvítězil v roce 2001 v Evropském poháru, nese jméno Maccabee Tel Aviv, fotbalové mužstvo z Haify, pravidelný účastník evropských pohárů, má rovněž v názvu toto prémiové izraelské pivo.

Na druhou stranu, díky malé konkurenci se oba výrobci podle názoru mnohých znalců orientují spíše na kvantitu výroby než na její kvalitu. Opravdový milovník zajímavého piva je v Izraeli dlouhodobě odkázán na import. Pokud bydlí v Tel Avivu, má přece jen štěstí v tom, že může navštívit jediný restaurační pivovar v Izraeli, Tel Aviv Brewhouse.

Pivovar sídlí v Rotschild Street 11 a ve své stálé nabídce má tři piva: světlý, lehký pils Quantum, ležák Moonhine a tmavý ležák Master's, patrně nejlepší z trojice. Neměl jsem bohužel možnost pivovárek navštívit, ale podle sdělení několika mých přátel rozhodně příjemně oživuje dost skrovnou pivní scénu v Izraeli. Tu jsme si představili vlastně skoro celou. I když, ne docela.

Západní břeh Jordánu patří spolu s pásmem Gazy k palestinským samosprávným územím. Oblast, která snad v budoucnu bude samostatným státem arabských obyvatel Palestiny, je často skloňována ve zpravodajstvích po celém světě, bohužel především ve spojení s islámským terorismem, namířeným proti židovské okupaci. Hledat na tomto území pivovar by napadlo asi jen málokoho. A přece existuje, a přes všechny těžkosti, které si my, Středoevropané, jen těžko dokážeme představit, čile bojuje o svou existenci na pomyslné pivní mapě světa.

Taybeh Brewing Copany byla založena ve stejnojmenné vísce na okraji města Ramallah v roce 1995 jako první čistě palestinský pivovar. U zrodu vaření piva stáli dva bratři, David a Nadim Khouri, kteří se po mnoha letech strávených v Americe vrátili domů, aby se své vlasti zúročili v cizině získané zkušenosti (Pamatujete? Přesně stejně postupovali před lety židovští přistěhovalci při budování státu Izrael). Pokud vás překvapí, že si vybrali právě pivovarnictví, když pití alkoholu islám netoleruje, je třeba připomenout málo známý fakt: menší část palestinských Arabů je křesťanského vyznání. Rodina Khouriových patří k nim.

Ve svém pivovaru vaří s hrdostí podle německého předpisu o čistotě Reinheitsgebot pivo ve třech variantách. Původní světlý ležák, plněný do lahví i sudů, doplnily v roce 2000 tmavý Taybeh Dark a světlý Taybeh Light, oba v lahvové podobě. Dostupnost těchto piv je bohužel, tak jako mnoho jiných věcí na palestinských územích, limitována momentální politickou situací. Zatímco koncem 90.let, v době optimismu po mírových dohodách z Osla, jel pivovar na svou plnou kapacitu (5 000 hl ročně) a 80 % produkce bylo vyváženo do Izraele, dnes budete hledat Taybeh Beer v Jeruzalémě nebo Jaffě jen těžko. Po vypuknutí druhé intifády se export téměř zastavil, takže pivovar je odkázán pouze na palestinský trh. Z náboženských důvodů pochopitelně nemůže distribuovat pivo v muslimských městech Hebron, Nablus a Jenin. Není divu, že výroba výrazně poklesla, stejně jako počet zaměstnanců. Nezaměstnanost je přitom jedním z klíčových problémů na palestinských územích.

Bratři Khouriové se ale nevzdávají. Při čekání na oteplení izraelsko-palestinských vztahů udělali zajímavý krok ke zviditelnění své značky: pivo Taybeh je prvním palestinským výrobkem, který se licenčně vyrábí v Německu. Nezbývá než doufat, že v budoucnu nastanou pro všechny obyvatele židovských i palestinských území klidné mírové časy a návštěvník biblických míst se bude moci osvěžit pivem podle své chuti, bez ohledu na to, kde bylo uvařeno.