V dětenické krčmě

Hned po vstupu do krásné červené novotou svítící budovy vás překvapí přítmí svíček a ohromný prostor. Než se stačíte rozkoukat, přitočí se dobově oděná obsluha se slovy: "Hledáš místo? No, koukám, jak tady tápeš." A pak vás usadí do jednoho ze tří rozlehlých sálů ke dřevěnému stolu, na lavici pokrytou kožešinami. Protože jsme přijeli na kole, dvě bodré šenkýřky na naši adresu rázně laškovaly: „Á cyklisti, ty budou pěkně zazobaný, podívej se na ty dresy.“ Po jejich další poznámce „ty budou pěkně žízniví", jsme si objednali místní pivo.

Vaření piva v Dětenicích má dlouhou tradici, první zmínka pochází z roku 1307 za panování Beneše z Dětenic. Pivo se vařilo v tzv. Starém sklepě, který se nacházel pod hradbami dětenického hradu, v roce 1790 byla pivovar zvětšen a výroba piva rozšířena a poslední úpravy proběhly koncem 19. století. Nově se zde pivo vyrábí od dubna 2003. Místní kvasnicové pivo se prý vaří středověkou technologií podle původní receptury (ležácké sudy, scezování přes slámu) a prý si zachovalo prastarou chuť, tak jak chutnalo našim předkům (údajně dávalo v minulosti sílu nadlidské chuti na sex). V nabídce je Pivo světlé Dětenické (nefiltrovaný světlý ležák), Pivo černé Dětenické (nefiltrovaný tmavý ležák) anebo řezané. Ochutnala jsem světlé, pravda, je trochu zvláštní chuti, pro klasického pivaře, který holduje „profláknutým značkám“ to zřejmě nebude ten správný zážitek a možná mu ani nebude chutnat. Moje první loky mě taky trochu zaskočily, zprvu mi pivo moc nejelo, ale postupně jsem mu přicházela na chuť. Inu kvasnicové a ještě navíc silné pivo. Ale za ochutnání rozhodně stojí. V budově je také muzeum pivovarnictví a rovněž lze zajít i na prohlídku pivovaru.

Zcela určitě si tu člověk nemůže stěžovat na nedostatek zájmu či pozornosti personálu, natož aby ho musel někde shánět či se ho složitě dovolávat. Obsluha, které je všude okolo opravdu mnoho, nás bavila takřka nepřetržitě: „Přišli jste se nažrat?" Vyhládlí z dlouhého velikonočního „cyklistikování“ jsme si objednali steak a zakrátko (i když bylo dosti plno) jsme ho dostali se slovy „tak tady je ta smradlavá flákota"... Ceny jsou zde sice poněkud vyšší- pivo za 28 Kč (o Velikonocích, nyní prý už za 29 Kč), masa od 145 Kč do 380 Kč (náš steak stál 170 Kč), a třeba 600 g „talíř pro chudého pocestného“ stojí 195 Kč. Ale myslím, že chudý český pocestný si nemusí zoufat, může si třeba dát jen nakládaný hermelín, utopence či polévku za 25-35 Kč. Jídlo připravují zruční kuchaři přímo v sále na roštu, takže je maso pěkně šťavnaté a bez tuku a navíc se podávají velké porce (200–900g). Do toho všeho hraje příjemná stylová hudba, která člověku nevadí, ani když není jejím vyznavačem. I když je třeba sáhnout do peněženky trochu hlouběji, což není v dnešní době tak snadné, tahle vyšší investice za to opravdu stojí. Atmosféra, kterou vám tady „servírují“ je prostě s jinými zařízeními nesrovnatelná.

A co říci závěrem? Pokud máte smysl pro humor a nebude vám vadit tykání ani podobné hlášky, kterých uslyšíte za svůj pobyt opravdu nepočítaně, stojí to za vaši návštěvu. Pokud jste slabší a vztahovačné povahy, tak tuhle středověkou putyku raději vynechejte. Ale přijdete o hodně, to mi věřte...

Lenka Svobodová