Antieuropiva z Českého ráje

Asi tak před dvěma roky mi kamarád řekl, že když si koupil „rohatého“, první co ho napadlo, bylo: „Ejhle, pivo!“ Zkusil jsem to nedávno. Už i tohle je asi nenávratně pryč, „díky“ tomu, že „K“ patří do stejné skupiny jako „G“ (a pohužel i „P-U“). Vzadu na jazyku mi jen zůstala taková ta divná europachuť, kvůli které by se asi každý správný belgický pivní gurmán rozčílil.

Pivoléčba? Regionální pivovary ze Střední Evropy

Nehovořme hned o bernardu, to by bylo příliš laciné. Naše regionální pivovary, a to nemějme na mysli mikropivovary, stále nabízejí dobré pivo. Buďme brutální, popišme alespoň dva proslulé „lokální samosery“. Oba shodou okolností patří do Českého ráje.

Mniši z Českého ráje

Vstupní branou do Českého ráje je Mnichovo Hradiště. Je to Máchův kraj. Co asi tak pil, Karel Hynek, když psal? Muselo to být něco skvělého, tak jako ten jeho Máj, na češtinu bohatý, jako kralická bible. Že by to bylo klášterské? Nebo svijanské?

Celou tuhle krásnou zemi Českého ráje pak na jejím severním okraji protíná červená Máchova stezka, od Mělníka až po Bezděz. Projeďte si ji na kole a stavte se na konci cesty na jedno „živé“, přímo od pípy. Zaručeně ale chtějte Klášter nebo Svijany.

Právě jedno z těch dvou nejvýraznějších „bahen“ z celého Česka, které si nikdy nenechám ujít, je Klášter Hradiště nad Jizerou. Malebný pivovárek, bývalý klášter, vyčnívající do okolní krajiny na pískovcové skále z křídové doby jako pozůstatek vymletého dna moře, tři kilometry Mnichova Hradiště. Rakety SS-20 sídlily doslova a do písmene těsně za „podělanými zadky“ štamgastů z blízkého okolí, protože šlo vždycky o pivovar lokální. Mně taky, jezdil jsem tam vždycky na celé prázdniny, do Dolní Bukoviny. Kousek dál, za Borovicí a Vicmanovem, tam už začínal vojenský prostor, tam se nesmělo. Na silnici od Mnichova Hradiště protínající Klášter, vedoucí mezi Horní Bukovinou a Bílou Hlínou až do Mimoně, tam se se ani stavět nesmělo, byl tam zákaz zastavení. Pro jistotu.

Pootočit se pak v hospodě na židli při degustaci klášterského, to se také nesmělo, to byl útok na lokální patriotismus. Znamenalo to totiž vždy otočit svoji pozornost k „úhlavnímu nepříteli“, blízkým Svijanům, také s vlastním pivovarem. To se tehdy neodpouštělo. Sám jsem svijanské už tehdy, samozřejmě, pomlouval z onoho lokálního patriotismu, byť mi bylo asi tak deset a neochutnal jsem vlastně ani jedno. Asi jako když brigády socialistické práce odsuzovaly Chartu 77.

Pivo v Českém ráji dnes

Po čtyřiceti letech se oba pivovary, klášterský i svijanský, opět dostaly do soukromých rukou. Dnes nám připomínají zašlou slávu skvělé chuti českého piva, kterému se ani ty amsterodamské, ani ty mnohé místní, prostě nevyrovnají. Naštěstí vyrábějí pivo po staru, napřed zraje na spilce, pak v tancích. Mimochodem - když si v Česku koupíte Amstel, víte vůbec, kde se tenhle „Amstel“ vaří? Chuť má však stejně sterilní, jako ten amsterodamský.

Jak se k těm pivním perlám dostat

Klášterské samozřejmě nejlépe nakoupíte přímo v obci, na spodním příjezdu do vsi, mírně nad spodní vesnickou „T-křižovatkou“, v podnikové prodejně. Dříve bylo klášterské ke koupi i v několika malých místních prodejnách a samoobsluhách v Praze na Žižkově a na Vinohradech, například vedle Vinohradské vodárny. Protože je ale nejlepší čepované, ochutnejte jej například v Praze Na Florenci v místním „Šanghaji“, prostě na tržišti u stánku. Když pak sjedete ze „silnice pro motorová vozidla“ a dáte se po staré silnici z Mladé Boleslavi do Bakova, mají klášterské v hospodě nalevo u silnice, poznáte ji podle slohu všech vesnických kulturáků ve stylu „stalinské gotiky“ šedesátých let, vedlejší fotbalové hřiště je kryto vysokými topoly.

S dostupností svijanského piva to je trochu lepší. Lahvové mají například (alespoň v pražské) Bille na Proseku, čepované se mi podařilo vysledovat Na Palmovce, v hospodě za autobusovým nádražím směrem k Rokytce, za rohem naproti Meinlovi. Mají tam kompletní svijanskou nabídku - od desítky přes jedenáctku „Máz“, třináctku „Kníže“ až po černou třináctku „Kněžnu“. Když to vezmete přesně v tomhle pořadí, nejenže si pochutnáte, navíc se pak opravdu dobře prospíte. Další místo, kde svijanské měli, byly Jizerské hory, tuším Příchovice. Tehdy, po celodenní pěší túře ve sněhu, tři Kněžny opravdu stačily.

Obojí, klášterské i svijanské, jsou skvělá piva a nelze než si popřát, aby oba pivovary vydržely nápor světových pivních magnátů, produkujících dnes něco, co už chutná jen o něco lépe než chlorovaná voda. Aby nám vydržela ta skvělá chuť českého piva, v tomto případě z Českého ráje. A to zdaleka neznám všechna místní piva.