Zakončení pivovarské sezóny v Dalešicích

I když Pivovar Dalešice připravoval pro své návštěvníky různé akce po celé léto, zakončení pivovarské sezóny, které se konalo 4. září, bylo zcela mimořádné. Na nádvoří pivovaru i v pivovarské hospodě bylo totiž možné ochutnat piva z celkem šesti malých pivovarů – z Oslavan, ze Sezemic, Svijan, z Velkého Meziříčí, ze Zvíkova a samozřejmě z Dalešic. Akce probíhala po celý den, a přestože nebyla příliš propagovaná (alespoň ne dále než na Třebíčsku), nádvoří se brzy zaplnilo nejen milovníky piva, ale i rodinami s dětmi. Od 15 hodin doprovázelo ochutnávku vystoupení skupiny Bed Infection, a navíc zde byl pro pobavení zdarma nabízen časopis o pivu a motorkách.

Nabídka byla opravdu pestrá (zahrnovala různé druhy od světlých 10° přes tmavé i světlé 13° až po polotmavé 14°), takže všechny vzorky mohl ochutnat opravdu jen zdatný pijan. My ostatní jsme si s rozmyslem vybírali. Ti, kteří stejně jako já dorazili do Dalešic v pozdějších odpoledních hodinách, však již neměli možnost ochutnat zvíkovskou světlou 11°, podle některých nejlepší nabízené pivo, podle jiných spíše pivo průměrné.

Jako milovník Svijan jsem si samozřejmě nemohla nechat ujít Svijanský Máz, přestože nebývá tak dobrý jako vícestupňová piva z tohoto pivovaru. Ale zde byl řádně vychlazený a po delší cestě rozhodně příjemně osvěžil. Poté jsem si došla k výčepu pro kvasnicovou 12° ze Zámeckého pivovaru Oslavany, která se zde prodávala také v působivých lahvích s patentním uzávěrem. Toto velmi rozporuplné a velmi světlé pivo se sice mezi silnějšími speciály chuťově poněkud vymykalo, bylo vodovější a lehce kyselé, přesto bylo vcelku pitelné. Musím přiznat, že velmi příjemně mě překvapil 12° Harrach z Malostránského pivovaru ve Velkém Meziříčí. Toto pivo svou medovou plností a hořkých dozníváním trošku připomínalo berounského Medvěda a jediné, co mě mrzelo, že jsem si nestihla dát více než jediný půllitr. Další značky však stále čekaly…

Pravidlo, že pivo chutná nejlépe tam, kde se uvaří, se potvrdilo i v Dalešicích. Dalešická 13° byla standardně příjemně sladová, i když musím říct, že nedosáhla své nejlepší úrovně. Asi jako každý minipivovar se i Dalešice potýkají s tím, jak vařit stále stejné várky – některé bývají vynikající, jiné se podaří méně. Tentokrát zdejší třináctka dosáhla lepšího průměru.

Po malém občerstvení, jehož si bylo možné dopřát jak v pivovarské restauraci, tak i u jednotlivých výčepů (např. ve formě chleba se sádlem a s cibulí), na mě již čekalo nejhořčí pivo z celé nabídky – Svijanský Kníže, k němuž snad již není třeba cokoli dodávat.

Třešničkou na dortu pak zcela jistě bylo 14° Millenium z minipivovárku v Sezemicích – silné, plné pivo s převažujícími sladovými tóny.

V závěru večera však již byla většina piv z malých pivovarů vytočena, a tak nezbylo než se vrátit k místní třináctce, což však rozhodně nikomu nevadilo, neboť se všichni výborně bavili. Někteří rozprávěli v hospodě, jiní se zase venku chopili kytar a hráli a zpívali své oblíbené písně do pozdních nočních hodin.

A co dodat na závěr? Snad jen: Kéž by takovýchto akcí, a zvláště na jižní Moravě, bylo více.