Kdo ohrožuje české pivo?

Bohužel, přes viditelný zájem veřejnosti, se čtenářům příliš informací nedostává a z jejich reakcí je znát rozdílná úroveň jejich informovanosti. Na to mimochodem narazil jeden z debatujících na Světu piva, který srovnával pivo s vínem. ¨

Zásadní problém přece není v tom, že by českému pivu hrozila ztráta identity. Je tomu skutečně naopak - stále přibývají nové a nové druhy piv, často sofistikovaných a kvalitních speciálů. Přibývají i pivovary a minipivovary. Nejnovější pivko bylo 17 . listopadu shodou okolností uvařeno v nejnovějším minipivovaru v budvarské restauraci U Medvídků v Praze.

Většina spotřebitelů však nerozlišuje jednotlivé druhy a značky piva, tak jak je to obvyklé třeba u vína. Může za to ovšem tradiční velmi nízká pivní kultura v ČR. To, že se tu masově prodávají piva podchlazená a přesycená CO₂ je nejen vina pivovarů, ale i spotřebitelů a hospodských. Jsou pivovary i hospody, které zákazníci přinutili změnit technologie zpět k tradiční výrobě. Jsou oblasti, jako je například Praha, kde naopak konzumenti už přechlazené a přesycené velkotovární pivo vyžadují a považují ho za vrchol kvality.

Gambrinus, Staropramen nebo Krušovice jsou podle mě tovární kvalitní standardy. Prazdroj nebo Budvar možná tovární třida De Luxe a pak tu jsou desítky speciálů, piv na míru, malých špičkových značek.

Měli bychom se naučit rozlišit mezi kvalitní ale levnější škodovkou jejíž provedení odpovídá ceně i účelu, továrním Mercedesem v luxusní třídě a třeba Jaguárem nebo Porsche s doplňky na míru. To, že se tovární piva vyrábí tak, jak se vyrábí, neznamená žádné ohrožení českého piva. Neznamenají ho ani levné osmičky, slovy Karla Witze z Poličky -homeopatická piva. České pivo ohrožuje blb, který si myslí, že české pivo je jen Gambrinus anebo Budvar. České pivo ohrožuje i marketingový manažer, který takovou teorii veřejnosti podsouvá. To je vina, kterou kladu Budvaru na bedra a to je důvod, proč jsem podal na Budvar stížnost Radě pro reklamu. Budvar podsouvá lidem nepravdivý pocit, že je poslední poctivé pivo v zemi. A to je lež. Velkou lží je také desatero Budvaru, které vyvolává dojem, že jen pivo podle něj uvařené je poctivé, tradiční české. Zákon o čistotě piva je německou tradicí. Na druhou stranu faktem je, že českou tradicí je kopírování německé tradice. Takže jako jsme převzali z Bavorska spodně kvašený světlý ležák, tak převezmeme Reinheitsgebot.

Je naprostý nesmysl tvrdit, že pivo uvařené z jiného chmele než je hlávkový poloranný červeňák, z říční vody nebo s přídavkem cukrového sirupu je nepoctivé. Anonymní degustace odborníků i laiků dokazují přesný opak.

Na tovární rychlopiva upozorňují malé pivovary už deset let. Neznamená to, že by ta piva byla nekvalitní, ale je to prostě jiná sorta. Stálo by za to skutečně definovat, co to je poctivý ležák, co to je české pivo a co je třeba standard z velkovýroby. Samozřejmě by v budoucnu lidé měli přivyknout změně cenových relací, které piva podle druhu výroby a kvality odliší. Tak, aby velkotovární značky nebyly dražší než špičkové speciály. To nepůjde bez osvěty a změny spotřebitelské atmosféry. U pivaře musí být ochota za poctivé pivo poctivě zaplatit. V tuhle chvíli většina pivovarů vaří na hranici rentability. Ani to pivu neprospívá.

Jarda Večerníček

Pivní magazín