Velké pivovary vítězí nad poctivým českým ležákem

Mají ti Angličané pravdu, nebo se jedná o nehoráznou pomluvu, když říkají, že poctivé české pivo má na kahánku? Míří tím především do řad velkých pivovarů, vlastněných zahraničními majiteli, kteří se snaží co nejvíce na výrobě piva šetřit. Mimo jiné tím, že zkracují dobu zrání ležáků a používají méně kvalitních surovin. Do popředí se tak dostává ekonomická stránka věci. To se týká hlavně těch pivních značek, které zaujímají na tuzemském trhu rozhodující podíl. Jedná se zejména o Pilsner Urquell, Gambrinus, Radegast, Velkopopovický Kozel či Krušovice. Vzhledem k finanční síle a věhlasu jejich vlastníků jsou vnímáni (a bohužel ne po právu) jako zástupci a reprezentanti českého pivovarnictví a poctivého piva. V portfoliu celosvětových pivovarů mají nezanedbatelnou roli a povětšinou patří do kategorie prémiového segmentu. Měly by tudíž představovat absolutně nejvyšší kvalitu. Už vzhledem k vynikající pověsti našich pivovarníků a celého oboru. Realita je ale poněkud jiná. Proto zástupci Camry vyjádřili jisté obavy z toho, aby to co dělá české pivo českým pivem, nebylo zlikvidováno snahou a honbou po co největším výdělku.

Kvalitní poctivé české pivo už dávno není doménou výše zmíněných, kteří ukrajují největší díl z pivního koláče, ale vícepočetnější skupiny malých regionálních výrobců. Ti bojují v nerovných podmínkách proti kolosům pouze jedinou možnou legální zbraní - pivem vařeným klasickou výrobní technologií. Tedy spilka a kvasné horizontální kádě. Žádné svislé cylindrokonické tanky, kde pivo kvasí ve velkých objemech a pod vysokým tlakem, čímž se zkracuje doba jeho kvašení přibližně o polovinu.

Nesouhlasím s některými zástupci velkých, kteří hlásají, že výroba piva se nejmodernějšími technologiemi zkvalitňuje. Jen zefektivňuje. A o to jde zahraničním vlastníkům nejvíc. Netvrdím, že velkoproducenti vyrábějí nekvalitní nebo špatné pivo. To ani v dnešní vysoce konkurenční době není možné. Avšak všechna ta piva rodící se v těch obrovských věžích, kde je načerpáno dva a více tisíc litrů a kde se tou tíhou zastavuje proces kvašení, mají pro mě nevýraznou, ničím nezajímavou, chudou, sterilní chuť. Vlastně se není čemu divit. Jediným a hlavním smyslem těchto „vlajkových lodí“ je oslovit co největší pivní masu. Neurazí, ale ničím nenadchnou.

Nadnárodní, globální koncerny typu SABMiller, InBev, Binding Brauerei (Dr. Oetker) nebo Heineken, dominující tuzemskému pivnímu trhu, investovaly do těchto moderních výrobních zařízení obrovské peníze. Vyrábějí v gigantických objemech, podstatně rychleji než by si samotné pivo zasloužilo a co by potřebovalo. Dříve dvanáctka musela ležet podle normy 90 dní, aby vznikl kvalitní voňavý ležák. Dnes to u některých renomovaných značek není ani polovina. Jedná se o totální ekonomickou výrobu. Jde jim o to, aby kvasnice převedly získaný cukr na alkohol a basta. Ostatní do toho nějak naperou.

Možná se za nějaký čas dočkáme i toho, že se bude do piva přidávat i alkohol. Že je to utopie? Pokud to tak bude pokračovat dál, nedá se to vyloučit... Cožpak si někdo z dřívější generace sládků dokázal představit, že dnes budou některé pivovary používat místo hlávek chmele extrakty?

Jediným co zahraniční vlastníky zajímá je ziskovost a rychlá návratnost vloženého kapitálu. Toho dosáhnou tehdy, když jejich piva bude pít co nejvíce lidí. A protože naši pivaři patří co se týká spotřeby k těm nejvýkonějším na světě, mají poměrně reálné vyhlídky na dosažení svých jednoduchých plánů a vizí. To se jim i díky většině domácích konzumentů, neschopných a bohužel nechtějících rozlišit, co je a není kvalitní, vybírajících si pivo především dle cenového diktátu a snadno zmanipulovatelných ohlupujícími a stupidními televizními reklamami, daří. Avšak za jakou cenu?

