Pivní (ne)nuda v Kanadě

Nedostatkem druhého titulku je fakt, že nevystihuje přesně to, co první verze. Tedy to, že na první pohled je působí kanadská pivní scéna fádním a nezáživným dojmem. Ale již na druhé kouknutí je to značně lepší a pokud si poznání chtivý čtenář - pivař dá tu práci, nebude výsledkem svého bádání rozhodně zklamán.

On ten první pohled na pivní scénu v Kanadě je vpravdě až tristní. Pokud se řekne Kanada, většina lidí si vybaví kolébku ledního hokeje, jednu ze zemí s nejnižší hustotou obyvatel na km2, mráz, kanadského dřevorubce a možná i fakt, že Kanada má dva oficiální jazyky. Ale kde je to pivo? To i jižní soused, nejmocnější stát světa, má aspoň své světově proslulé pivovarnické giganty. Že to je renomé ne zrovna záviděníhodné, to je druhá věc. Sice jejich image působí odpudivě megalomansky, nicméně si každý spojí Spojené státy s pivem Bud a Bud Light (případně Coors a Miller). Kolik lidí si umí představit pod vlajkou javorového listu alespoň jediné pivo? Těch napočítáte na prstech jediné ruky. Ony pivovary Labatt a Molson nejsou rozhodně žádní drobečkové, ale světovou proslulost jim to nepřineslo. Navíc degustační hodnocení z Výzkumného Ústavu piva a sladu v Praze,kde jsme si nechali profesionálně odegustovat vzorky těchto pivovarů, nedopadly nejlépe. Hodnocení "pivo vykazuje slabou ovocnou a kyselou vůni, což je spolu s kvasničnou chutí identifikováno i v cizích chutích. Dále byla nalezena nízká plnost piva, a nižší hořkost, celkově je pivo hodnoceno jako dosti špatné (Molson Canadian Lager)"a "Nevýhodou tohoto piva je velmi nízká hořkost, která je charakteristická pro některá americká piva, další nevýhodou jsou stopy diacetylu, který je považován za ukazatel, rychlého nebo nekvalitního kvašení.(Labatt Blue)" českého pivaře o nutnosti zakoupení těchto piv moc nepřesvědčí.

Nejstarší pivovarskou firmou v Kanadě je Molson. Podíl této skupiny pivovarů na kanadském trhu je, přibližně stejně jako podíl druhé největší skupiny Labatt, 45%. Třetí významný hráč na kanadském trhu Sleeman zaujímá kolem 4% a zbytek připadá na malé, místní pivovárky rozptýlené po celé Kanadě.

Roční průměrná spotřeba piva v Kanadě na hlavu je 65 litrů, přičemž se nedá říct, že by Kanaďané byli z národa abstinentů. Asi s tím má co dělat i cena, která se pohybuje v obchodech okolo 1.15 CAD (cca. 25 Kč) za vychlazenou (ano, většina piva se prodává v chladících boxech, jako třeba mléčné výrobky u nás) třetinku (půllitrové lahve nejsou v nabídce, ovšem litrové láhve a plechovky ano), zatímco v pubech od 3 CAD výše. Za kanadskou minimální hodinovou mzdu si tak Kanaďan může pořídit v obchodě cca. 6 třetinek (six-pack) či dvě točené pinty v pubu. Na rozdíl od našich zvyklostí tu není skoro žádný rozdíl mezi cenou Light, Premium či Strong značek. Rozdíl je řádově jen několik centů ve prospěch Premium. Kdo tedy hledá v pivu pouze povyražení, pořídí si ho levněji konzumací jakékoliv Strong značky.

Podle Marka Mikundy, českého sládka působícího několik let ve službách kanadských pivovarů (zkušenosti sbíral postupně v několika českých pivovarech, včetně Plzeňského Prazdroje), ještě před přibližně 30 lety byl v Kanadě, podobně jako na britských ostrovech, velmi nízký podíl plzeňského typu piva a převládal typ piva India Pale Ale (IPA). Název tohoto piva má opravdu co do činění s Indií, když bylo v koloniální Anglii potřeba uvařit pivo, které by v podmínkách přepravy 19. století přestálo bez větší úhony dopravu z britských ostrovů do Indie. Bylo proto uvařeno silně (ne příliš lahodně) chmelené pivo s vyšším obsahem alkoholu, s typickou esterovou, ovocnou až medicinálně nepříjemnou příchutí (pachutí) a vůní (zápachem), tak typickými pro všechny svrchně kvašená piva. IPA tak bylo velmi populárním a vaří se v malém množství dodnes.

Po krátké exkursi do historie se však vraťme do reálu. Na otázku, kde a jaké pivo se dá koupit, nám Marek Mikunda odpověděl: "Všechno pivo je v Kanadě (s výjimkou provincie Quebec) prozatím pořád prodáváno v tzv. Liquer storech. To jsou, spolu s pivovarskými prodejnami, licencovanými restauracemi a puby jediná místa, kde lze pivo pořídit. Tyto, místní provinční vládou kontrolované a daňovými poplatníky financované, prodejny nabízí více než bohatou nabídku piv z celého světa. Vedle místních velkých i malých výrobců a jejich licenčních produktů (Coors Light, Foster´s, Budweiser - USA, Carlsberg) lze pořídit téměř jakékoliv pivo velkých i menších světových výrobců, kterých výčet pro zjednodušení vynechám. Z českých piv je možno dostat Prazdroj (někde i točený), nově Czechvar-Budvar, ale i Kozel, Radegast a několik měsíců i Staropramen. Výjimkou nejsou ani čínská (ne nejhorší) či podobně exotická piva. S točeným je to trošku horší, dá se sehnat leccos, ale je to dost často z ruky, takže o nějakém extra popíjení není možno moc přemýšlet."

