Plzeňské pivní hodování

Tak hurá na Plzeň Vávro, sdělil jsem svému oři a přes Brno, Jihlavu, Pelhřimov se vypravil do Plzně. V Pelhřimově jsem neopomněl koupit nyní již skvělého Poutníka. Dále jsem se rozhodl nevracet se na dálnici přes Prahu, ale vzal jsem to kilometrově kratší a pěknou silnicí přes Tábor a Březnici.

V Březnici mi to nedalo a odbočil jsem nad zámek podívat se, zda se něco neděje okolo pivovaru. A jak jsem již v jedné poznámce kvitoval, vznikla zde nová pivovarská hospoda s venkovními prolézačkami pro děti. Pěkně udělané, jen ještě ne zcela dokončené. Lahváče jsem si pro jistotu jel koupit do krámku na náměstí (Spar) kde vedou téměř celý sortiment. Neví náhodou někdo, zda se ještě vyrábí polotmavá desítka a co je pravdy na vývozním tmavém pšeničném?

Dále jsem pokračoval přes nádherně ospalé městečko Rožmitál pod Třemšínem a k večeru jsem již dorazil do Plzně. Tady po ubytování se mne již ujali Plzeňáci a první večer jsme strávili v hospůdce s nezapamatovatelným názvem Hadí Vrána. Prostředí slušné, jídlo velmi dobré, jen ta Plzeň, taková, taková, …. no nenadchla mne. Asi už mám příliš zmlsaný jazýček ze všech těch minipivovarů od Dymáčkova Chebu až po harmonicky sladěný Valašský BON.

Druhý den po pracovních výkonech přišel plánovaný zlatý hřeb – Lochota. V části Plzně Lochotín se nachází od roku 2001 minipivovar s restaurací „U Rytíře Lochoty“.

Od roku 2003 jej pravidelně navštěvuji a jejich piva mne nikdy nezklamala. Vždy jsem zastihl 11 a 14 světlé nefiltrované. Nyní sice měli jen jedenáctku, ale opět s krásnou barvou a chutí.

Až mi nyní kapou sliny na klávesnici, když si vzpomenu na chuť a hustotu naplňující celá ústa. Vůbec nechápu jak zhruba polovina zarputilců do sebe kopala svou denní dávku G-vitamínu, když zde mají takovou lahůdku na dosah. Musím ale poznamenat, že majitel pro propagaci svého piva moc nedělá a možná mu současný stav dokonce vyhovuje. Jinak by přeci měl alespoň na fasádě, či u pípy, nebo na stolech reklamní materiály, aby informoval návštěvníky o pivním bonbónku.

Po lahůdce U Lochoty mne čekala cesta do centra. Odbočím od piva a dám tip i pro milovníky kávy. Jeden průchod do dvorku z hlavního náměstí vede k maličké pražírně kávy (Orient Coffee), kde vám pan majitel v útulné a malé kavárničce připraví kávu dle vašeho přání. Doporučuji dát si klasickou džezvovou úpravu originální směsi této pražírny .

Dál už mé kroky mířily okolo světově známé „pivnice“ „U Salzmannů“. Slovo pivnice jsem záměrně dal do uvozovek, nahlédl jsem dovnitř a ospalý personál náhle ožil – vida, konečně host! Vždyť tato dnes nóbl restaurace vsadila všechny karty jen na movité turisty a mimo sezónu má prázdněji. Ale to jsem se již nacházel blízko mé poslední zastávky toho dne a tou je Restaurace Na Parkánu.

Údajně jediné místo, kde se dá ochutnat nefalšovaná kvasnicová Plzeň. Prostředí stylové a velmi útulné, dřevěné stoly i lavice, pivo do džbánku. Zavzpomínal jsem si, jak jsem zde seděl ještě před rekonstrukcí zhruba před deseti lety. Vzpomínám na zakouřenou tmavou stylovou pivnici s neopakovatelnou atmosférou. Jestli mne paměť neklame, tak u vchodu visela tehdy cedulka „nejlepší plzeňské v Plzni“. A dnes jim musím dát za pravdu!!!

Nefiltrovaná Plzeň v podání Parkánských si u mne výrazně zlepšila reputaci. Pivo bylo pěkně ošetřené, mělo chuť, hustotu, opalizující sytou barvu. No pošmákl jsem si.

Já, příznivec malých a ještě menších pivovarů, jsem musel uznat, že když se chce, tak to jde. Nevíte někdo náhodou, co je pravdy na tom, že to, co se zde čepuje, zraje v dřevěných soudcích v historickém sklepení? To by vysvětlilo diametrálně odlišný zážitek z „běžné“ Plzně a z této. Plzeňští – ozvěte se, prosím.

Ať už je to jak chce mohu všem místním i přespolním doporučit návštěvu zmíněných dvou osvěžoven. Dobrou chuť, hned si jdu dát jedno kvasnicové.