Jak jsem přišel k pivu

U mě to bylo právě tak u piva. Je to jen pár let, co jsem pivu ještě nevěnoval moc pozornosti. Domácí, tedy české zakouřené pivnice a „pivní kultura“ patnácti „kousků“ mě nechávala chladným. To bylo v dobách studijních. Po té příležitost cestovat po světě a setkávání se značkami, které člověk vídával ve filmech zahraniční produkce. Zážitky s rozporuplnými zkušenostmi. První setkání s kriekem, tehdy ve sladké verzi. Setkání neočekávané a dosti překvapivé. To že má být pivo? Navíc popíjení piva, které v Americe vidíte na každém rohu, a které nese označení Bud, ve mně vyvolávalo všelijaké dojmy, jen ne nic příjemného.

A kdy nastal zlom? Nemůžu to připsat jediné události, byla to spíše směsice drobností, kterých jsem si začal všímat. Například když popíjíte něco, co mi tehdy přibližně připomínalo pivo českého typu, ale svojí hořkostí ve mně vyvolávalo radost doposud u piva nezažitou. Krom toho, že jsem seděl v restauračním pivovaru v Santa Cruz v Kalifornii, a že jsem poprvé pil „ale“(nejspíš jsem ho pil už před tím, jenže jsem si to neuvědomoval) o kterém jsem se dozvěděl, že patří do kategorie India Pale Ale, to byla úžasná informace, že se piva dělí podle typu kvašení na svrchně a spodně kvašená. Byla to novina, která mě přiměla se nad pivem poprvé opravdu zamyslet.

Nejspíš o mém přesvědčení, že pivo si zaslouží více pozornosti, než se mu u nás dostává, se významnou měrou zasloužila první návštěva největšího pivního festivalu na britských ostrovech, proslulého Great British Beer Festivalu v Londýně. Tehdy už poučen, že jsou piva svrchně a spodně kvašená, jsem seděl s kamarády z British Airways u jednoho velkého kulatého stolu(myslím, že nás bylo osm). Každý si přinesl pivo dle své volby a nechal sklenici „kolovat“. Poprvé se mi dostalo degustačního vysvětlení rozdílu nejen mezi hlavními typy kvašení, ale i mezi pivy typickými pro danou lokalitu – poprvé jsem tedy věděl, že si dávám mild, stout, pale ale, barley wine. Ne že by mi všechno chutnalo, některým pivům jsem si přivykal i několik let (a například mild není dodnes mým „favoritem“). Ale zjištění, že některé chuti v pivu mají své zákonitosti, ve mně vyvolávaly vlny euforie.

Obloukem přes zahraniční pivní kategorie jsem se dostal i k pivu českému. Nejdříve k prozkoumávání velkých a větších pivovarů, dále pak k těm menším až nejmenším. A i když nepatřím k zarputilým zastáncům všeho, co pochází z pivovarů s výstavem do 200 tisíc hl piva za rok, tedy tzv. „malých“, neboť podle mého názoru i jejich brány opouští piva, které spíše než radost přináší pivovařům smutek ( a někdy i utrpení), jsem moc rád za situaci, které u nás teď na pivním trhu panuje. Tím mám na mysli samozřejmě otevírání nových a nových restauračních pivovarů ( a samozřejmě i minipivovarů jako je Bon Zašová), protože si myslím, že právě tyto zařízení mají co nabídnout nejen pivaři, ale i konzumentovi, který si na pivaře hraje.

A kdy jsem definitivně pochopil, že pivo je pro mě víc než chlazená lahev v lednici a stalo se vlastně mým hobby? Bylo to po první pivně zaměřené cestě do Belgie. Během cirka čtyř dnů jsem měl možnost navštívit několik pivovarů, bavit se sládky a majiteli těchto zařízení, ochutnat pro mě dosud nevídaná piva. Ale také možnost navštívit restauraci zaměřenou na pivní gastronomii, přivézt spoustu sklenic, které tak originálně jako nikde jinde na světě utvářejí symbiózu s vlastním mokem. Od této cesty už uplynulo několik let, mnohokrát jsem se tam vrátil ( a srdce mi „krvácí“, že tento víkend nemohu navštívit báječný pivní festival Zythos), pokaždé objevil něco nového a zajímavého. Belgie je podle mého názoru úžasná nejen svým pivem a originální pivní kulturou, ale i tím, že na velmi malém území je výše popsané koncentrováno v takové míře, až z toho rozum přechází.

Vloni jsem v rámci objevování světa piva poprvé konečně zavítal i do Bavorska, konkrétně do Bamberku. A už vím, že mám do dalších let postaráno o námět na další cesty. Jen nevím, jak to skloubit s návštěvami stále nově vznikajících brewpubů u nás. To aby se jeden rozkrájel:).

A co vy, čtenáři? Jak vy jste se dostali k pivu, respektive k přijmutí piva jako něčeho, co je více než levný přísun alkoholu(pokud tomu tedy tak je:) )? Ať už se jedná o pivo českého typu, nebo o piva ale a nebo případně o lambiky. Nebo také o piva z malých pivovarů, homebrewingu. A jak se na váš zájem dívají vaši známí, kamarádi, rodina? Mají pro to pochopení? Na vaše případné diskusní příspěvky se těšíme.