Ať se na mě v Plzeňském Prazdroji nikdo nezlobí, ale v jeho případě je tato snaha vidět nejvíc. Dnešní Gambrinus je sice nejprodávanější a nejrozšířenější pivo. Ale to je tak všechno, čím ho lze charakterizovat. Jeho televizní a bilboardové reklamy upozorňují na perfektní říz. Zajímalo by mě jakým podílem se na tomto perfektním řízu podílí přirozený oxid uhličitý ku tomu uměle dodanému z bomb? Pak se nedivme, že po vypití několika G se každému říhá jako kdyby spolkl sifonovou láhev. Byl bych zvědav, zda by bez podpory té masivní a ještě k tomu ne úplně pravdivé reklamy, byl tím nej..pivem.Vše však záleží na konzumentovi....

Nebo Velkopopovický Kozel. Šéfové se velkohubě a rádi při každé příležitosti chlubí, že se jedná o nejdynamičtěji se rozvíjející značku skupiny. Což je pravda. To je ale tvrdě vykoupeno na úkor kvality. Ta je zatlačována do pozadí kvantitou, korespondující s expanzivními plány manažerů. Z pivovaru tak k pivařům „hopsají“ milióny mdlých a mladých kozlíků, namísto poctivě vyzrálých Kozlů. Není kozel jako Kozel. Kromě toho velkopopovického už existuje i nošovický.....Co by tak asi říkal zakladatel pivovaru Ringhoffer na současné moderně-efektivní postupy? Ještě, že se toho nedožil...

A nejslavnější z nejslavnějších a jediný originál, Pilsner Urquell? Originál je dle mého názoru jen jeden. Takový co se vyrábí pouze a jen na jednom místě. A tím je Plzeň. Ale vida, také polské Tychy nebo ruská Kaluga. Při smělých plánech, říkajících něco o zaplavení tímto prémiovým pivem do několika let trh USA, se možná dočkáme i jeho amerického originálu. Uvidíme, kde všude se ještě dá plzeňské vyrábět? Že by i v Jižní Africe? V této souvislosti neobstojí argumenty typu, že světová piva (např. Guinness, Carlsberg, Heineken, Stella Artois, Beck´s, Foster´s) se licenčně vaří po celém světě. Plzeňský Prazdroj je pivo zcela vyjímečných kvalit, ojedinělý superprémiový ležák. Nikdy by se neměli v Plzni snížit k tomu, aby tento český skvost srovnávali s úrovní těchto a jiných, takto vyráběných piv a uchylovali se k podobným výrobním praktikám. To je dle mého názoru Pilsneru nedůstojné...

Také skutečnost, že největší pivovar v zemi je zastoupen svým klenotem prakticky v kdejaké české restauraci, potažmo baru (společně s obligátním „Géčkem“), nesvědčí o proklamacích šéfů o exkluzivním pivu. Spíše to připomíná snahu stát se stůj co stůj exkluzivním (rozuměj výhradně jediným) dodavatelem. Ať to stojí co to stojí. K motivaci hostinských slouží euroměna vlastníka. Ta je silným a pádným argumentem při jejich získávání. Podobně jako u Kozla se při výrobě Prazdroje objevuje nešvar, kterým je urychlování jedné, pro pivo životně důležité výrobní fáze. Zrání. Říkejte si pane Bechtine co chcete..Je to tak.

