Olomoucký pivní festival – ráj kvasnicového piva

Pohled návštěvníka
Olomoucký pivní festival je věc, kterou jakožto pivař Olomoučákům závidím. Dojem nepivařů z přilehlého okolí areálu, kde se festival konal, bude možná malinko rozpačitější.

Co se mi na akci tak líbilo? Samozřejmě velmi atraktivní výběr piv. Sice mě malinko frustrovalo, že nebylo možné během akce ochutnat všechno, co by mě zajímalo, ale vybírat si to nejlepší ze spousty dobrého má taky něco do sebe.

Z pivní nabídky mě nejvíce potěšil velký výběr kvasnicových piv. Pestrá nabídka atraktivních piv doplněná navíc nefiltrovanými ležáky, to už doopravdy stojí za to. Zaregistroval jsem kvasnicová piva těchto značek: Bernard, Krakonoš, Litovel, Opat, Poutník, Rychtář a Vyškovské pivo. Tedy kromě piv na našem stánku, ale o tom až později.

Nepotěší čepování do kelímků, ale jinak to na podobné akci snad ani nejde. Dobře udělal ten, kdo si přinesl nebo na místě koupil sklo.

Pořadatelé alespoň na mě působili korektním a až shovívavým dojmem, i když při zavírací hodině byli velmi nekompromisní. V opačném případě by tam ale s některými lidmi čekali na jejich „poslední pivo“ dodnes.

Drobnou výhradu bych měl snad jen k nedostatku stánků s jídlem a k umístění toalet. Ty byly totiž jen na jedné straně areálu a cesta k nim nebyla potmě a přes množství odpadků na zemi zrovna příjemná.

Pohled od výčepu Světa piva
Tuto podkapitolu bych měl asi trochu paradoxně začít pohledem hosta. Z pohledu hosta náš výčep určitě nevypadal tak atraktivně, jako některé pivovarské stánky. Žádný chrom, žádný zvláštní design, žádné jednotné firemní barvy. Jen obyčejné stoly s obyčejnými ubrusy a na nich obyčejné pípy, na tabuli popisovačem vyvedená nabídka piv. A u té bych se zastavil. Troufám si tvrdit, že náš pivní lístek byl jedním z nejatraktivnějších v celém areálu. Pozoruhodná byla jak kvantita (12 obsazených kohoutů), tak zejména relativní vzácnost kombinovaná s originální chutí jednotlivých „pivních vzorků“. Nabízeli jsme totiž průřez tvorbou českých a moravských minipivovarů, okořeněný nabídkou rakouských piv. Všechna námi nabízená točená piva byla navíc nefiltrovaná.

A na co jsme lákali naše hosty? Jako jednoznačně nejúspěšnější, a to nejen díky přesvědčovacím schopnostem Romana Holoubka, se ukázalo pivo značky "Bon" z minipivovaru Valašské Meziříčí. Ne, nejedná se o nic nového, to si jen pivo ze Zašové malinko pozměnilo svůj oficiální geografický původ. Nijak zvlášť za ním ale nepokulhávala ani ostatní piva, pivní labužníci si snadno našli cestu k Lašskému vulkánu (Kopřivnice), Hukvaldskému ležáku, Harrachovi (Velké Meziříčí), ležáku z Pivovarského domu, Žambereckému kanci, Hvězdě z Dobřan i Svatému Norbertu ze Strahova. Některé značky byly k dispozici jak ve světlé, tak v tmavé verzi. Vějičkou na experimantátory bylo kopřivové pivo z Pivovarského domu a višňové pivo z Dobřan.

Ukázalo se, že olomoucká pivní veřejnost je konzervativnější, než řekněme pražská. Poměrně často jsme zaznamenávali nedůvěru ke kvasnicovému pivu. Na druhou stranu je třeba říct, že se nám jí dost často podařilo zlomit. O točená rakouská piva však příliš zájem nebyl, u některých zákazníků zjevně už z principu. Nejlépe šlo na odbyt žitné pivo Schremser Roggen Bier. Jak už to ak bývá u odlišných pivních typů, někomu zachutnalo (těch bylo víc), někdo je zcela zavrhnul. Jedna rázně vypadající paní obohatila náš degustátorský slovník novým jadrným termínem, když na adresu žitného piva prohlásila (slušnější čtenáři prominou), že chutná jako "hovno z nutrie". Ze zcela zřejmých důvodů nemůžu její výrok se stoprocentní jistotou vyvrátit, ale jak jsem již zmínil, pivo většinou lidem chutnalo.

Z nabídky lahvových piv veřejnost nejvíce lákalo pivo konopné. Asi bylo nejvíce "cool". Dost lidí taky zaujalo naše vyprávění o 32° pivu Samichlaus a našli odvahu tento velmi silný speciál se 14% alkoholu vyzkoušet. Samozřejmě jsme jim důrazně kladli na srdce nutnost opatrného přístupu k takové vzácnosti a rozmlouvali otevření na místě.

Dobrý přístup ochranky jsem již zmiňoval. Nejvíce jsem ho ale ocenil až z pozice za výčepem, kdy jsem nekompromisní vyklizení areálu do tří v noci, kdy byla oficiální zavíračka, opravdu uvítal. Já jsem bohužel až tak nekompromisní nebyl, takže jsem asi půl hodiny točil "poslední pivo". Dobře mi tak.

A co vy, milí čtenáři, pokud jste taky navštívili olomoucký pivní festival, lišily se vaše poznatky od mojich? Navštívili jste náš stánek? Jistě tušíme, co bychom měli příště vylepšit, ale budeme vám vděční za jekékoli kritické postřehy. Napište nám.