Patří Litoměřice do pivní mapy?

Historické Litoměřice, královské a biskupské město nad soutokem Labe a Ohře, se mohou pochlubit dlouhou tradicí vaření piva, sahající až do dob Přemyslovců. Za počátek moderního pivovarnictví v Litoměřicích lze však označit rok 1720 , kdy bylo ve městě založeno právovárečné měšťanstvo. Samotný Měšťanský pivovar (Bürgerliches Brauhaus) byl dostavěn o několik let později. 19. století znamenalo modernizaci, zvyšování výstavu a exportu piva, a to i do zámoří. Kvalitu litoměřického piva ocenil i sám císař František Josef I. při své návštěvě města v červnu 1901, jak dodnes připomíná pamětní deska u historické brány pivovaru.

Historický obraz Měšťanského pivovaru

Druhým podnikem, který v převážně německých Litoměřicích vařil pivo, byl Elbschloss Brauerei (Labskozámecký pivovar), postavený v polovině 19. století. Pivovar ukončil činnost během 2. světové války a dnes jeho budovy slouží podniku Mrazírny Litoměřice.

Ale vraťme se k Měšťanskému pivovaru , který se podle charakteristické věže litoměřické radnice ve svém znaku nazýval též Kalich . Takový byl i název nejznámějšího piva, jedenáctky Litoměřického Kalicha, a také nejznámější pivnice nedaleko náměstí, do jejíchž píp proudilo pivo trubkami přímo z pivovaru.

Osobně mi litoměřické pivo, zejména Kalich, velice chutnalo pro svoji charakteristickou chuť, nezkaženou pasterizací, a tak jsem si skoro denně dopřával nějaký ten "kalíšek". A když v roce 1999 začal pivovar (který již poněkolikáté změnil název, tentokrát na Korunní) vařit třináctistupňovou Baronku , bylo to snad to nejlepší, u nás snadno dostupné pivečko. Speciální ležák měl na etiketě portrét Ulriky von Levetzow , mladičké šlechtičny z třebívlického zámku, která se stala poslední romantickou láskou starého básníka Johanna Wolfganga Goetha. A že byla (ve své moderní, tekuté podobě) opravdovou šlechtičnou mezi speciálními pivy, o tom svědčí i několikeré ocenění znalců piva.

Ještě před deseti lety se roční výstav Měšťanskému pivovaru blížil sto tisícům hektolitrů, litoměřické pivo se točilo nejen v okolí Litoměřic, ale i na Liberecku, Karlovarsku a prý i v Praze a u Domažlic. Podivná privatizace, časté změny vlastníků, minimální investice do technologie a marketingu, stejně jako silný konkurenční boj a snad i nezájem městské radnice, to byly důvody smutného konce litoměřického pivovaru. Katastrofální povodeň v srpnu 2002, kdy se značná část odběratelů litoměřického piva ocitla pod vodou, pak zasadila pivovárku poslední ránu. Na podzim se stočilo poslední pivo a koncem listopadu 2002 pivovar po 280 letech ukončil svou činnost úplně. Výrobní zařízení bylo beze zbytku zlikvidováno, objekty pivovaru dnes zčásti využívá jako sklady distributor piva Podkováň, Žatec, Svijany a Budvar. Jaký osud potká v budoucnu budovy pivovaru, stojícího v centru města, zatím není vůbec jisté.

V posledních letech existence se roční produkce Korunního pivovaru potácela okolo 30 000 hl, v roce 2002, kdy byl pivovar zavřen, klesl výstav na pouhých 15 000 hl. Pro srovnání: V lexikonu obcí Republiky československé si můžeme zjistit, že v roce 1926 byl výstav piva na území dnešního litoměřického okresu asi 290 000 hl. Zasloužily se o to pivovary v těchto městech a obcích: Bohušovice nad Ohří, Čížkovice, Doksany, Horní Beřkovice, Liběšice, Litoměřice (Elbschloss a Měšťanský), Lovosice, Roudnice nad Labem, Štětí a Terezín. Výstav Korunního pivovaru v roce jeho zavření představoval tedy dvacetinu objemu, uvařeného na Litoměřicku ve 20. letech. Dnes zde již pivovarnictví bohužel patří minulosti, není tu, stejně jako v celém Ústeckém kraji, ani žádný minipivovar.

