Minipivovary 2005 (Závěrečná hodnotící zpráva)

Zde se do pomyslné extraligy nominovali Avar, Bernard, Krakonoš a Svijany. Utvrzovalo se předporozumění, že lepší jsou piva nepasterovaná než pastery, kvasnicová než filtrovaná a mnohdy piva z malých pivovarů než z nadnárodních molochů. Vydali jsme se ověřit, zda to platí i v případě nových minipivovarů v našem kraji.

Ale zpět k naší výpravě. Já sám jsem vlastně začal již v předvečer pivního putování. V restauraci Sýpka v Dobré jsem koštoval pivo Artur´s od lihovarníka Kwaczka. Kvasničák v nádherném kryglu chutnal znamenitě. Dobrá to předzvěst následných radovánek.

Na kopřivnickém nádraží se nás sešlo sedm. Počet účastníků hlučínské expedice byl tak překonán více než dvojnásobně. Vydali jsme se na hrad Šostýn. Ano, vyskytli se remcalové, kteří tvrdili, že to do pivní exkurze nepatří. Nicméně krátký výstup znásobil naši žízeň a pár zážitků s lesními obyvateli přispělo k dobré náladě.

Ta se však zhoršovala, když v Kopřivnici jsme zažili první zklamání. Lašský Vulkán nebyl v hostinci, kde dle místních kdysi byl a Herna Bonver nabízela namísto Bonu ze Zašové Radegast. Kopřivnickou pověst tak zachraňovala Žába u Interhotelu. Kvasnicový Vulkán skutečně čepovala a byl velmi dobrý. Barvou i chutí připomínal Weissbier. Výhradu bych snad měl k radegastovské výšce, do které nám Vulkán čepovali. Kolega Dan okusil i výtečná kachní játra s cibulkou. Snad bych ani neměl říkat, že se mezi námi vyskytla černá ovce, jež si namísto poctivého piva objednala nošovickou desítku. Ale pojďme dál.

I když v plánu byly pěší přesuny, využili jsme dobře fungující veřejné dopravy k přesunu na štramberské náměstí. Prozradím rovnou, že zde nás čekal vrchol celé pouti. Zde, na krásném náměstí, opravili osvícenci barák i se sklepy a zasvětili jej výrobě a prodeji skvostného Trubače. V pěkných prostorách čepují vynikající kvasničák do osobitých kryglů a podávají chutnou krmi. Nejsem bohužel schopen vyjmenovat vše, co jsme si dali, jelikož se jednalo o desítky chodů a sličná, leč neoptimistická výčepní se měla co ohánět. Zvládla to se ctí.

Dan si krom jiného dal dva druhy zavináče, klobásu, škvarky a sádlo, já měl něco hovězího a další mohou referovat osobně. Jediným slabším bodem byl bavorský bramborový salát, jenž zaostával co do barvy i chuti. Již teď se těším na další návštěvu Štramberku.

Nenavštívím ovšem hotel Šipka. Zde jsme se totiž po jakémsi roztroušení opět našli, ač dívky nás v této fázi opustily. Pět zbylých borců musilo konstatovat, že Plzeň může být nepitelným nápojem a ani jinak hotel Šipka nezaujal. Přemístění do Nové školy bylo zato dobrou volbou. Zde sympatický a po nabídnuté domácí klobásce nevídaně vstřícný mladík čepoval zdařilý Granát do půllitrů. Staropramen přes svou příslušnost k belgickému kolosu vaří pořád slušné pivo, samozřejmě a bohužel pasterované.

Ráno na Štramberské trúbě bylo romantické. Výhledy překrásné. Jelikož Pivovar měl zavřeno, využili jsme dobrých služeb hospody hned naproti. Kuba a já jsme projevili dobrý instinkt objednáním si Holby, která se ukázala býti velmi příjemným překvapením. Jelikož jsme zjevně byli první, kteří si dali ten den toto pivo, výčepní poctivě vylila pár půllitrů a nám načepovala vynikající ranní pivko.

Do Příbora jsme sympatickým vláčkem ještě v pohodě dorazili. Hledání Freuda nebylo úplně snadné, jelikož Dana posílali opačným směrem, leč jsme došli. Do Oázy. Nebyl to nóbl podnik pro rozmazlence, jakými jsme. Pivo bylo ale poctivé, kvasnicové, dobré. Společnost nám dělal místní štamgast. Sdělil nám mimo jiné, že pivo se vaří přímo ve sklepě pod hospodou, že majiteli pomáhal a že ten si sám vyrábí i slad. Štamgast ovšem pomalu upíjel radegastovskou desítku. Nepohrdl Danovou slivovicí. Po napití dlouho mlčel…

V Hotelu Slávia na náměstí v Příboře jsme strávili až příliš dlouhý čas. Reálie: spousta lidí včetně zahraničních, nekonečné čekání, které jeden z nás nezvládl a komentoval neartikulovanými výkřiky, bohatý jídelní lístek, z něhož většina nebyla k mání, parodie na halászlé, hrachovka ze sáčku, česnečka bez česneku, vysušené maso, slušná Plzeň a slušná nošovická desítka (mimochodem snad nikde v oblasti nenabízeli Radegast Premium, jen desítku a k tomu Prazdroj).

Přesun na Hukvaldy byl trochu zázrak, který jsme v tu chvíli myslím nedokázali docenit. Za střízliva by to určitě nešlo tak hladce. Dolnosklenovská krčma nás hned oslovila portréty nesčetných štamgastů, kteréž jsme zanedlouho poznávali i v reálu. Výčepní na otázku, zda mají Hukvaldské pivo, odpověděl: Myslím, že jo. Po rozčepování se vzdálil se slovy: Za půlhodinku jsem zpátky. Dan po prvním napití prohlásil: To je ale zklamání. Martin také nehodnotil v superlativech. Soudím, že pivko, ač světlejší a možná méně hutné, bylo velmi dobré a pitné, což dokazovaly přibývající čárky na naší účtence.

Kam příště? Objevily se návrhy na výlet po lihovarech. Plédoval bych zůstat u piva, neb mé tělesné ústrojenství tak mi radí. Závislí jsme na nabídce pivovarů. Přejme si tedy vznik dalších chmelových lázní, kteréž budu na www.svetpiva.cz sledovat. Nebyl bych ani proti variaci na letošní zájezd. Stýská se mi po Hlučíně. Pořád jsem nepil Bon. Nepil jsem ani Valáška a stýská se mi po Valašsku. Krkonoše s Krakonošem. Brněnský Pegas. Minipivovary v Čechách…