Nejen Prazdroj pod vedením Jihoafričanů, ale i ostatní velcí konkurenti se zahraniční účastí, kladou důraz převážně na své ekonomické zájmy. A dělají co mohou. Příkladem mohou být Krušovice. Ty sice s příchodem německého majitele opustily kategorii regionálního výrobce, zněkolikanásobily výstav, marketingově se výrazně zviditelnily a totálně zmodernizovaly pivovar. To hlavní, kvůli čemu existují, jaksi ztratilo na lesku (pravda, s výjimkou Mušketýra). Nebo Braník. Ten se vyrábí v supermoderním (rozuměj nejefektivnějším, jak je koneckonců uvedeno na internetových stránkách společnosti) pivovaru patřící pod křídla belgicko-brazilského InBev. Cena, za níž se prodává na pultech obchodů, ve spojení s cílovou skupinou spotřebitelů pro něž je určen, jsou jasnými argumenty toho, že v jeho případě jde pouze o „masovku“ a nikoli kvalitu. A jsme zase u peněz. Osobně považuji Belgičany za největší pivní gurmány a znalce. Avšak toto pivo nemůže žádného fajnšmekra, natož toho z Belgie, náročného, zhýčkaného a zvyklého na pivní lahůdky, vůbec ničím oslovit. Nemohu vůbec pochopit, jak někdo, jako je Sdružení přátel piva, mohlo udělit titul pro nejlepší desítku něčemu, co ani vzdáleně (teda alespoň ne pro mě) pivo nepřipomíná...

Uvidíme jaký vliv bude mít Heineken na kvalitu piv v jeho moravské stáji. Na Starobrnu a Hostanu se zatím nijak negativně vlastnická změna neprojevila. To mohu poměrně přesně posoudit, vzhledem k jejich časté konzumaci (hlavně desítky a jedenáctky Hostanu). Jenom doufám, že oba zmíněné pivovary nepůjdou ve šlépějích jejich slovenských kolegů v Martině a Nitře, které byly Heinekenem letos uzavřeny. Důvod? Nerentabilita výroby......

Abych jen nekritizoval. Z velkých značek považuji za stále kvalitní a poctivá piva Staropramen a Budvar. Na jejich příkladu je evidentní, že výroba ve velkém množství, na moderních technologiích, avšak při snaze o zachování konzervativních postupů (v rámci jistých možností), není na škodu věci a výsledného produktu. I přes jejich vyšší cenu zájem spotřebitelů o ně neklesá, což o něčem vypovídá....

Přitom každý z nich funguje zcela jinak. Zatímco ten první je součástí největšího pivního uskupení planety (InBev), ten druhý je ve vlastnictví státu. Budvaru to však svědčí. Kdo z toho má nejmenší radost, je jeho americký rival a zájemce o něj, Anheuser Busch. Budvar má stabilizované, kvalitní a vysoce profesionální vedení, které ví co chce a taky se toho drží. Jenom doufám, že to tak zůstane i nadále a žádná vláda nepřistoupí z důvodu „nalití“ peněz do státního rozpočtu k jeho prodeji. To by totiž znamenalo jeho definitivní konec. Budvar se profiluje jako prémiová značka za prémiovou cenu odpovídající kvalitě. Na rozdíl od svého největšího domácího a zahraničního konkurenta Prazdroje, je jeho obchodní strategie postavena na jedinečnosti vycházející z místa původu. Jak rozdílné, že pánové z afrického kontinentu?..

Plně se ztotožňuji s kritikou sdružení Camra, mířící na kvalitu piv nadnárodních koncernů, jež vlastní české pivovary a jejich značky. Ty se stávají chutí podobné jako vejce vejci. Při jejich konzumaci se dají velmi těžce vysledovat nějaké podstatnější rozdíly. Slovo synergie, které se často užívá jako jeden z argumentů obhajující fúze větších v ještě větší, se v podstatě dotýká ve velkém i výrobního postupu různých značek, vařených v rámci jedné skupiny. Z pivovarů pak odchází naprosto „dokonalé“ pivo (stejná technologie, stejné suroviny...).

Proto pivní přátelé, všichni milovníci a vyznavači pravého českého piva (toho ještě nezasaženého globálními vlivy), bojujme za něj ze všech sil. Nenechme ho padnout a važme si české pivní školy, po staletí budované vynikajícími sládky. Jejich odkaz dnes reprezentují až na pár vyjímek už jen malé regionální pivovary. Díky nim je totiž ještě spotřebitel schopen vnímat na pivu to nejkrásnější. Autentičnost, pivní charisma, jisté specifikum, rozdíl v chuti. To kvůli čemu ho pijeme. Velcí to už dávno opustili a vyrábějí podle jedné šablony, která v konečné fázi nese jiná jména.

Zabraňme tomu, aby celosvětoví pivní giganti zničili naše poctivé české pivo. Je jenom na nás, co budeme pít a pivovary vařit. Kvalitního piva není nikdy dost.......