Sonda do pivního světa jednoho z řeckých ostrovů (II.)

Našinec zvyklý z domova na určitý standard úrovně pivní kultury musí tady ledasco tolerovat. Nebo se o to alespoň snažit. Nacházíte se totiž v zemi, kde vztah domorodců k pivu není takový jako u nás. V žebříčku popularity je (zatím) až za vínem a kávou frappé. Čímž je řečeno hodně.

Někdy to bylo opravdu těžké a šlo to jen s jistým sebezapřením. Zatímco instantní kávu s mlékem, cukrem, kousky ledu a brčkem připravují Řekové s náležitou péčí a dají si na tom patřičně záležet, k pivu se chovají jako ke zcela běžnému nápoji. Jediné co musí především v těch vedrech splňovat, je býti patřičně vychlazeno. To, že místy bylo přechlazeno, s tím si hlavu rozhodně nelámou. Nevím přesně co je a jak chutná Ice beer, ale možná už jsem tuto zkušenost prožil, aniž jsem o tom dopředu věděl.....

Když jsem si jednou večer u hotelového baru objednal svůj doušek Mythosu, nestačil jsem zírat. Barman otevřel obrovský mrazák, vytáhl z něj totálně namraženou sklenici, pokrytou masivní vrstvou jinovatky a načepoval požadovanou míru. Naštěstí netrvalo příliš dlouho než námraza na sklenici pod tíhou vysoké teploty povolila. V opačném případě hrozilo přimrznutí pivařovy ruky nebo úst ke sklu. Pochopitelně, že tekutý obsah uvnitř tím znatelně chuťově utrpěl. Teploměr jsem sice u sebe neměl, odhaduji však teplotu v těsné blízkosti 0oC...

Jinde jsem byl zase svědkem jiného, pro Čecha taktéž těžko pochopitelného jevu. To když si jeden z páru objednal pivo a druhý frappé. Obsluha natočila nejdříve pivo s krásnou bohatou čepicí a posléze došlo na přípravu kávy. Než ji však dokončili se vším všudy a obojí zároveň donesli na stůl, uplynula určitá doba. Zatímco frappé si tu svoji hustou sametově vyšlehanou pěnu drželo, ta pivní ztratila na kráse a jaksi zvadla. U nás by si žádný pikolík, ani ze IV. cenové skupiny, nedovolil donést na stůl takovéto pivo. Tady se však na vás při donášce ještě pěkně zasmáli a podali vám účet k zaplacení. A šmytec..Pokud jste na tento „nešvar“ ale upozornili, náprava byla sjednána velmi ochotně a promptně.

Pivo si můžete dát na Thasosu prakticky v každé restauraci. Ty, které nabízejí „draught beer“ (čepované) jsou samozřejmě v převaze. Taky to mají náležitě zviditelněno. Zejména pro lepší orientaci turistům, kteří je v této podobě požadují. Aby měli v tom nepřeberném množství všelijakých osvěžoven zcela jasno a věděli, kde mají to jejich. Ono se totiž nedá dost dobře spoléhat na vývěsní štíty jako u nás. V Česku většinou odpovídá venkovní reklama na hospodě značce točeného piva. Ne tak v Řecku. Tam jsou některé hospůdky doslova v obležení hned několika pivních poutačů. To ale vůbec neznamená, že všechny jsou „draught“. Většinou měli pouze jednu, maximálně dvě, venkovním štítem se nabízející. Zbývající pak pouze „bottle“ (v lahvi).

Hodně však bylo i osvěžoven, kde pivní menu zahrnovalo jen lahváče. Především šlo o typické kafeterie a malé taverny, výjimkou v tomto nebyly ani lepší restaurace, kde bych čekal obojí.

Pivo se v hospodách čepovalo výhradně do masivních silnostěnných sklenic. Tedy žádné tenké štucy, známé z Čech. Ty tady prostě nemají (nebo jsem je nikde neviděl). Tak třeba Mythos se podává ve vysokých „pohárech“ s velkým ouškem, konkurenční Alfa zase v šestihranné sklenici. Ve většině případů odpovídá i značka piva logu na přineseném skle.

Heineken, Alfa a Amstel se někde točily ze zvláštních výčepů na kolečkách. Připomínaly mně takové ty mobilní zmrzlinové stánky. Převážně byly umístěny hned u vstupu do restaurace. Návštěvník tak měl zcela jasno v tom, které pivo mu bude, pakliže zasedne, nabídnuto. Zůstávalo už jen na něm, zda mu to vyhovuje nebo půjde o dům dál.

Lepší restaurace, popřípadě ty, které měly v nabídce vícero piv, vždy uváděly v závorce za značkou zda se jedná o domácí (greek beer) nebo zahraniční pivo. Slovíčko „imported“ se hlavně objevovalo na plechovkách v místních marketech.

Protože na Thasosu tráví dovolenou hodně Němců, z domova běžně zvyklých na pivní mixy, nebylo problémem si je dát i tady. Vybírat jste mohli mezi radlerem (pivo + citron), dieselem (pivo + cola) a alsterem (pivo + orange). Ten nabízel Amstel.

Samozřejmě jsem byl také zvědav, zda se při svém ostrovním rekognoskování setkám s českým pivem. V Limenarii, druhém největším městě Thasosu, se na jednom baru pohupoval vedle loga belgické Stelly typický červenobílý štít Budějovického Budvaru. Zajímalo mě jestli ho tady i nabízejí. Při ohledání jsem zjistil, že už ani Budvar, ani Stellu nemají. Podruhé jsem se kontaktoval s domovem při výletu autem okolo ostrova. Ve Skala Prinu, přístavu, odkud se také můžete dostat trajektem na pevninu se v nádherném prostředí zelené zahrady, ve stínu vzrostlých stromů, nacházela milá hospůdka. Pokud jste si v ní objednali pivo (Mythos), dříve než jste ho dostali, položil před vás barman podtácek hanušovické Holby. Řecko je totiž jednou ze zemí, kam pivovar z podhůří Jeseníků exportuje. Že by tady ale nikde neměli náš produkt se mi věřit nechtělo. Nakonec jsem ho našel (třetinkový Budvar) v „thasoské pivní galerii“ hlavního města Limenas, což už bylo zmíněno v I. dílu.

I přes některé specifické zvláštnosti, budu na zdejší pivní svět vzpomínat jen v tom nejlepším. Doma mně bude chybět ta nenapodobitelná báječná atmosféra, panující ve zdejších hospůdkách. Navíc dotvářená nenásilnou podmanivou řeckou hudbou (jaký to kontrast oproti lacinému a ubohému popu, který je tak často slyšet z reproduktorů u nás) a vždy milou, ochotnou a usměvavou obsluhou. Tady si totiž můžete v klidu, jak dlouho chcete, jen sami pro sebe vychutnávat a užívat to své pivo a přitom hledět na překrásně šumící moře nebo jen tak nezávazně pozorovat okolí bez pocitu, že někomu vadíte….

Po návratu z dovolené jsem sice v jedné nejmenované hospůdce dostal lepší a levnější pivo, ale taky naprosto jasně poznal, že je na mě pohlíženo jako na otravu z ulice co někoho jen zdržuje..Bude chvíli trvat, než si zase zvyknu. Naštěstí Thasos není daleko……