Otevřené sklepy v Poličce

Dorazili jsme do areálu ještě před oficiálním zahájením, jež bylo ve 13:00. Právě se dostavovalo podium, zkoušela zvuková aparatura a dechová kapela „ladila“ své nástroje. Nádvoří pivovaru, jež zaplňovaly stánky s pivem a občerstvením, zatím zelo prázdnotou. Obyvatelé Poličky se jen pomalu scházeli k místnímu pivovaru, jakoby čekali, až poleví pozdně červnové vedro. Počasí bylo v první polovině slavnosti velice příznivé, bohužel během odpoledne se od kopců Žďárských vrchů začaly k Poličce blížit hrozivé tmavé mraky.

Vstupné na poličské pivní slavnosti bylo dobrovolné, výtěžek putoval Ústavu sociální péče v Bystrém u Poličky. (Kéž by si z toho vzaly některé bohatší pivovary příklad).

Také ceny točených piv byly, jak už jsem si v Poličce navykl, velice lidové. Desítky byly za 10 Kč, Otakar za 11 Kč, filtrovaný Záviš za 12 Kč a kvasnicová dvanáctka za 15 Kč. Pivo bylo čepováno do kelímků, mnozí si však přinesli své vlastní sklenice, mnozí zakoupili pivovarské sklenice ve stánku s reklamními předměty (těch s postupem času přibývalo). Kromě značkových sklenic různých velikostí a tvarů si mohli příchozí zakoupit třeba i poličská trička různých barev nebo letní kšiltové čepice.

Areál byl zaplněn dřevěnými lavicemi a stoly. Jejich množství se během mého pobytu zdálo být dostačující. Zpočátku byla většina účastníků vystavena přímým slunečním paprskům, postupně se však slunce ukrylo za budovy pivovaru a vzrostlé javory rozpálený areál příjemně ochlazovaly.

Od 14:00 se začaly rozléhat zvuky dechové kapely z Vysokého Mýta. Musím však napsat, že většina účastníků si jejich produkce příliš nevšímala, neboť byla zabrána do rozhovorů a diskuzí. Tak jak to už při pivních slavnostech bývá. A tak tóny dechů spíše jen dokreslovaly zvukovou kulisu klasických pivovarských slavností, kam lidé přicházejí za pivem a pobavením, nikoliv za hudební produkcí.

Nás však spíše zajímal začátek exkurzí do nitra pivovaru. Vstoupili jsme dovnitř hned v první skupině. Zaměstnanec pivovaru nás nejdříve zavedl do varny. Seznámil nás s historii poličského pivovaru, dávnou i novodobou, a stručně vysvětlil technologické procesy probíhající ve varně. Varna je dvounádobová celoměděnná firmy Novák & Jahn, vyrobená roku 1930. Každá káď má 160 hl. Návštěvníkům byly ukázány suroviny, ze kterých se pivo vyrábí. Pivovar nemá vlastní sladovnu, takže slad odebírá od tří různých moravských výrobců. Chmel je používán výhradně žatecký, jak klasický, tak granulovaný. Voda je čerpána ze tří vrtů v areálu pivovaru. Pivovar neplánuje změnu ani rozšíření sortimentu, nehodlá se zabývat výrobou sezónních či speciálních piv.

Druhá část exkurze probíhala v pivovarských sklepích vyhloubených v místním opukovém podloží. Nejdříve jsme se podívali na spilku. Zde jsme nasáli typickou vůni a mnozí neukáznění ochutnávali pěnu v nádržích. Poté jsme nahlédli do chladu ležáckých sklepů.

Pivovar si zakládá na tradici a kvalitě piva, dává přednost klasickému postupu vaření (tedy spilka, nikoliv cylindrokónické tanky). Pivovaru se zvyšuje podíl odbytu kvasnicového piva. Firma se snaží upravit logistiku tak, aby v hostincích bylo neustále čerstvé pivo.

Pivovar v loňském roce vystavil 85 559 hl piva, což bylo nejvíce za celé dějiny poličského pivovaru. Provoz vaří světlé a tmavé výčepní pivo Hradební (extrakt cca. 10,6 %), světlý ležák Otakar (extrakt cca. 11,4 %) a světlý ležák Záviš (extrakt 12,5 %). Pivovar neexportuje, kapacita je naplněna tuzemským odbytem.

Kolem čtvrté hodiny odpolední se areál již zcela zaplnil lidmi a další návštěvníci neustále přicházeli. Také samozřejmě rostl počet těch, jejichž organizmus již přestal v letních vedru až dusnu zvládat nápor alkoholu. Na večer byly naplánovány živé hudební koncerty několika kapel.

Bohužel i náš čas na Dni otevřených sklepů pivovaru v Poličce byl omezen. Seděli jsme u skleněných půllitrů se skvělým nefiltrovaným Závišem, povídali, dívali se ruch kolem a vůbec se nám nechtělo opustit pivovar a kolem věže poličského chrámu se vracet na vlakové nádraží.