Přes svůj skeptický pohled na věc mu však v koutku duše zůstává i trochu toho optimismu. "Podíl importovaného piva v Kanadě (podobně jako v USA) vykazuje během posledních deseti let stále rostoucí tendenci. Oba velcí hráči na kanadském pivovarském poli už si dobře uvědomili, že období "izolace" (i zde existovala a v menší míře stále ještě existuje určitá ochrana trhu proti importovanému zboží) skončilo a pokud tedy nebudou dostatečně pružní a nepřiblíží se alespoň trochu charakteru evropského piva (oficiálně se tento směr ovšem logicky nazývá "nová marketingová strategie"), bude se jejich podíl na trhu dále pomalu, ale velmi jistě zmenšovat. Je myslím zajímavé uvést, že před několika málo léty bylo toto dosti bagatelizováno leckterým pivovarským šéfem té doby. Uvádělo se, že je to způsobeno tím, že zákaznici jsou jenom zvědaví, že rádi zkouší něco nového, že to nebude mít trvalý trend a jiná tvrzení. Dnes je nabíledni, že přece jenom není země placatá a navíc se ještě točí a že bude třeba rychle se na zákazníky zaměřit a něco rozumného vařit, protože jak víme, získat si zákazníka trvá roky, ale ztratit ho můžeme během několika málo okamžiků.

Po velkém boomu mini a mikropivovarů v USA se podobný trend objevil i v Kanadě, takže je možno ochutnat slušný ležák v některých (opravdu ale pořád jen některých, ne všech) takových pivovárcích. Není jich mnoho, osobně jsem navštívil jen dva takové, ale věřím."

A o které menší pivovary se tedy jedná? Na tuto otázku nám odpověděl guru kanadské pivní novinařiny, Stephen Beaumont. " Osobně bych kanadská piva nepodceňoval. Takový Oatmeal stout z pivovaru McAuslan má světové parametry své pivní kategorie. Podobně piva z nabídky nedalekého pivovaru Unibroue, která jsou vlastně věrnou kopií belgických piv, rozhodně patří mezi skvosty nejen kanadské, ale určitě i světové pivní pokladnice".

Marek Mikunda k tomu ještě přidává skvělá piva a nemilý osud pivovaru Upper Canada: "v roce 1984 se objevil první moderní minipivovar Upper Canada (UC, "Horní Kanadou" se dříve nazývalo území dnešní provincie Ontario, "Lower" potom provincie Quebec) v centru Toronta. Měl velký ohlas, vaří pivo typu Ale a později i Pilsner Lager,.Obě značky mají poměrně dobrý zvuk u konzumentů, kteří oceňují především, v té době nepříliš obvyklý, charakter piva. Charakter nepříliš obvyklý proto, že se místní makros už dříve snažili, a dělají to dodnes, "neurazit" (a především neztratit) zákazníky třeba pořádně ochmeleným produktem, čímž dosahují výsledků již dříve popisovaných. Upper Canada vařila v dobách vrcholu ročně téměř 100 tis. hl piva, to vše v době asi šesti let od založení. V této době už se na trhu objevili i další průkopníci mikro pivovarství, ať už šlo o čisté nadšence, kteří se chtěli napít něčeho pořádného (takže se rozhodli si to sami uvařit), či o "zlatokopy", kteří vycítili příležitost a jali se jí využít. Jedni z těchto "zlatokopů" získali, po nepříliš šťastném pokusu Upper Canada získat finance vstupem na burzu, většinový podíl v UC a během několika málo dalších let v něm ukončili vaření a výrobu přenesli do svého mateřského pivovaru v Guelph (Ontario). Dnes zbyly ze značek Upper Canada pouze útržky zašlé slávy a značka sama z trhu postupně (snad úmyslně) ustupuje ve prospěch značky svého dnešního majitele." Stephen Beaumont k tomu ještě dodává: " Podobný osud možná potká i zmiňovaný pivovar Unibroue, kde majoritní většinu zakoupil pivovar Sleeman produkující piva mdlých charakteristik."

Kdo chce tedy věnovat čas hlubšímu poznávání piv země javorového listu, má několik možností. Stačí si přečíst velké degustační hodnocení,které jsme si pro vás připravili na příští týden a které může sloužit laskavému čtenáři jako průvodce kanadskou pivní scénou, zejména tou v Quebecu. Při přejezdu z Quebecu do Ontaria je nejlepší volba zamířit rovnou do restaurace Beer Bistro, kterou provozuje Stephen Beaumont se svým kamarádem šéfkuchařem. (www.beerbistro.com). Ještě dále na západ si nenechte ujít některý z brewpubů doporučený v knize "Canadian beers" z pera S. Beaumonta. Případně to celé můžete shlédnout a ochutnat na Great Canadian Beer Festival ve Victorii v půli září.

Kanadská piva nejsou rozhodně nudná. Nesmíte se však nechat odradit prvotní, možná i druhotnou nabídkou. Musíte se více pomořit do bádání. Můžeme vás ale ujistit, že toto bádání stojí za to:).