Čtyřdenní pracovně-pivní cesta po Moravě (II. - v naději středa…)

Že by nedostatek vápníku? No jo, asi ano. Gambrinus, ať už vyrobený kdekoliv, určitě není zdrojem důležitých stopových prvků…

Jahodový kefír dokonale vychutnávám při ranní siestě ve Valašských Kloboukách. Sluníčko svítilo, modrá obloha bez jediného mráčku, na březen velmi příjemné teploučko, po bolesti hlavy ani památky. A ta chuť jahod…Prostě zase jednou začal den dobře. Doufám, že i jeho konec bude stejně pohodový, zakončený skvělým pivem. Zas tolik přeci nechci. Jeden tip na přenocování v doprovodu v tomto kraji unikátního moku již mám. Uvidíme, jestli vyjde. Než to zjistím, musíme ujet hodně kilometrů a vyřídit spousty pracovních povinností.

Obrovská škoda, že jsme včera nedorazili o 7 km dál. Žádná velká vzdálenost. Chuťový rozdíl mezi „Gé“ a Samsonem je neporovnatelný…Malý, dobře vypadající rodinný penzionek a jihočeské pivo na čepu v těchto luzích a hájích? Hm, zajímavé. Jenomže to je kdyby. Aspoň mám tip na příště. Vida, v Lidečku Budějovický měšťanský pivovar opět. Hned naproti humpolecký Bernard a já myslel, že tady to má obšláplé jen „Pohanský bůh“ Radegast. Inu jedno mudrosloví praví „pod svícnem největší tma“…

Obecní cedule oznamuje Vsetín. Já dodávám Valášek. Právě se rodí velká příležitost nechat naplnit jeden ze dvou prázdných soudků vynikajícím nefiltrovaným pivem, popřípadě si ho zakoupit ve 2 l PET lahvi. Bohužel je devět. Zavřeno. Dvakrát škoda. Chtěl jsem se i zeptat jak to aktuálně vypadá s penzionem, na můj vkus ho nastavují nad pivovarem nějak moc dlouho. Sem totiž jezdím každé tři měsíce a představa „zaplácnutí“ dvou much jednou ranou…víc než lákavá. Pořád není moc hostinských pivovárků s přespáním.

Mezi Rožnovem pod Radhoštěm a Valašským Meziřičím leží dědinka Zašová. Pivním synonymem k ní jest Bon. Jenomže Roman Holoubek se dle našeho včerejšího telefonátu vyskytuje v Hradci Králové a bez něj by neměla naše návštěva to úplně správné kouzlo. Na nefalšované valašské pivo doufám už brzy zajdu u nás v Brně. Snažím se sebevíc, aby to už někde vyšlo…Teda trvale!

Z „Valachů“ sjíždíme blíže Hostýnským vrchům. Do městečka Kelč. Nic zvláštního. Proto míříme „nahoru“. V Novém Jičíně taky kdysi (úplně dávno to určitě není) fungoval mini. Dnes tady dominuje zejména nošovické a plzeňské pivo. Na pumpě s červeným koníkem ve znaku registruji několik pohozených prázdných lahví od rakouského kultovního piva Edelweiss (prodává se v třetinkách za 24, Kč díky Starobrnu už i v Brně v Intersparu).

Oba malé soudky stále čekají na „svého hosta“. Nepřijde ani z blízkého Štramberka, Kopřivnice či Dolního Sklenova…A tak blízko jich. Proč? Namířeno totiž máme na opačnou stranu a jsme poněkud ve skluzu. Odry, Fulnek, Studénka. Dostáváme se na dosah Ostravy a jejího „zlata“. Poprvé vidím nové lahve Ostravaru ve Staré Vsi nad Ondřejnicí. Po cestě do kdysi „ocelového srdce republiky“ se necháváme strhnout pěkným poutačem na možnost ubytování. V restauraci útulného penzionu teče Pilsner Urquell a obligátní soukmenovec Radegast. Díky. Zatím není kam spěchat. Další příležitostí pro přespání nabízí Krmelín a Penzion Šindlerův dvůr s na Ostravsku málo viděným Budvarem. Můj plán je pivně mnohem zajímavější...

V Ostravě se pomalu šeří, ještě zbývá vyřídit Frýdek-Místek. Touha po kvalitní „pěně“ urychluje naši práci a my tak s klidným svědomím můžeme druhý den prohlásit za pracovně ukončený. Už abychom byli v Malenovicích. V Hotelu Rajská bouda totiž čepují „rajské“ Hlinsko. Společně s Nošovicemi a Plzní tu tvoří stabilní pivní trio již několikátý rok. Nedávný kontakt s ním (navíc kvasnicovým a s rýží…), taktéž v pro něj netradičním místě, v Českých Budějovicích, se mně hluboce vryl do pivní paměti a patřil k velkým zážitkům (Jirko, znovu díky za něj!). Co vidím během krátké chvilky, teče z pípy kupodivu nejvíc. Příjemný pohled, brzy vystřídaný špatnou zprávou číšníka. Volný pokoj už není…

To je pech. Nezbývá než doufat v lepší zítřek. Sjíždíme o něco „níže“, kde bereme zavděk penzionem „U hvězdičky“ v Nové Vsi. Pod svitem pravých hvězd vystupuje ve tmě obrys Lysé Hory. Před námi pak do dáli září zelený neonový ovál s nápisem tady víc než dominujícím. Radegast. Mít víc času, hlavně světla, šli bychom po stopě nevšední kořisti jako vytvalí angličtí bíglové...Na druhou stranu najít tady něco mnohem pivně „menšího“ (s výše uvedenou výjimkou Rychtáře, potvrzující pravidlo) je úkolem nadlidským. Takže znovu osobní setkání s gigantem, opět pocházejícím z nošovické megavarny. Tentokrát se pro změnu jedná o tu originální, chrlící do okolí silný lokální brand. Proto přistupuji k tomuto „milionářskému synkovi věhlasného táty“ poměrně smířlivě. Pravda, „zrychtován“ nebudu, Gambrinus to zaplaťpánbůh ovšem také není.

Sám od sebe bych si „Radka“ asi nevybral. Mám „jedinečnou“ možnost se po delší době přesvědčit a porovnat jak chutná výstavem druhý z českých, první z moravských, velikánů. Specifický silnou orientací na „okolí svého komína“ (dá-li se vůbec o pivovarském komínu v pravém slova smyslu hovořit) a jemuž podpora z řad místních pivařů rozhodně nechybí. Až za hrob. Za druhé sbírá v poslední době pro někoho možná překvapivě prestižní ocenění na renomovaných zahraničních soutěžích. Především prémiový ležák. Objektivně prohlašuji, chutná mi! Správně „CK vyleželý“, typická, ničím nešizená hořkost, výrazně suché doznívání. Dobře se pije, hlava po něm nebolí! Platíčko pilulek tak po celou noc zůstává vedle postele netknuto…