Pivně-turistické postřehy z Nymburka

Nymburk mě přivítal nevlídnou, zataženou oblohou, jež příliš k turistickým toulkám nepřála, spíše zvala do tepla hospůdky k půllitru piva. Letní zahrádky byly osiřelé, ač datum v kalendáři spíše předpokládalo jejich zaplnění.

Z nymburského hlavního vlakového nádraží jsem vyrazil do centra města širokou Palackého třídou. Už asi 200 metrů od nádražní budovy jsem na pravé straně uviděl první logo Postřižinského piva nad hospodou. Šlo o restauraci Dělnický dům. Pípy zde nabízely Pepinovu desítku a Francinův ležák. Navíc ještě výčepní Gambrinus. Otevírací dobu zde mají také lidovou, již od 8:00.

Palackého ulicí jsem poté mířil stále rovně do centra města. Minul jsem několik obchodů s potravinami a s uspokojením zaznamenal přítomnost nymburského piva. Měli tam celý lahvový sortiment kromě speciálu Bogan. Na obvodu dnešního centra města, jež bylo po celý středověk nedobytnou pevností, se zachovaly hradby a příkopy, tzv.Malé a Velké valy. Hradby jsou nejzachovalejší přímo na březích Labe. Doporučuji navštívit, stejně jako kostel sv.Jiljí ze 14.století. Střed města příliš nenasvědčoval tomu, že místní pivaři mají možnost konzumovat pivo zde uvařené. V restauracích vévodily Krušovice, Gambrinus, Budvar. Ale na to jsem si při návštěvách obdobně velkých měst s obdobně velkými pivovary tak nějak zvykl. Na náměstí Přemyslovců jsem nalezl dvě větší samoobsluhy Jednoty Nymburk, kde kromě ostatních druhů Postřižinského piva měli i hledaného světlého speciálního Bogana.

Můj tlumok se pomalu začal zaplňovat. Nechal jsem tam ještě kapánek místa, neboť jsem měl v úmyslu zamířit do pivovarské prodejny. Chvíli jsem se ještě poflinkával po břehu největší české řeky. V ústech mi už nějak vyschlo a tak jsem se začal poohlížet po šenku s místním pivem. Což byl problém. Nicméně přálo mi štěstí a já našel pár kroků od náměstí v novostavbě nadohled kalného Labe hospůdku s názvem City Pub. Mladá baculatá šenkýřka čepovala Pepinovu desítku za 11 Kč, světlou jedenáctku Zlatovar za 13 Kč a Francinův ležák za 15 Kč. Za 16 Kč tu našinec mohl pořídit i lahvového Bogana. Šlo o opravdovou zakouřenou lidovku. Nechyběla televize s nováckým pořadem Eso, většina štamgastů však spíše hovořila, četla nebo jen tak zírala okny do sychravého dne, proplachujíc vnitřnosti chladným Postřižinským pivem. Před polednem se mnozí zvedli, vytáhli zpod stolu igelitové tašky se sobotním nákupem a zamířili k domovu, těšíc se na teplý víkendový oběd. Někteří pokračovali dále v popíjení, jelikož je doma čekal pouze prázdný byt a poloprázdná lednice.

Pivo zasytí, říká se v populárním seriálu Hospoda. Metrákový chlap na barové stoličce u výčepu snímal pohledem přeplněné tričko servírky. Na vzájemně spojených stolech ležely zelené Postřižinské ubrusy s červenobílým znakem Nymburka.

Vedení nymburského pivovaru však musí být s prodejem v této hospůdce spokojeno, protože pivo se tu doslova chlastalo. Podobné výčepy zvyšují výstavy pivovarů. Zamračená obloha nad městem nepůsobila příliš „pábitelsky“, nicméně v hospůdce, kde jsem popíjel studenou nymburskou dvanáctku, by se určitě panu Hrabalovi, uprostřed „obyčejných“ lidí líbilo. Měl jsem ještě chuť jet hledat onu hrabalovskou atmosféru do hájenky nedalekého Kerska, ale nejisté počasí mě nasměrovalo jinam.

S blížícím se polednem jsem se s ostatními členy výpravy vydal lávkou přes široké Labe k pivovaru. Stojí na levém břehu, ve čtvrti Zalabí. Po přechodu lávky pro pěší a kola se dáte stále doprava a nemůžete areál minout. Budovy pivovaru stojí mezi řekou a železniční tratí směr Lysá nad Labem, brána je na frekventované ulici Pražské. Hned vedle vchodu je Pivovarská prodejna. Otevřeno zde mají kromě pondělí, od úterý do pátku 10 – 18 hod., o víkendech od 12 – 18 hod. Jedná se ve skutečnosti pouze o okýnko s prodejem celého sortimentu lahvového piva. Ceny piv: 9°světlé výčepní – 6 Kč, 10° světlé výčepní – 7,50 Kč, 11° Zlatovar – 9 Kč, 11° Tmavý ležák – 9 Kč, 12° Francinův ležák a 13° Bogan – 10,50 Kč. Sklenice či jiné sběratelské předměty, včetně etiket, tu nehledejte. Sehnat se dají pouze ve všední dny do 14:00 v kanceláři MTZ pivovaru. Prostor před oknem je zastřešen a nalézají se tu dřevěné stoly a lavice, otvírák na řetízku vypovídá o účelu místa. Zakoupil jsem tu světlou specialitu Májový ležák, jenž byl uvařen k oslavám výročí založení pivovaru, které se konaly 18.6.2005.

Rok 1895 je rokem, který se do dějin Nymburka zapsal jako rok, kdy přičiněním ředitele nymburského cukrovaru Hanuše Karlíka a místního advokáta Václava Krounského vznikla společnost s "ručením obmezeným" Nymburský pivovar, s. r. o. Nová firma byla úředně zaprotokolována výnosem c. a k. krajského soudu v Mladé Boleslavi koncem dubna 1895. Ihned zajistila volné vypisování podílů a akcií a ze získaného kapitálu se ještě na jaře na nymburském Zálabí začalo s výstavbou sladovny. Na jaře 1897 pak začal rychle vznikat i samotný pivovar. Slavnostně byl zprovozněn 19. března 1898, když ještě do konce roku vystavil 17 780 hektolitrů piva.

Měl jsem sice v úmyslu na dřevěných lavicích v pivovaru s lahvovým Postřižinským chvíli posedět, bohužel však čas to nedovolil. Bylo třeba se vydat na zpáteční cestu. Poslední mé setkání s točeným pivem z Nymburka proběhlo na hlavním vlakovém nádraží. V útrobách zdejšího bistra točí světlou desítku za 13,50 Kč a jedenáctku za 14,50 Kč. Musím napsat, že zde, ač ve stoje, mi pivo chutnalo nejvíce. Na stěnách tu visely velké fotografie z filmu Postřižiny, v chladnici se skleněnými dvířky čekal na zájemce celý lahvový sortiment piva.

S Nymburkem jsem se rozloučil s přeplněným batohem zdejšího piva a s příjemnou chuti Postřižinského moku v ústech.