Nedá se ovšem říci, že by byl v Litoměřicích nedostatek hospůdek a restaurací. Pokud si však neznalý návštěvník města chce pochutnat na regionálním pivečku, hledáním správného lokálu se pořádně zapotí. Na kultovní pivnici Kalich dnes visí poutač Krušovic, řada pivnic v centru města točí chuťově nevýrazný Gambrinus. Za zmínku stojí snad jen hospoda Na středu s velkobřezenským ležákem (podle mého soudu vynikajícím) či Sever (v Pokraticích) s toutéž značkou, avšak fajnovkové pozor, jde o lokály dříve řazené do IV. cenové skupiny. Trochu luxusnější prostředí nabízí restaurace Zlatá dvojka, rovněž s Březňákem, může se vám však stejně jako mně přihodit, že tato značka v 19 hodin dojde a již ji nenarazí s tím, že mají jen Prazdroj. Hospoda Na vídrholci (už podle jména je jasné, že se nachází poněkud mimo střed města), na níž mezi ohyzdným géčkem a krušovickou korunou svítí logo Žateckého pivovaru, je sice plná žateckých visaček a tácků, před mojí návštěvou však pivo této značky prý došlo a nabídnuté Krušovice jsem s díky odmítl. A to není jedno? podivovala se paní šenkýřka. Není, tak snad někdy příště.

Vzpomínka na litomeřický pivovar

Okolí Litoměřic snad nabízí pro malopivovarské příznivce více zážitků: vísky a osady v Českém středohoří jsou tradiční doménou Březňáku, ale začíná se zde v souvislosti s nynější obchodní politikou Drinks Union prosazovat i (podle mne) méně pitelný Zlatopramen. Sem tam narazíte na Podkováň (např. Třebušín, Žitenice) nebo Svijany (Velké Žernoseky, Malíč), v okolí Lovosic se točí i neméně výtečné nymburské pivo (Oparno, Chotiměř, Velemín, chata na Lovoši). Žíznivé pivaře na jihozápadě okresu tradičně zásobují Louny, známá je například hospoda U mlejna v Budyni nad Ohří, nabízející právě lounské.

Na závěr se vrátím zpět do Litoměřic. Od května je v Pekařské ulici v provozu Pivní servis . Nemá však nic společného s rozvozem sudů či opilců až do domácnosti a už vůbec ne se svátečním nádobím či tenisem. Pivní servis je prodejna piva , a jak uvádějí jeho reklamní materiály, ne tak ledajakého. K dostání je zde ve většině případů kompletní lahvový sortiment asi 25 českých a moravských pivovarů a několik značek sudového piva, ke kterému si lze půjčit i pípu. Kdo nechce nebo nemůže pít normální pivo, koupí zde i nealkoholické či dia pivo, případně limonády ze Sodovkárny Kolín. Nabídku doplňují Rohozecká pivní pálenka a další lihoviny, víno, oplatky, slané pamlsky, cigarety a v neposlední řadě pivní sklo a jiné reklamní předměty.

Při vstupu do prodejny budete omráčeni množstvím různých lahví, pečlivě vyrovnaných od podlahy až do výše dvou metrů v regálech zabírajících bezmála celé tři stěny místnosti. Znalce napadne paralela s pražskou Pivní galerií. Výzdobu doplňují sklenice, láhve a pivní suvenýry z Česka i z ciziny. A pochutnat si na nějaké té regionální specialitě přímo v prodejně není vůbec problém. Vždy zaplněná lednice obsahuje lákavých dobrot více než dost!

Pokud se chcete o pivním servisu dozvědět více, bližší informace najdete na internetových stránkách www.pivniservis.cz.

Závěrem nezbývá než všem příznivcům dobrého piva popřát, aby při návštěvě Litoměřic a jejich okolí narazili na tu správnou hospůdku. Zdejší kraj do pivní mapy přece jen patří.