Pivní slavnosti ve Velkém Březně

Letos na návštěvníky areálu velkobřezenského pivovaru opět čekalo pivo, exkurze v pivovaru (prý i s ochutnávkou) a zábava, včetně atrakcí pro děti. Já dorazil zpožděným (půlstoletá technika občas selže) vlakem až v podvečer.
Nejedná se o mimořádnou historickou jízdu u příležitosti pivních slavností, motorák z padesátých let (ř. 830) jezdí do Velkého Března pravidelně.

Cestou od nádraží k pivovaru nás provázely tóny dechovky, která na pódiu právě vyhrávala. Jsem k tomuto žánru vcelku smířlivý, ale vzhledem k o něco méně tolerantní manželce jsem byl docela rád, že hudba již asi v půli cesty zmlkla.

Vstupné letos bylo 65 Kč, v ceně bylo jedno pivo. Loni jsem se ve článku věnovaném pivním slavnostem v Lounech nad vstupným pozastavoval. Společnost Drinks Union mi v reakci pod textem ústy Jiřího Štesla vysvětlila, že pivní slavnosti jsou i tak prodělečnou záležitostí. A je pravda, že od té doby můj názor na tuhle věc taky prodělal určitý vývoj, takže nad vstupným se už moc nepozastavuji.

V pivovaru jsem se měl sejít s bratrem a otcem. Poté, co jsem je vyhledal, mě zarazily jejich zkoprnělé výrazy. Důvod jejich sklíčenosti nebylo tak těžké odhalit: postarší moderátor zrovna vyprávěl vtipy… Kulturnímu a zábavnému programu na jevišti jsem pak raději pokud možno nevěnoval pozornost. Zaujala mě jen poměrně originální soutěž – tanec s (prázdným) kegem nad hlavou. Nutno dodat, že tentokrát jsem moderátora prozměnu ocenil, dával „tanečníkům" svými pokyny „dolů – a teď nahoru!" docela zabrat.

Tanec s kegem. Třetí soutěžící již vzdal.

Další věcí, která mě zarazila, byla poměrně malá účast. Hlavně ve srovnání s rokem 2003, kdy bylo v areálu velmi nabito a i přes slušný počet výčepů se tvořily dlouhé fronty. Přitom vedro bylo (pokud si dobře pamatuji) srovnatelné. Tehdy jsme se pro obrovský zájem o akci naskládali do vlaku do Velkého Března jen díky nesmírné chápavosti a toleranci vlakové čety. Článek v Ústeckém deníku hovoří o stovkách návštěvníků, tehdy to vypadalo snad na tisíce. Kde byli všichni žíznivci letos?

Na čepu byly všechny druhy Březňáku (jen 14% jsem nikde nezaregistroval) a 11% Zlatopramen. Pivo bylo samozřejmě skvělé. Tady, u slova „samozřejmě“, přiznávám svou sníženou objektivnost. Pro Březňák mám totiž velkou slabost a v mém „pivním hodnotovém žebříčku“ stojí zatraceně vysoko. Nejen díky prestižním oceněním, která Březňák čas od času získá, si ale myslím, že mé chuťové preference rozhodně nejsou moc ujeté.

Cisterna, u které se čepovalo nefiltrované pivo. Je patrné, že na slavnostech není zrovna narváno.

Z nabídky piv byl jednoznačně (a nikterak překvapivě) nejlahodnější nefiltrovaný ležák. Kvůli této pivní pochoutce se vyplatí jednou za rok si udělat čas a pivní slavnosti ve Velkém Březně navštívit. Při jeho ucucávání jsem si vzpomněl na Tomáše Semráda a jeho metaforu s „pivními lázněmi“. Škoda, že není k dostání i jindy a jinde, kdyby tak alespoň v jednom exkluzivnějším pivovarském výčepu…

Závěrem ještě "povinnou" zmínku o záchodcích a počasí, plus celkové hodnocení. Počet záchodků se mi jevil dostatečný. Počasí se taky velmi vydařilo, i když večer zpestřila menší průtrž mračen. A celkové hodnocení? Já byl spokojen. Názory se ovšem v rámci rodiny různily, aneb „proč bych měla platit 65 Korun, abych si dala 2 piva a poslouchala nějaký kecy..."

...a nebesa se otevřela.

Na úplný závěr mám ještě poznámku ke zmiňovamému článku v Ústeckém deníku. Docela by mě zajímalo, kde přišli na to, že příští rok má pivovar slavit čtyřsté výročí. Vzhledem k tomu, že se všude udává rok založení 1753, to v roce 2006 při nejlepší vůli nevypadá ani na nějaké „skorokulatiny“. Ale i kdyby to mělo být jen dvousté padesáté třetí výročí, stejně se pokusím vyšetřit si čas a na kvasnicového Březňáka zase přijít.