Kolmo na hukvaldský ležák

V tomto čase již místo běžek přemýšlím nad kolem, nad tím, jak je co nejlépe připravit na provoz. A samozřejmě, co všechno letos navštívím a kam si zajedu na pivo. Když tak rekapituluji loňskou sezónu, tak se mi pořád vrací, jako jeden z nejpovedenějších výletů za pivem ten, jímž jsme s kamarádem pro sebe objevili novou pivně zajímavou trasu.

Obec Dolní Sklenov je mezi pivními gurmány už známa. Komu název obce nic neříká, tak napovím, že ve zdejším pivovárku se vaří „Hukvaldský ležák“. V loni začali s komerčním vařením a jelikož je máme jen přes 2 kopce a jen přes 25 kilometrů, tak jsme Hukvaldské párkrát vloni popíjeli. Ba dokonce se mi podařilo ochutnat úplně první navařené a čepované tmavé ze zdejší produkce (3.7.2004). Sládek teprve hledal ten správný výraz a proto, při dalších návštěvách bylo tmavé pokaždé jiné, ale vždy chutné.

Kolmopivní výlet, na který vzpomínám, začal celkem nevinně smluvenou schůzkou s kamarádem na kole a jasným předem daným cílem – Dolní Sklenov. Náhlý nápad neopakovat pořád stejnou trasu vyústil ve výlet dlouhý 92 kilometrů. Z Rožnova jsme vyrazili přes Horní Bečvu na Bílou, kde jsme v blízkosti nádherného dřevěného kostelíka objevili zcela novou Hájenku u Martina, na které štít s ostravskou pivní nabídkou působil mezi samými zelenými Radegasty jako zjevení. Nelenili jsme a tato pivní zastávka po přesně 25 ujetých kilometrech byla první. Velmi dobře podaná a chutná ostravská dvanáctka, venkovní dřevěné posezení – ani se nám odtud nechtělo.

Ale cíl je jasný a tak po osvěžení pivním i na duši jedeme krásným stinným údolím podél říčky Ostravice a ještě k tomu z kopce. Silnice se pak mírně vlní a začíná nabývat na větší frekvenci při jízdě podél přehrady Šance, zásobující pitnou vodou nejen okolí, ale i Ostravu. Projíždíme i Ostravicí a pořád vidíme jen reklamy nadnárodních gigantů s dominancí zeleného „boha“. Za Ostravicí stáčíme směr na Čeladnou, kolem nás se zdvíhají kopce majestátních Beskyd a při stoupaní k bývalé nemocnicí s porodnicí (dnes rehabilitačně lázeňské místo) zahlédneme odlišnou zelenou. Byl to Bernard a čepoval se v bufetu a restauraci „U setřiček“. Při popíjení Bernarda jsme si pomlaskávali na bramborové placce, jejíž vůni jsme neodolali. Bufet je pravým místem pro cyklisty, restaurace zas pro zdejší klienty ve svátečním oblečení. Na dřevěné lavici u dřevěného hrubého stolu ve stínu stromů s chutnou dvanáctkou. Vzpomínka na místo mého narození nás svedla k procházce lesoparkem v areálu s dřevěnou kapličkou a „zázračnou“ studánkou s „léčivou“ a příjemně chladnou vodou, s kozí minifarmou a velkým klidem malého, ale útulného místa.

V nohách máme přesně 50 km a nasedáme na kolo, nyní jen projet vesnicemi Kunčice, Tichá, Kozlovice do Dolního Sklenova, to už ale máme v nohách 67 km a chuť na zdejší vpravdě „Královské“.

Hostinec U Zastávky na první pohled působí jako tuctová vesnická hospoda, která neurazí ani nenadchne. Jen znalci ví, že cedulka hlásající heslo „Hukvaldský ležák“ skrývá v sobě skutečnou pivní šmakuládu. Nenechte se odradit ani štítem Radegast, jehož desítka je zde na soutoči. Už téměř poslepu objíždíme stavení do dvora, kde pod stínem stromů je rozloženo posezení pro letní hosty. Hned vedle je malý plácek na fotbálek. Opřít kola, usednout a popít, nejprve na žízeň světlý ležák, pak na chuť další a jako bonbónek na cestu tmavý ležák. Mezi tím jednu z několika hotovek a spokojeně se vracíme domů.

Už se těším, jak tuto trasu letos opět zopakujeme. Doufám, že nebudu někde zklamán výměnou značky a že naopak objevíme zase něco nového.

Autorem fotografií je Marek Kodeda (Czech Beer Report).