Za Olivětínským Opatem na Pivovarské slavnosti III

Nedělní ráno definitivně potvrdilo odchod dešťové oblačnosti a jen čerstvý západní vítr připomínat včerejší přechod fronty. Po ranních mlhách se dopoledne konečně ukázalo sluníčko ve své plné parádě. Dokonalé probuzení mi zajistilo příjemné stoupání na Machovský kříž, které rychle zlikvidovalo moji zásobu kofoly. Následovalo doslovné spadnutí do Machova a i oblasti Primátora. První známkou čepovaného piva byl pivní štít Krakonoše na místním hostinci. Prvního Primátora jsem s doporučením Jirky Kani potkal Na Mýtě. Ovšem do hotelu se mi nechtělo a daleko hezčí hostinec měl otevřeno až od 14 hodin. Minerálku v Hronově jsem s díky odmítnul a jel na jisto na oběd do restaurace Radnice. Ale i zde jsem pohořel. Jakási sanitárka mě vyslala na další cestu. Po levobřežní silnici jsem se nenápadně přesunul do Velkého Poříčí a na jeho jižním konci jsem objevil restauraci U Hanušů. V nabídce byl sice pro mě nezajímavá desítka Gambrinus, kterou naštěstí doplňovala dvanáctka Primátor. A nakonec nádherná zahrádka rozhodla o první zastávce. Náchodská dvanáctka přišla velmi vhod. Doplněna byla kuřecí směsí Radegast, která byla rozhodně chutnější nežli pivo stejného názvu.
Příjemná zahrádka U Hanušů.

Po obědě spláchnutým dvěma kousky jsem projel Náchod a po žluté značce jel údolím Metuje očmuchat Peklo. Tento úsek patřil k nejkrásnějším z celého víkendu.

Jeden z příjemných úseků údolí Metuje.

Obzvláště, když jsem v polovině cesty narazil na příjemné občerstvení Na ostrovech. S dvanáctkou Primátorem se můžete posadit na menší zastřešenou terasu nebo na jednu z mnoha venkovních lavic. K pivu si můžete dát i nějakou tu uzeninu a jiné rychlé pivní pokrmy. Nešlo odolat.

Chataři z údolí Metuje se mají rozhodně dobře!

V Pekle to bylo už horší. Restaurace padla za oběť Staropramenu a Krušovicím. Čest malých pivovarů zachránilo vedlejší občerstvení s Primátorem, kterého mírně kazily opět Krušovice. V Novém městě to s nabídkou náchodského piva nebylo zlé. Ovšem po pomalém začátku nebylo moc času na očmuchávání hospod. Poslední logo Primátora jsem potkal v Bohuslavicích. A jelikož v Opočnu jsem objevil jen restauraci s Budvarem, další zastávku jsem naplánoval v Týništi v restauraci Dělnický dům.

Malou změnu v plánu mě ale udělala Katka v obci Přepychy. Jednalo se o místní hospodu ověšenou všemi třemi značkami pivovarské skupiny PMS. A tak nešlo nezastavit. Při bližším očmuchání jsem zjistil náhradu piva Litovel za Prazdroj. Dalšími pivy byla desítka Holba a dvanáctka Zubr. Holba pro mě trochu překvapivě chutnala mírně do kysela.

Dělnický dům jsem si ovšem ujít nenechal. V roce 1998 jsem si zde dal vynikající biftek za 74,-. Restaurace se za 5 let moc nezměnila, jen ten biftek zmizel z nabídky. Dvanáctka Primátor ale zklamala. Obsahovala více bublinek. Po rychlém malém pivu jsem vyrazil na posledních 30 kilometrů. Ovšem neuběhlo ani 10 minut a opět jsem slézal z kola. V Albrechticích nad Orlicí v hostinci dvojího názvu Na Drahách - U Krbů se definitivně rozloučil Opat. Na čepu měli kromě olivětínské desítky ještě desítky Zlatý Bažant a Gambrinus. Opata jsem si už vychutnal o trochu déle a začínalo být jisté, že na ochutnání pardubického piva mně moc času nezbude.

Poslední Opat mě zastihnul cca 60 km od Broumova.

Ale hned v první vesnici pardubického okresu jsem měl štěstí. V Poběžovicích u Holic se v kousek od návsi nachází klasický český hostinec U Vlasáků. Příjemný lokál, ještě příjemnější paní hostinská a vzduchem tlačená dvanáctka Pernštejn. Nabídku opět doplňovala desítka Gambrinus. Ale i zde nebylo vše v pořádku. Při krátkém rozhovoru s hostinskou vyšlo najevo, že právě pomáhám dopíjet poslední sud Pernštejna. Prý že jsou místní labužníci. A když mě hostinská sdělila co ho nahradí, podlomila se mi kolena a já nevěřícně kroutil hlavou. Pernštejna měl nahradit Radegast. To se hostinská s těmi labužníky opravdu sekla! Velká škoda Pernštejna. Byl vynikající, což jsem hostinské hodně zdůraznil.

Doufám, že místní "znalci" piva dostanou rozum!

Další pokračování mělo už jednotný průběh. Zasednutí na kolo, na tachometru okolo 30 km/ hod a rychlý přesun do Pardubic. Tak rychlý, že jsem těžko evidoval hospody s nabídkou Pernštejna. Byl v Horní Ředici, Sezemici a Počaplech. Ale to už jsou takřka Pardubice. A pro poslední pivo jsem si zajel přímo ke zdroji. Obzvláště když Lenka Svobodová zde nedávno vychválila kvasnicovou dvanáctku v pivovarské pivnici pivovaru Pardubice. O tom co si dát bylo rozhodnuto. Ale nestačil jsem se divit. Pivo bylo na kvasnice neskutečně průzračné. Třeba mi výčepní špatně rozumněla a to by tak ještě nevadilo. Ale co už bylo nepříjemné, byl fakt, že pivo bylo neskutečně přesycené kysličníkem. Na zkoumání příčin nebyl bohužel čas. A tak někdy příště.

Kdybych měl vyhodnotit hospody kde jsem pil nejlepší piva za celý víkend a nepočítal piva v Olivětíně, za Krakonoše by jednoznačně vyhrála Amerika v Havlovicích, za Primátora občerstvení Na ostrovech, za Pernštejna U Vlasáků v Poběžovicích a za Opata Malý dům v Ruprechticích. A kde mi chutnalo nejvíce? V Americe a v Malém domě.